FAQ Chyba, návrh nebo dotaz?

Chodsko.net

Chodsko.net

portál o současném i minulém dění v okolí Domažlic

Macková Anna

  • 13. duben 1887, Studeňany u Jičína
  • 4. květen 1969, Nová Paka
Malířka a grafička v Praze-Vršovicích. Studovala na všeobecné škole kreslení a dále malování pro dámy na Umělecko-průmyslové škole v Praze. Grafice se učila soukromě. Vydala řadu cyklů barevných dřevorytů. Mimo jiné i cyklus Domažlice a z Českých krajů. Její technika barevného dřevorytu má mnoho společného s Josefem Váchalem, se kterým se seznámila na počátku 30. let a po jehož boku pak prožila další život. V roce 1940 se s ním přestěhovala do svého rodiště.Zdroj: www.mekbn.cz

Maerz Antonín P.

  • 15. únor 1859, Domažlice
  • 15. duben 1917, Domažlice
Narodil se v rodině domažlického měšťana a mistra krejčovského Norberta Maerze. Matka Josefa rozená Weberová pocházela z Vodní ulice č. 11. Byl jedním z prvních maturantů domažlického gymnázia, poté studoval bohosloví na bohosloveckém učilišti v Českých Budějovicích, kde 16. 7. 1883 přijal kněžské svěcení. Působil v Kašperských Horách, Kdyni, na Tannabergu. Děkanem v Domažlicích byl zvolen 24. 10. 1900. Jeho zásluhou byly obnoveny malby v děkanském kostele, provedena restaurace kostela U Svatých. Byl známý svojí lidumilností, měl také zásluhy o město. Jako děkan působil až do své smrti.Zdroj: www.mekbn.cz

Maerz Martin

  • 13. listopad 1831, Domažlice
  • 27. únor 1901, Domažlice
Narodil se v měšťanské a kupecké rodině na náměstí č. 59, po matce byl synovcem Jana a Jakuba Fasterů i revolucionáře z roku 1848 Petra Fastera. Absolvoval studia na klatovském gymnáziu, krátce studoval práva, poté se stává četníkem v Lombardii. V roce 1870 se vrátil do Domažlic jako policejní komisař. Významná byla jeho činnost jako učitele tělocviku na domažlickém gymnáziu (1871-1894), stál u vzniku zdejší kopané v roce 1894, podílel se i na vzniku Sokolské jednoty. Zdroj: www.mekbn.cz

Mahler Ladislav

  • 1. březen 1930, Poprad
  • 28. srpen 1968, Holýšov
Důstojník Českosloveské lidové armády. Působil v Holýšově, bydlel v Domažlicích na Bezděkovském předměstí. Po příchodu sovětských vojsk jej protokol s ustanovením o „dočasném“ pobytu tak deprimoval a zlomil, že spáchal sebevraždu. Přibližně 12 hodin po zveřejnění výsledků jednání v Moskvě si ráno 28. 8. 1968 způsobil hlubokou řeznou ránu na krku a vykrvácel.Zdroj: www.mekbn.cz

Ing. Mach Miroslav

  • 2. září 1966
Absolvent Gymnázia Jindřicha Šimona Baara a ČVUT - Fakulty pozemního stavitelství. Starostou Domažlic se stal v listopadu 2006.Zdroj: www.mekbn.cz

Mácha Richard

  • 6. duben 1944, Praha-Pankrác
Bojovník proti nacismu, organizátor komunistické mládeže v Mikulově.Zdroj: www.mekbn.cz

PhDr. Macháček Fridolín

  • 20. březen 1884, Praha
  • 29. březen 1954, Plzeň
V roce 1907 nastoupil jako pracovník městského muzea a archivu v Plzni. Jeho působnost zasahovala i na Domažlicko, zajížděl do domažlického muzea spojeného s archivem, pořádal kurzy čtení starého písma, přednášky. Za 2. světové války byl vězněn nacisty v koncentračním táboře Flossenbürg.Zdroj: www.mekbn.cz

Macho Reinhold

  • 10. červenec 1942, Obermoldau
  • 8. září 2005, Furth im Wald
Významný německý regionální politik, starosta města Furth im Wald. Narodil se v Horní Vltavici, odkud byla jeho rodina po 2. světové válce odsunuta. Po pádu železné opony se značnou měrou zasloužil o upevnění přeshraniční spolupráce mezi furthským a domažlickým regionem.Zdroj: www.mekbn.cz

Mainz Bedřich

  • 6. březen 1895, Domažlice
  • 4. říjen 1973, Domažlice
Pomolog domažlického okresu. Přednášel pro členy domažlické zahrádkářské organizace. Zdroj: www.mekbn.cz

Majerová Marie

  • 1. únor 1882, Úvaly u Prahy
  • 16. leden 1967, Praha
Domažlice a Chodsko navštívila Marie Majerová někdy na začátku 1. světové války. Své dojmy z pobytu v kraji zaznamenala v básnické próze Čerchov (1915) včleněné do sbírky Z luhů a hor, později vydané pod názvem Má vlast.Zdroj: www.mekbn.cz

PhDr. Majtánová Marie, CSc.

  • 4. únor 1936, Plzeň
Pochází z Chodska. Dědeček byl Josef Weber z České Kubice, babička Kateřina Forstová ze Stráže. Po absolutoriu na FF Univerzity Karlovy, obor čeština-ruština a doplňkový národopis, pracovala v dialektologickém oddělení Ústavu pro jazyk český ČSAV. Od svatby v roce 1963 pracuje v Jazykovém ústavu v Bratislavě, kde dodnes žije. Po odchodu na odpočinek se věnuje literární tvorbě a současně externě přednáší češtinu na bratislavské univerzitě. Na Chodsko přijížděla se svými rodiči od dětství a vrací se sem na kratší studijní pobyty stále. V letech 1949-1992 se zabývala výzkumem folkloru na Chodsku a příhraničí. Výsledkem byl mimo jiné rukopis encyklopedie Dvě knihy chodských pověstí. Vzpomínky svého dědečka na dřevorubeckou ves Česká Kubice zpracovala do knihy pro děti Dřevěný chlebíček. Je členkou Střediska západočeských spisovatelů. Z jejích odborných prací je nejvýznamnější práce na Historickém slovníku slovenštiny, jehož byla zároveň redaktorkou. Z dalších knih jsou známé např.: Zahrada pod kulatou věží (1999), Pročpohádky (2003), Chodské pověsti a legendy (2004), Chodové v pověstech (2006), Volba profesora Klostermanna (2008) či Evropan z Domažlic (2010).Zdroj: www.mekbn.cz

Malachovský Matouš Vojtěch

Jako děkan působil v Domažlicích od 21. 1. 1637 do 30. 6. 1653.Zdroj: www.mekbn.cz

Malec Miloš

  • 24. září 1924
Za války prožil totální nasazení, do Domažlic přišel poprvé jako voják, po několika letech se vrátil. Pracoval v Okresním stavebním podniku, zapojil se do práce v Jiskře, podílel se na výstavbě stadionu Na střelnici. Po 15 letech v OSP přešel do OÚNZ jako vedoucí technického odboru. Byl předsedou komise výstavby OV ČSTV, 30 let pracoval v krajské komisi výstavby, přičinil se o to, že byla postavena sportovní hala. Byl lyžařským rozhodčím 1. třídy, působil i při vrcholových závodech. Po obnovení Junáka v roce 1990 se stal předsedou jeho okresní rady. K 75. narozeninám mu byl krajskou organizací Junáka udělen čestný odznak Bílý orel.Zdroj: www.mekbn.cz

Malina Jaroslav

  • 5. prosinec 1937, Praha
Malíř a rektor, vztah k Domažlicím a Chodsku vyjádřil v drobných kresbách.Zdroj: www.mekbn.cz

Malý Jan

  • 2. červen 1898, Praha-Vinohrady
  • 1954, Praha
Grafik a malíř pohledů z Domažlicka působící v Praze. Syn malíře Václava Malého. V letech 1915-1922 absolvoval Akademii výtvarného umění. Byl žákem Bukovace a Pirnera. Je autorem litografie Haltrava. Roku 1939 vystavoval jako host na Výstavě malířů Chodska v pavilonu Myslbek v Praze. Zemřel na jaře roku 1954.Zdroj: www.mekbn.cz

Malý Josef

  • 3. únor 1870, Mnichovo Hradiště
  • 6. leden 1938, Domažlice
Vrchní okresní pomolog v Domažlicích. Během 25 let v Domažlicích uskutečnil 186 odborných přednášek, 21 kurzů z oboru. Už v roce 1909 založil na Hořejším předměstí pomologickou zahradu. Byl jedním ze zakladatelů okresní sadařské školky. Od založení do roku 1930 v ní bylo vypěstováno 1 800 000 stromků. (Ve školce byl zaměstnán Josef Mainz). Byl čestným členem Sadařské a okrašlovací jednoty. Zasloužil se o založení místní Hospodyňské školy a pravidelně pořádal s její ředitelkou kurzy medového chodského pečiva. Absolvoval nižší gymnázium v Mladé Boleslavi. Vyučil se zahradnictví a sadařství v Kopidlně. Jako parkový zahradník pracoval v Opočně, Smiřicích, Vinořu u Prahy, Průhonicích, ale i v Gleichenbergu-působišti domažlického rodáka a lékaře Viléma V. Prášila, a v Dalmácii. Do Domažlic nastoupil na zkoušku v roce 1905 a setrval v nich až do své smrti. Je pohřben na domažlickém hřbitově.Zdroj: www.mekbn.cz

Malý Václav

  • 19. únor 1874, Praha
  • 9. říjen 1935, Praha-Bubeneč
Malíř obrazů z Chodska, žák Akademie výtvarných umění (1900-1906) u mistrů V. Brožíka a Schwaigera. Maloval zprvu motivy pražských ulic. Později zavítal na Chodsko. V Klenčí se spřátelil s J. Š. Baarem - výsledkem byl akvarel Chodská madona, a navrhl dvě malby na skle do klenečského kostela na paměť Baarových rodičů. Studoval na Chodsku krajinu a vytvářel velké obrazy s hromadnými selskými výjevy. Tvořil v Postřekově. Na výstavě Hegenbundu ve Vídni roku 1910 vzbudilo jeho Chodsko senzaci (Pouť u sv. Vavřince). Vznikají jeho větší obrazy Pouť u Dobré Vody a zvláště Nedělní dopoledne na náměstí v Domažlicích (darován městem prezidentu T. G. Masarykovi). Autor akvarelů na obálky děl Baara a Vrby, ilustroval pohádky a pověsti z Chodska od Baara a H. Štěpánkové. Mimo Chodska maloval hodně na Moravském Slovácku. Na rozdíl od svého předchůdce v zobrazování Chodska J. Špillara byl Malý čirý koloristický naturalista, maloval širokým štětcem a zachycoval náladu světla a vzduchu velmi jemně. Otec malíře Jana Malého.Zdroj: www.mekbn.cz

Mánes Josef

  • 12. květen 1820, Praha
  • 9. prosinec 1871, Praha
Zakladatel a klasik českého novodobého umění a národní malby. V letech 1859-1871 častěji pobýval a tvořil se sestrou Amálií a bratrem Quidem v rodině barona Kristiána Kotze v Újezdu sv. Kříže. Obrazů z tohoto období se však dochovalo velmi málo. Počátkem července 1866, když za prusko-rakouské války prchal z Prahy, se chtěl uchýlit právě do Újezda sv. Kříže. Vlakem dojel do Domažlic, odtud se vydal pěšky do Újezda. V tehdejším Ronšperku však byl v hospodě na náměstí zatčen, když si kreslil do zápisníku obrázky místních domů - pro podezření, že je pruským špionem a byl vsazen do šatlavy. Propuštěn byl teprve na zákrok barona Kotze, který pro něj do Ronšperku poslal kočár.Zdroj: www.mekbn.cz

Mánes Quido

  • 17. červenec 1828, Praha
  • 5. srpen 1880, Praha
Často maloval vojenské bitvy, pražská zákoutí nebo figurální studie. Bratr Josefa a Amálie Mánesových. Se sourozenci zajížděl do Újezda sv. Kříže k baronu K. Kotzovi na letní pobyty. Bydlel nějaký čas ve Štítarech, aby shromáždil materiál pro obraz Křesťanské cvičení (1868). Autor mnoha figurálních studií z Chodska-Dvě selky, Dudy a dudák, Truhla s ornamenty, obrazu Vesnická hospoda.Zdroj: www.mekbn.cz

Mánesová Amálie

  • 21. leden 1817, Praha
  • 4. červenec 1883, Praha
Malířka krajin, žákyně svého otce Antonína. Na jeho přání se věnovala krajinářství, nikoli malbě figurální, jak bylo jejím přáním. Neprovdala se a všechnu péči věnovala bratrům. Působila jako učitelka kreslení. Spolu s bratry Josefem a Quidem pobývala v letech 1859-1871 v Újezdu sv. Kříže, v rodině barona K. Kotze. Z těchto pobytů vytěžila náměty k obrazům-Chalupa v Újezdě sv. Kříže, Chalupa se stafáží, Statek na Domažlicku, který patří k jejím nejslavnějším olejům. Jedná se o lidovou architekturu z okolí Bělé nad Radbuzou. Podle Kalendária osobností na rok 1998 zemřela 3. 6. 1883.Zdroj: www.mekbn.cz

Marass Josef

  • 8. listopad 1820, Horšovský Týn
  • 1904, Horšovský Týn
Kněz a spisovatel se narodil 8. listopadu 1820 v Horšovském Týně, kde také v roce 1904 zemřel. Navštěvoval gymnázium v Plzni, bohosloví studoval na univerzitě v Praze a na teologické fakultě v Budějovicích, kde byl 8. srpna 1844 vysvěcen na kněze. Kaplanem byl v Semněvicích a ve svém rodném městě. Fara mu byla přidělena 18. února 1861 v Semněvicích, u svých farníků velmi oblíben. Z venkovského faráře se postupně stal osobním děkanem, okresním vikářem a čestným kanovníkem. V roce 1869 byl jmenován okresním školním inspektorem pro německé školy ve správních okresech Horšovský Týn a Domažlice. V této funkci působil 16 let. Na odpočinek do Horšovského Týna odešel až v roce 1904. Od roku 1866 byl činný také jako spisovatel. Psal do kalendářů pro město i venkov různá vyprávění a národohospodářské nebo etnografické články. Vlastním nákladem vydal brožury: „Katolický nedělní svátek“ a „Vážné slovo o německém školním spolku od katolického kněze“. Za veřejně prospěšnou činnost byl vyznamenán Zlatým záslužným křížem s korunou a rytířským řádem Františka Josefa I.Zdroj: www.mekbn.cz

Marek Václav

  • 11. listopad 1905, Němčice
  • 18. květen 1940, Klatovy
Tovární dělník, zatčen 26. 1. 1940. Zemřel ve věznici v Klatovech.Zdroj: www.mekbn.cz

doc. PhDr. Markl Jaroslav

  • 14. červen 1931, Dvůr Králové
  • 28. prosinec 1985
Působil jako odborný pracovník Etnografického ústavu ČSAV v Praze. Často jezdil na Chodsko, kde se věnoval soupisu dochovaných nástrojů vesnických muzik. Podrobná práce o dudách ho spřátelila s Rudolfem Svačinou. Setkal se i s Jindřichem Jindřichem. Je autorem prací Dudy a dudáci (1962), Česká dudácká hudba (1962). V Domažlicích uspořádal i dvě přednášky.Zdroj: www.mekbn.cz

Marradas don Baltasar

  • 28. listopad 1560, Valencie
  • 12. srpen 1638, Praha
Císařský generál španělského původu. Na západočeském bojišti se Marradas blýsknul dobytím hradu Rýzmberk u Kdyně 12. října 1620, které barvitě popsal i historik Pavel Skála.Zdroj: www.mekbn.cz

Martínek Jakub

  • 24. červenec 1808, Radonice
  • 14. leden 1894, Chudenice
Narodil se jako syn sedláka a starosty Antonína Martínka v rodině, kde se narodilo 14 dětí. Školu navštěvoval v Domažlicích, učitelské zkoušky vykonal později v Klatovech, Plzni a Praze. Po podučitelských začátcích ve Staněticích a Koutě působil pak mnoho let na dívčí škole v Domažlicích. Později se stal i jejím ředitelem. Roku 1839 se oženil s Annou Sladkou, přímým potomkem J. S. Koziny. Do důchodu odešel v roce 1881. Byl mnohokrát vyznamenán, mimo jiné i Stříbrným záslužným křížem. Patřil mezi zakladatele čtenářského spolku Slovanská lípa, Měšťanské besedy i vlasteneckých spolků Břetislav a Jitka. Poslední dny trávil s manželkou na zámku Lázeň u Chudenic, kde byla jejich dcera Anna provdána za černínského panského zahradníka.Zdroj: www.mekbn.cz

Martínek Josef

  • 19. březen 1854, Domažlice
  • 19. říjen 1920, Sušice
Ředitel živnostenských škol pokračovacích v Sušici. Byl ovlivněn osobním stykem s J. Vrchlickým, psal básně. Přispíval do časopisů Otavan, Šumavan, Klatovské listy, Posel ze Sušice, Svatobor.Zdroj: www.mekbn.cz

Martinovská-Fleglová Ludmila

  • 22. listopad 1899, Blatná
  • 14. říjen 1974, Domažlice
Dcera skladatele Václava Flegla, sestra Jaromíra Flegla. Hrála na klavír, housle, violu a varhany. Otevřela si vlastní hudební školu, vyučovala až do roku 1964, celkem 46 let. Doprovázela na koncertech Čerchovanu, hrála s J. Jindřichem. Veřejnou činnost ukončila 2. 6. 1962 při jubileu šedesátiletí trvání Čerchovanu. Zdroj: www.mekbn.cz

Maryt Matěj

  • 31. leden 1913, Milavče
  • 4. květen 1945, Domažlice
Zabit granátem na Škarmanu u Domažlic při plnění úkolů spojky odbojové skupiny Niva. Podle publikace Hrdinové protifašistického odboje ubit nacisty. Podle ústních milavečských zdrojů zabit náhodně střepinou z granátu, když šel navštívit příbuznou do domažlické nemocnice.Zdroj: www.mekbn.cz

März František

  • 1. srpen 1928, Kdyně
  • 30. leden 2009, Kdyně
Narodil se v řemeslnické rodině. Otec byl krejčí, matka švadlena. Hudebně se vzdělával u místního učitele, houslisty a violisty Karla Jelínka (1912-1994), později v Klatovech. Po vykonání státní zkoušky působil do roku 1954 v orchestru v Mariánských Lázních. Byl učitelem hudební školy v Domažlicích a od r. 1959 do r. 1963 prvním ředitelem samostatné LŠU ve Kdyni. V roce 1963 nastoupil jako ředitel do LŠU v Horšovském Týně, kde působil jako ředitel až do odchodu do důchodu v roce 1989 a poté ještě tři roky jako pedagog. Poté se vrátil do Kdyňské hudební školy, kde od roku 1993 učil až do roku 2007.Zdroj: www.mekbn.cz

März Josef

  • 19. březen 1897, Kout na Šumavě
  • 17. červen 1942, Mauthausen
Vrchní respicient finanční stráže v pražské Ruzyni, zatčen v září 1941. Byl popraven nacisty v koncentračním táboře Mauthausen.Zdroj: www.mekbn.cz

Mařák Julius

  • 29. březen 1832, Litomyšl
  • 8. říjen 1899, Praha
Představitel romantické krajinomalby, myšlenkově spjatý s ideály českého obrozenectví. V salonku královského lože Národního divadla visí jeho obraz Domažlice. Maloval jej ze Škarmanu, zobrazuje pohled na město od východu.Zdroj: www.mekbn.cz

prof. Masaryk Tomáš Garrigue

  • 7. březen 1850, Hodonín
  • 14. září 1937, Lány
V letech 1882-1914 profesor filozofie a sociologie na České univerzitě v Praze. Mezi léty 1883-94 byl redaktor časopisu Athenaenum, 1893-1914 redaktorem revue Naše doba, spolupracovník Času. Roku 1891 kandidoval za skupinu měst Domažlice-Písek do Říšské rady za Národní stranu svobodomyslnou (Mladočechů). Za stranu Konzervativně-klerikální (Staročechy) kandidoval domažlický rodák MUDr. A. Steidl, statkář na Baldově. Masaryka podporoval Politický spolek v Domažlicích v čele s jeho starostou, Josefem Klímou, otcem L. Klímy. Dne 22. února 1891 navštívil Masaryk Domažlice a zúčastnil se spolu s A. Steidlem předvolební schůze v Bautzově hotelu. Dne 4. března 1891 získal ve své volební skupině TGM o 296 hlasů více než MUDr. Steidl a stal se tak za Domažlice, Klatovy, Strakonice, Volyni, Písek, Sušici a Horažďovice poslancem Říšské rady. Do Domažlic přijel opět 25. 10. 1891, kde v sále „U Šumavy“ hovořil o hospodářských a sociálních úkolech Říšské rady. Další návštěva Domažlic se uskutečnila 9. dubna 1893, kdy opět vystoupil na veřejné schůzi lidu „U Šumavy“, aby vysvětlil, proč se chce vzdát říšského mandátu. Toho se vzdal koncem roku a z mladočeské strany vystoupil. Roku 1900 založil Českou stranu lidovou, v jejímž čele stál i v letech 1904-05, kdy se transformovala v Českou stranu pokrokovou. Za ni v letech 1907-14 zvolen jako poslanec Říšské rady. V prosinci 1914 emigroval a stal se hlavou českého zahraničního protirakouského odboje, usilující o vytvoření samostatného Československa. Dne 14. 11. 1918 zvolen prvním čsl. prezidentem. Jako prezident navštívil TGM Domažlice 2. a 3. května 1923. Na radnici mu byli představeni J. Vrba, J. Š. Baar, Jindřich Jindřich a další činitelé veřejného života. Slavnostní večeři uspořádala městská rada v sále Sokolského domu. Zde také z 2. na 3. května Masaryk přespal. Dne 3. května byl přítomen vojenské přehlídce konané na jeho počest a poté se setkal s představiteli Chodů-Tomášem Kozinou, Hančí Kozinovou, M. Verunkovou. Dne 24. května 1934 mu byla na průčelí Bautzova hotelu odhalena pamětní deska. (Znovu byla odhalena r. 1991.) Roku 1935 abdikoval ze zdravotních důvodů. Dne 7. 3. 1935 byl jmenován čestným občanem Domažlic. Dne 14. září 1937, v den smrti TGM se uskutečnila u pomníku Svobody v Domažlicích smuteční tryzna, na které měl projev spisovatel J. Vrba.Zdroj: www.mekbn.cz

Masopust Josef

  • 20. říjen 1885, Domažlice
  • 24. červen 1961, Domažlice
Narodil se v měšťanském domě čp. 170 na náměstí vedle kostela. Regionální historik Domažlicka. Velkou pozornost věnoval požárům města v minulosti, které vysledoval až do 19. století. Byl spolupracovníkem domažlického muzea, členem Spolku přátel muzea. Pokoušel se o archeologický průzkum na své zahradě a zajímal se o zbořený kostelík sv. Jakuba, který stál do 18. století na hřbitově U Svatých. V různých nakladatelstvích mu bylo vydáno celkem 12 knih: jedna kniha veršů, pět románů pro dospělé, šest knih pro dospívající mládež. Byl i autorem 11 divadelních her. Drama Rozloučení sehrála Hurtova divadelní společnost v Domažlicích již v roce 1907. Největšího úspěchu dosáhl roku 1925 hrou Čertovo jezero. Napsal mnoho článků, kterými přispíval do různých časopisů. Civilním povoláním byl poštovní úředník. Spolupracoval s ním básník, spisovatel a redaktor F. S. Frabša. J. Masopust byl prasynovcem Hyppolita Randy a faráře Tomáše Masopusta. Zemřel po těžké operaci ve svém domě na Dolejším předměstí čp. 41Zdroj: www.mekbn.cz

Masopust Tomáš P.

  • 26. květen 1829, Domažlice
  • 11. únor 1897, Poleň
Narozen v měšťanské koželužské rodině na Dolejším předměstí. Byl žákem S. Blättenbauera, který jej připravil ke studiu na klatovském gymnáziu. Po maturitě pokračoval ve studiu v českobudějovickém semináři, tam byl vysvěcen roku 1854. Jako kaplan působil ve Velešíně, ve Švihově a v Kolovči, kde vydal v letech 1858, 1860 a 1868 sbírku církevních písní Kancionálek. Byl i literárně činný. Jeho kázání vycházela v časopise Cyril. Jako farář působil v šumavské Poleni, kde se stal čestným občanem. Prasynovcem byl spisovatel J. Masopust.Zdroj: www.mekbn.cz

Mašek Jaroslav

  • 4. leden 1891, Plzeň
  • 29. listopad 1926, Postřekov
Od roku 1907 byl žákem pražské akademie (u prof. Bukovce, Roubalíka a Schwaigera). Z podnětu Schwaigera studuje venkov na Chodsku, Moravě i Slovensku. Léta 1912-1913 tráví většinou na Domažlicku. Maluje vesnické motivy a folkloristické žánry-např. díla Selské stavení, Náves, Kaplička, Do pole, Přástky, Dračky, Babička. Od konce r. 1913 byl vojákem až do konce 1. světové války. Ve chvílích stesku po domově maluje Svatou noc na Chodsku. V letech 1919-1920 maluje většinou krajiny a některé podobizny. Hojně portrétuje a zachycuje lidové typy i selskou práci-díla Chodský rychtář, Chodský písmák. V té době s oblibou kreslí a maluje zvířata v plenéru i ve stáji. Působí v Postřekově. Po delším pobytu v Praze dostává stipendium a odjíždí do Paříže. Vrací se nemocný. Roku 1930 mu byl v Plzni odhalen pomník. Bratr malíře Karla Maška.Zdroj: www.mekbn.cz

Mašek Karel

  • 4. listopad 1883, Hradiště u Blovic
  • 26. listopad 1962, Praha
Studoval malířství v Praze. Nejprve UMPRUM, poté Akademii výtvarných umění v Mařákově ateliéru. Studijně pobyl v Mnichově. Náměty čerpal i na Kdyňsku, Chodsku a Plzeňsku. Známé jsou jeho dva pohledy na Čerchov od Babylonu a panoráma Hrádku od Valchy. Karikaturista, grafik. Bratr malíře Jaroslava Maška.Zdroj: www.mekbn.cz

Mašek Karel Vítězslav

  • 1. září 1865, Komořany
  • 24. červenec 1927, Praha-Bubeneč
Malíř a profesor dekorativní malby a ornamentální kresby na umělecko-průmyslové škole v Praze. Studoval na pražské akademii, později v Mnichově a Paříži. Vyhledával náměty národopisně zajímavé, k nimž mu poskytly látku pobyty na Domažlicku a později na Slovensku. Na Domažlicku pobyl v letech 1887-1891. Známé jsou jeho obrazy Dudák z Domažlicka a Na přástkách v Domažlicku.Zdroj: www.mekbn.cz

Mašínová Leontina

  • 16. březen 1882, Plzeň
  • 10. únor 1975, Lázně Bělohrad
Propagátorka biografického románu, autorka knih pro děti a historických románů. Na Chodsku čerpala prameny k některým svým knihám, např. k románu Tiší v zemi. Sbírala zde i lidové pověsti a zprávy o působení nekatolických církví. V letech 1947-1948 si v Domažlicích léčila tzv. olejovou dietou žlučník. Předmluvy k jejím sbírkám pověstí psal Dr. Jaroslav Kramařík, domažlický rodák.Zdroj: www.mekbn.cz

prof. Matějček Antonín

  • 31. leden 1889, Budapešť
  • 17. srpen 1950, Rataje nad Sázavou
Mládí prožil v Domažlicích, v roce 1907 zde maturoval na domažlickém gymnáziu. Otec zde pracoval jako úředník na dráze. Dějiny umění vystudoval na univerzitě ve Vídni. Byl členem ČSAV, od roku 1920 profesorem Akademie výtvarných umění, od r. 1927 profesorem dějin umění na filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Roku 1949 jej povolal Zdeněk Nejedlý za vedoucího odboru umění na Ministerstvu školství. Je autorem četných odborných publikací a šestidílného Dějepisu umění. Rozvinul dvořákovské pojetí uměleckého vývoje jako produktu duchovní atmosféry doby. Hlavní zájem byl soustředěn na středověké malířství.Zdroj: www.mekbn.cz

Matějček Jan

  • 13. říjen 1847, Peruc
  • 19. květen 1898, Domažlice
Učitel, mezi léty 1891 až 1898 ředitel domažlického gymnázia.Zdroj: www.mekbn.cz

Mgr. Matějka Petr

  • 14. únor 1948, Liberec
Do Domažlic přišel po dokončení vysokoškolských studií a stal se profesorem na Gymnáziu J. Š. Baara. Od roku 1972 je členem odboru turistiky Klubu českých turistů. V roce 1993 byl zvolen jeho předsedou.Zdroj: www.mekbn.cz

Mgr. Matějková Libuše

  • 1950
Učitelka matematiky a základů společenských věd na Gymnáziu Jindřicha Šimona Baara v Domažlicích. Členka zastupitelstva města, předsedkyně Výboru pro kulturu, SPOZ a cestovní ruch. Vdaná, manžel Petr Matějka, učitel na GJŠB.Zdroj: www.mekbn.cz

MUDr. Mates Josef, CSc.

  • 18. březen 1910, Klenčí pod Čerchovem
  • 20. červenec 1984
Lékař v Lázních Luhačovice a Mariánských Lázních. Vybudoval Balneologický ústav, stal se ředitelem Státních lázní. Je autorem děl Příspěvek k fysiologickému výzkumu minerálních zřídel, Urolithiása. Autor studií a článků v odborných časopisech. Zdroj: www.mekbn.cz

Mathauser Antonín

  • 12. červenec 1897, Postřekov
  • 17. duben 1945, Terezín
Úředník, zatčen 22. listopadu 1944. Zemřel v terezínské Malé pevnosti.Zdroj: www.mekbn.cz

Mathauser Josef

  • 24. červenec 1846, Staňkov
  • 10. leden 1917, Praha
Syn pekařského mistra Ondřeje Mathausera z Chodova, otec malíře Jaroslava Mathausera. Vyučil se malířem u domažlického mistra (staňkovského rodáka) Hynka Ignáce Amerlinga. Absolvoval Akademii výtvarných umění. Maloval historické i žánrové malby i oltářních obrazy. Tvořil historické a náboženské malby, například díla Golgota, Libušin soud, Oldřich a Božena, Jan Kozina, Lešetínský kovář. Je autorem obrazů s tématikou z dějin Chodska. Jeho díla jsou v Muzeu Jindřicha Jindřicha a v Muzeu Chodska.Zdroj: www.mekbn.cz

Mathauser Julius

  • 1857, Staňkov
Žák pražské malířské akademie v létech 1880 až 1884. Zdroj: www.mekbn.cz

pplk. Mathes Karel

  • 28. říjen 1909, Praha
  • 27. květen 1996, Praha
V letech 1937-1940 vedl starší junáky v Domažlicích, kteří do jeho rukou skládali v den okupace ČSR hitlerovskými jednotkami odbojářský slib. V dubnu 1940 byl zatčen gestapem. Při převozu k výslechu z Pankráce do Petschkova paláce se mu podařilo uprchnout. Účastník 2. československého zahraničního odboje. Bojoval u československých jednotek v Anglii, zúčastnil se i bojů o Tobruk, od prosince 1944 do konce války byl příslušníkem 3. československé samostatné brigády v SSSR. V listopadu 1946 byl jmenován generálem Heliodorem Píkou zástupcem vojenského a leteckého atašé ČSR ve Washingtonu. Po roce 1948 byl z této funkce komunisty odvolán a pracoval mimo jiné dva roky jako nádeník při stavbě chuchelského mostu. Čestné občanství města Domažlice mu bylo uděleno 3. 5. 1995.Zdroj: www.mekbn.cz

Mathonius z Florentýna Jan

  • 1579, Domažlice
Bakalářem se stal v roce 1562, oženil se v Českém Brodě a získal městské právo na Starém Městě pražském. Majestátem z roku 1575 mu byl dán přídomek z Florentýna. Roku 1576 žil v Domažlicích, kde získal majetek po svém strýci Jiřím Makolouškovi. Zakoupil ve městě dům a zasedal v městské radě v letech 1576-1578. Napsal příspěvek do sborníku Carmina k svatbě Jiřímu Philaretovi.Zdroj: www.mekbn.cz

MUDr. Matoušek Miloslav, DrSc.

  • 29. srpen 1900, Domažlice
  • 1. duben 1985, Praha
Absolvent domažlického gymnázia (1911-1919) a Lékařské fakulty UK v Praze. Působil na gynekologicko-porodnické klinice v Praze, jako vedoucí lékař Pražského sanatoria, čsl. velvyslanec v Itálii (1948-52). Dále pak jako vedoucí odboru min. zahraničí (do roku 1955), univerzitní profesor Univerzity Palackého v Olomouci. Vybudoval a vedl Ústav dějin lékařství tamtéž. Je autorem odborných publikací, např. Život Jana Evangelisty Purkyně, České lékařství v druhé polovici 19. století, Naši lékaři ve slovenských stycích atd. Aktivně pracoval v Levé frontě. Dne 11. 6. 1971 byl jmenován čestným občanem Domažlic.Zdroj: www.mekbn.cz

prof. PhDr. Maur Eduard, CSc.

  • 1. duben 1937, Plzeň
Narodil se v rodině učitele dějepisu, který byl znalcem historie, zvláště Chodska. Po vystudování jedenáctileté střední školy absolvoval FF Univerzity Karlovy v Praze, kterou v roce 1960 ukončil jako promovaný historik v oboru dějepis a čeština. Po ukončení základní vojenské služby nastoupil na své katedře jako asistent. Roku 1968 obhájil disertační práci a byl prohlášen doktorem filozofie. Kandidátskou práci obhájil v r. 1977, roku 1990 se stal docentem a na prahu šedesátky univerzitním profesorem. Vědecká činnost je mimo jiné zaměřena na dějiny Chodů a Chodska-z pohledu formování historického vědomí. Ve svých studiích opravil a na správnou míru uvedl některá chybná či nepřesná tvrzení a odpověděl na otázku, proč právě Chodsko a chodská rebelie vstoupily v moderní době tak významně do všeobecného povědomí. Je autorem studií Chodové-historie a historická tradice, Kozina a Lomikar, K předhistorii Obrazů z okolí domažlického, „Polská“ teorie o původu Chodů.Zdroj: www.mekbn.cz

Maurer Josef

  • 17. duben 1932
  • 2004, Neutraubling (Německo)
Dlouholetý předseda Spolku občanů německé národnosti (1993 - 2001), který byl založen v roce 1960. Byl iniciátorem pravidelných setkání občanů německé národnosti v Horšovském Týně.Zdroj: www.mekbn.cz

Mayer Josef

  • 3. září 1816
  • 17. červenec 1897, Domažlice
Učitel Josef Mayer se narodil v rodině kantora 3. 9. 1816. Po studiu na klatovské hlavní škole a gymnáziu přijal místo na svéradické farní škole, aby pomohl otci živit početnou rodinu. Teprve roku 1843 mohl složit požadované zkoušky ve strakonické „preparandě“. Od roku 1853 až do odchodu do důchodu (1882) učil v Domažlicích na dívčí škole. Zemřel 17. 7. 1897 v Domažlicích, v čp. 26 Město.Zdroj: www.mekbn.cz

Mayer Robert  Alois

  • 22. červenec 1884, Poběžovice
  • 27. květen 1935, Ústí nad Labem
Syn učitele a hudebníka Wenzela Mayera, pocházejícího z Hostouně a Aloisie, rozené Hochelberové z Horšovského Týna. Vystudoval učitelský ústav v Praze, kde maturoval v roce 1903. Působil řadu let na Ústecku jako učitel na německých školách. Po 1. světové válce působil jako dirigent a ředitel divadelního orchestru v Ústí nad Labem. Hudební vzdělání si doplnil na vídeňské konzervatoři. Je autorem mnoha symfonických a instrumentálních skladeb a tří oper. Tiskem vyšly vedle církevních skladeb houslové koncerty, některé písně a sbory. Německá literatura uvádí, že si doplnil hudební vzdělání na konzervatoři ve Vídni.Zdroj: www.mekbn.cz

JUDr. Mayer Rudolf

  • 13. říjen 1837, Nová Hospoda u Skránčic
  • 12. srpen 1865, Loučim
Absolvoval klatovské gymnázium (1855) a práva ve Vídni. Po ukončení studií (doktorát 1864) pobýval u příbuzných v Pošumaví, zvláště v Loučimi u sestry Matyldy Holé, kde předčasně zemřel na tuberkulózu. Psal od roku 1858 do almanachu Máj, do Lumíru, Humoristických listů, Dalibora a Obrazů života. Za života mu vyšlo jen několik básní, mimo jiné sociální balada V poledne, jíž postihl z celé generace nejvýrazněji pocit sociálních rozporů. Pohřben byl 15. srpna, nad hrobem mu zpíval klatovský pěvecký sbor Šumavan a promluvil spisovatel Alois Šmilovský. Na pomníku hrobu jsou jeho vlastní verše: „Kde máš země svoje ráje? Každý květ tvůj v hrob se sklání! V hrob se všechno, všechno skloní, nic ti věčně nepokvete. “Zdroj: www.mekbn.cz

Mazanec Jan

  • 21. říjen 1982, Nová Ves u Kdyně
  • 12. červenec 2009, Kout na Šumavě
Narodil se 21. října 1982. Většinu svého života strávil ve své rodné Nové Vsi u Kdyně a na běžeckém oválu. Jeho atletická kariéra začala v polovině devadesátých let. V roce 1997 vstupuje do místní Jiskry Domažlice, kde trénuje pod vedením Petra Konopa. Již dva roky nato, v roce 1999, reprezentuje Českou republiku na mistrovství světa do 17 let, a to nejen ve štafetě, ale i v individuální disciplíně - 400 metrů překážek. V roce 2001 pak startuje na mistrovství Evropy - opět ve štafetě, jen překážky vymění za hladkou čtvrtku. V roce 2002 jede do Mnichova, tentokrát již na ME dospělých. Zde reprezentuje ČR ve štafetě 4x400 m (4. místo). Mezitím Jan „sbírá“ medaile na českých mistrovstvích, a to jak v mládežnických kategoriích, tak později i mezi muži. Ještě v roce 2003 stíhá ME do 22 let a také univerziádu, kde v běhu na 400 m postupuje do semifinále. Pak přichází zdravotní problémy a onemocnění. Přesto se Honza v té době nevzdává a atletice zůstává věrný nadále, i když jeho výkonnost již není tam, kde byla předtím. V roce 2005 přestupuje do A. C. TEPO Kladno, kde se připravuje na závody s trenérkou Markétou Košťálovou. V roce 2009 pak končí čtvrtý v dvoustovce na halovém mistrovství České republiky. Na červencovém mistrovství ČR pod širým nebem pak ještě běží 200m (8. místo) a 400m překážek (rozběh). Umírá na následky dopravní nehody.Zdroj: www.mekbn.cz

Mazanec Jiří

  • 29. květen 1920, Havlovice
  • 18. červenec 1944, Drážďany
Strojní zámečník, zatčen 30. 7. 1943. Byl popraven nacisty v Drážďanech.Zdroj: www.mekbn.cz

Mazanec Josef Jiří

  • 5. prosinec 1925
  • 18. listopad 1988, Plzeň
Katolický kněz, člen Řádu sv. Františka z Assisi. Dlouholetý administrátor a později i děkan Farnosti sv. Petra a Pavla v Holýšově, kde působil v letech 1974-1988. Známý byl také jako překladatel náboženské literatury. Byl pronásledován komunistickým režimem, mj. zatčen v roce 1983. Je pohřben v Plzni.Zdroj: www.mekbn.cz

Medek Stanislav

  • 29. prosinec 1919, Mnich (okr. Pelhřimov)
  • 11. leden 1987, Domažlice
Pocházel z Českomoravské vysočiny. Měl osm sourozenců. Za války byl totálně nasazen v Berlíně, po válce se stal důstojníkem Československé armády. Po odchodu do důchodu se stává turistickým funkcionářem. Působil také jako předseda Klubu českých turistů v Domažlicích. Zemřel při jedné z vycházek na Škarmaně, kde dodnes na místo úmrtí upozorňuje malá tabulka.Zdroj: www.mekbn.cz

Meinhard Iacobus

Studoval od roku 1595 u jezuitů v Praze a stal se na jejich univerzitě bakalářem a mistrem (1600). Je autorem drobných příspěvků. Zdroj: www.mekbn.cz

MUDr. Mejchar Bořivoj, CSc.

  • 3. duben 1922, Pocinovice
Přednosta stomatologické kliniky v Plzni.Zdroj: www.mekbn.cz

Melcelius Jiří

  • 1624, Horšovský Týn
  • 31. březen 1693, Praha-Strahov
V Praze zavedl na kůru nástrojovou hudbu místo chorálového zpěvu. Jako kaplan působil v Žatci a Milevsku, svůj život dožíval na Strahově. Z jeho skladeb zachovaných zejména v Kroměříži lze usoudit na slohovou příbuznost s jindřichohradeckým Adamem Václavem Michnou.Zdroj: www.mekbn.cz

Melzer Václav

  • 26. srpen 1878, Vlkýš u Stříbra
  • 1. květen 1968, Domažlice
Český přírodovědec, botanik a mykolog. Studoval na domažlickém gymnáziu, absolvoval učitelský ústav v Plzni, vystudoval Umělecko-průmyslovou školu v Praze. Učil nejprve ve Úboči, poté v Kanicích, v Zahořanech a ve Kdyni. Později působil jako ředitel domažlických škol. Byl bratr matky M. Jensen Rádlové, profesorky univerzity v Lundu a švagr Františka Rádla. Stal se světoznámým mykologem, zabýval se zejména mikroskopickou anatomií a genetikou hub. Objevil tzv. Melzerovu zkoušku k chemickému určování holubinek. Pojmenována je po něm jedna holubinka: Russula helodes. Je autorem knih Praktický houbař, České holubinky, Jedlá či jedovatá, Atlas holubinek, Tři krutě jedovaté houby... Za své objevy byl jmenován čestným členem Francouzské mykologické společnosti. V Domažlicích bydlel ve Fügnerově ul. č. 223, kde také zemřel.Zdroj: www.mekbn.cz

Menza Heřman

  • 12. listopad 1926, Kdyně
  • 5. leden 1975, Osvračín
Akademický malíř. Působil v Okresním domě osvěty v Horšovském Týně a jako kulturní pracovník v Holýšově. Maloval nástěnné fresky. Na nádvoří holýšovské továrny SVA vytvořil fresku znázorňující popravu mladých italských vězňů, kteří byli popraveni koncem 2. světové války na jaře 1945. Další freska je na základní škole ve Staňkově-u bývalého pivovaru. Pro osvračínské občany vytvořil fresku na místním hřbitově v urnovém háji. Na osvračínském hřbitově je též pochován.Zdroj: www.mekbn.cz

Mestl Jan

  • 8. srpen 1877, Hlohová
  • 7. duben 1949, Staňkov
Původní profesí poštovní zaměstnanec, otec šesti dětí. Od r. 1900 žil ve Staňkově.  Proslul jako klarinetista a kapelník - hudebně se zdokonalil u plukovní kapely. Ovládal hru na řadu hudebních nástrojů. Jan Mestl patřil k nejlepším regionálním lidovým hudebníkům první poloviny 20. století a některé jeho skladby se hrají dodnes. Jeho hra je zachována na třech gramofonových deskách nahraných roku 1947 u firmy Esta Svačinovou dudáckou muzikou.Zdroj: www.mekbn.cz

Michalíček Karel

  • 4. srpen 1893, Unhošť (okr. Kladno)
  • 1. duben 1937, Praha-Košíře
Absolvent kladenského reálného gymnázia a učitelského kurzu v Praze. Hrál na několik hudebních nástrojů, proslavil se ale zejména hrou na dudy. Jeho dudy zněly i v Národním divadle v divadelní inscenaci Jánošík. Od roku 1916 spolupořádal na venkově besedy o staročeských hudebních nástrojích s herními ukázkami. Jako malíř se zaměřoval na portréty významných osobností českých dějin.Zdroj: www.mekbn.cz

Michl František

  • 20. listopad 1901, Domažlice
  • 4. červen 1977, Domažlice
Narodil se v Domažlicích v čp. 44 na náměstí, kde měli rodiče obchod s kartáčnickými výrobky a kde měl později umělec ateliér. Absolvoval pražskou Akademii výtvarných umění, kde v letech 1925-1926 studoval u krajináře prof. Otakara Nejedlého. S jeho malířskou družinou procestoval značnou část Evropy. Maloval na ostrově Helgoland, v Normandii, na Korsice, v Řecku, Dalmácii a Itálii, ale nejraději se vracel do západních Čech. Střídal krajinu Domažlicka se sušickým podhůřím Šumavy. Mimo jiné tvořil ve stylové chalupě v Kolinci. Častým námětem byla zvlněná krajina Českého lesa a Pošumaví, okrové a hnědavé pruhy polí, rozervané skály opuštěných lomů, osamělé borovice a zelené louky se zrcadly rybníků. Obsáhlou část tvorby zaujalo Chodsko, příroda i architektura. Na počátku okupace vydal spolu s F. Roubíkem knížku Chodské vesnice, která zachycovala obrazem především odtržené části Chodska: Postřekov, Klenčí, Chodov. Nezanedbatelnou součástí díla je grafika, tematicky shodná s tvorbou malířskou. Volné grafické listy, knižní ilustrace a ex libris tvořil převážně dřevorytem. Technikou kolorovaného dřevorytu vyzdobil knihy klasiků české poezie J. S. Machara, A. Klášterského a P. Bezruče. Vytvořil desítky ex libris, z nichž některé vydal v publikaci Ex libris mých přátel. V roce 1920 navrhl emblém Okřídlený šíp pro Škodovy závody v Plzni. Od poloviny 30. let působil v okolí Havlíčkova Brodu, po válce v oblasti Sušicka. Válečná léta přinesla malíři čtyřletý pobyt v koncentračních táborech. V roce 1961 byl komunisty odsouzen na 18 měsíců vězení za protistátní činnost, roku 1969 byl rehabilitován. Za svého života uskutečnil více jak 150 výstav, v roce 1968 mimo jiné i v USA. (V matrice je uveden jako Michel s datem narození 20. 11., jeho matka měla tvrdit, že se narodil 18. a kněz spletl datum při zápisu do matriky).Zdroj: www.mekbn.cz

Mikšík Maxmilián

  • 1. březen 1888, Domažlice
Vystudoval na pražské konzervatoři houslovou hru u Jana Mařáka. Do roku 1911 působil v knížecím orchestru v Bückengurgu, od roku 1912 působil v Moskvě, kde byl členem orchestru dirigenta Kucevického a carského operního orchestru (do r. 1920). Později působil v Jugoslávii jako ředitel hudební školy v Novém Sadu. Zmiňován je ještě v roce 1938.Zdroj: www.mekbn.cz

Milíč z Kroměříže Jan

  • 1325, Kroměříž
  • 29. červen 1374, Avignon (Francie)
Narodil se po roce 1320 v Kroměříži. Vzdělání získal na biskupské škole v Olomouci a vlastním studiem. Nejprve byl prostým knězem a písařem. Později jako úředník v kanceláři Karla IV. poznal život vysoké šlechty i církevní hierarchie. Pod vlivem kázání Konráda Waldhausera a opravdové zbožnosti se v roku 1363 rozhodl vzdát se hodností notáře v císařské kanceláři a kanovníka pražské kapituly i všech církevních důchodů. Toužil vychovávat lid prostřednictvím kazatelny, ze které si chtěl udělat veřejnou tribunu, odsuzoval zlořády v současné společnosti, jako byla ziskuchtivost, rozmařilost a nemravný život. V letech 1363 a 1364 žil na faře v Horšovském Týně a kázal v tamním kostele sv. Petra a Pavla. Brzy uchvátil posluchače strhujícím řečnickým projevem a pádnými argumenty. V roce 1364 se vrátil do Prahy, kde zahájil novou epochu českého kazatelství. Dokázal kázat až pětkrát za den, jednou jazykem latinským, jednou německým a třikrát českým, a to stále s úžasným nadšením. Údajně žil velmi čestně a poctivě, navštěvoval nemocné, vězněné a zmrzačené, těšil zarmoucené a obracel hříšníky na pokání. Jeho odvážná a tvrdá kritika mířila především proti světské moci. Rozhořčen přepychem, ve kterém viděl zdroj hříšnosti, napadl i samotného českého krále a římského císaře Karla IV. Za veřejnou urážku panovníka byl roku 1366 uvězněn pražským arcibiskupem Janem Očkem z Vlašimi. Milíč a jeho početní stoupenci rozbořili do základů nejvykřičenější nevěstinec v Praze na Starém Městě a postavili tam v roce 1372 útulek pro převýchovu nevěstek, který nazvali Jeruzalém. To byl reálný výsledek jeho kazatelské činnosti. Vděku se však nedočkal. Pražské žebravé řády jej obžalovaly u papeže Řehoře XI. a obvinily jej z kacířství. Musel se odebrat do Avignonu, aby se obhájil, ještě před ukončením svého procesu tam však 29. června 1374 umírá. Proti jeho žákům a přívržencům zesílily zákroky církevních úřadů. Náboženské hnutí zvané reformace vzniklo z upřímné touhy po nápravě mravů a církve. Její stoupenci vytvořili Milíčův kult a slavný kazatel našel i dva životopisce. Jeho žák Matěj z Janova složil vyprávění o Milíčovi a další jeho žák napsal spis Život ctihodného kněze Milíče. Jan Milíč z Kroměříže byl kazatelem české reformace a nejvýznamnějším předchůdcem Mistra Jana Husa.Zdroj: www.mekbn.cz

JUDr. Milota Albert

  • 8. duben 1877, Zdice
  • 22. prosinec 1940, Praha
Otec Tomáš, syn pekaře a měšťana Václava Miloty a Barbory Halíkové, byl vrchním oficiálem rakouských státních drah a v době narození syna Alberta působil ve Zdicích, kde se Albert v nádražní budově narodil. Albert mládí a studentská léta již prožil v Domažlicích, kde roku 1885 maturoval. Vystudoval právo na vídeňské a pražské univerzitě. Po dosažení doktorátu působil mezi lety 1900 a 1919 jako okresní soudce v Domažlicích. Roku 1904 se oženil s dcerou domažlického uměleckého architekta Ing. Františka Peka Aloisií. Od podzimu r. 1919 působil jako přednosta trestně-legislativního odboru na novém ministerstvu spravedlnosti. V roce 1922 nastupuje do Bratislavy jako spoluzakladatel Univerzity Komenského. Byl i děkanem právnické fakulty a později rektorem. Napsal velkou řadu odborných prací, věnovaných zejména kriminalitě a zneužívání dětí a mládeže, některé ve slovenštině, maďarštině, němčině a ruštině. Po nuceném odchodu ze Slovenska na začátku 2. světové války působil jako profesor trestního práva na Univerzitě Karlově v Praze. Jeho nejmladší sestra Jindřiška se provdala za spisovatele Jana Vrbu. Jako místo narození jsou uváděny Lochovice u Hořovic, kam Zdice katastrálně spadaly. Je pohřben na domažlickém hřbitově.Zdroj: www.mekbn.cz

Milota Ludvík

  • 23. srpen 1871, Domažlice
  • 12. říjen 1936, Klenčí pod Čerchovem
Továrník a majitel kruhové cihelny. Bydlel na Hořejším předměstí čp. 2. Byl členem Národně-demokratické strany. Okresní správou politickou byl jmenován 9. 4. 1925 předsedou obecní správní komise města Domažlic na dobu, něž budou provedeny nové obecní volby, tj. do 15. 5. 1925. Do úřadu nastoupil po Václavu Štichovi a po něm byl starostou zvolen Jan Sofronk. Syn Jana Miloty, továrníka a Josefy, rozené Regálové.Zdroj: www.mekbn.cz

Mišovský Rafael

  • 1580, Horšovský Týn
  • 21. listopad 1644, Praha
Právník a básník, tajemník rakouského místodržícího, místokomorník zemských desek s povinností překládat do češtiny. Studoval v Praze u jezuitů, potom v Paříži a Římě. Dosáhl titulu doktora všech práv a působil u odvolacího soudu v Praze. Potom byl jako císařský komisař vyslán do různých měst na Moravě a v hrabství kladském, kde obracel protestantské obyvatelstvo na katolickou víru. Za mnohé služby jej císař Ferdinand II. povýšil v roce 1621 do vladyckého stavu s titulem ze Sebuzína a Horštejna. V roce 1628 mu císař daroval statek Bulíkov a jmenoval jej sekretářem české dvorní kanceláře. Zasloužil se také o český jazyk a literaturu. Přeložil do čestiny Paprockého Daidochus a doplnil jej pojednáním o klášterech a opatech v Čechách. Vyučoval českému jazyku arciknížete Ferdinanda, syna císaře Ferdinada II. Napsal řadu oslavných básní a 540 nekrologů.Zdroj: www.mekbn.cz

Mitzner Jakob

  • 1871
Novinář, redaktor a vydavatel, regionální autor Horšovskotýnska. Pocházel ze židovského prostředí, i když do synagogy nedocházel a sám sebe označoval za člověka bez vyznání. Vydával sociálně-demokratický týdeník „Údolí Radbuzy“, jehož byl i hlavním redaktorem. Začátkem prosince 1918, kdy Horšovský Týn přebírala správa nového československého státu, byl spolu s dosavadními politickými reprezentanty města zajištěn československými vojáky a poslán ke krajskému soudu do Plzně. Zakrátko ale byli všichni zadržení propuštěni. Mitzner sám posléze zastával k československému státu loajální postoj. To se mu stalo osudným v době nástupu nacismu, kdy ti, se kterými sdílel v roce 1918 vazbu, stáli u zastavení Mitznerova týdeníku a posléze u jeho bankrotu. Mitzner musel z Horšovského Týna odejít a o jeho dalším osudu se nedochovaly žádné správy.Zdroj: www.mekbn.cz

Moravec Alois

  • 5. leden 1899, Malá Chýška u Milevska
  • 6. březen 1987, Praha
Narodil se v rodině učitele. Dětství prožil ve Střelských Hošticích. Absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze (1920). Učil odborné předměty na živnostenských školách (1923- 1940). V letech 1923-1926 působil v Plzni na odborné škole typografické. Později byl jako učitel činný v Praze, kde žil a tvořil až do své smrti. V letech 1923 a 1935 vystavoval ve Kdyni, v r. 1933 v Domažlicích. Na Šumavu se dostal jako student prvně v roce 1917. V letech 1923-1950 tvořil převážně v okolí Kdyně. Ilustroval mj. J. Š. Baara: Báby a dědkové, Hanče-Pro kravičku, Mžikové obrázky, Jan Cimbura, Poslední soud. Věnoval se především malbě, grafice a knižním ilustracím. Jeho díla jsou ve sbírkách Národní galerie v Praze, Galerie hlavního města Prahy, Alšovy jihočeské galerie v Hluboké, Muzea středního Pootaví ve Strakonicích a dalších českých veřejných sbírkách. Některé jeho obrazy jsou vystaveny v Muzeu Šumavy v Kašperských Horách, pro které na zakázku vytvořil řadu kreseb a olejů. Pro vztah k Šumavě a časté pracovní pobyty v Kašperských Horách byl jmenován čestným občanem tohoto města.Zdroj: www.mekbn.cz

Moravec Augustin

  • 24. květen 1902, Čečovice u Nepomuku
  • 16. únor 1986
Působil jako kronikář a národopisec, zaměřil se mj. na historii obce Čečovice.Zdroj: www.mekbn.cz

Mos Jan

  • 13. květen 1845, Domažlice
  • 27. duben 1900, Domažlice
Působil jako malíř a fotograf v Domažlicích.Zdroj: www.mekbn.cz

Mráz Zdeněk

  • 21. září 1928, Úboč u Domažlic
  • 17. duben 1989, Boppelsen (Švýcarsko)
V letech 1939-1947 absolvoval domažlické gymnázium. Během studií na Univerzitě Karlově byl komunistickým režimem zatčen a odsouzen na nucené práce za „protistátní činnost“. Následně byl vězněn v Jáchymově a Leopoldově. Propuštění se dočkal až roku 1960. V roce 1968 spoluzakládá K 231 a je zvolen zástupcem Jar. Brodského, generálního tajemníka Klubu. V září 1968 odchází do exilu. V lednu 1969 je v nepřítomnosti rehabilitován. Pracoval ve Sdružení bývalých politických vězňů. V prosinci 2002 byla urna s jeho popelem uložena na domažlickém hřbitově.Zdroj: www.mekbn.cz

Mucha Alfons

  • 24. červenec 1860, Ivančice
  • 14. červenec 1939, Praha
Představitel evropské secese v oblasti užité grafiky, ilustrace a dekorativního umění. Studoval na akademii v Mnichově a Paříži. Žil a tvořil v USA a ve Francii, od roku 1910 pak pobývá v Praze. Přátelil se s Karlem Špillarem. Roku 1906 pobýval v Peci pod Čerchovem. Zajímal se o chodské lidové umění a při své návštěvě Klenčí navrhl pro tamní hrnčíře několik nových vzorů. Zdroj: www.mekbn.cz

Muk Jan František

Působil například v Hostouni. V roce 1720 se oženil s Annou Klárou. Roku 1729 se podílel na výzdobě kostela v Křakově, zde vytvořil tabernákl.Zdroj: www.mekbn.cz

Mukařovský Josef

  • 6. duben 1851, Mohuč
  • 1. listopad 1921, Klatovy
Narodil se v Mohuči, kde sloužil jeho otec, rakouský důstojník. Školní vzdělání získal v Praze a ve Vídni, poté absolvoval pražskou výtvarnou akademii. Do Domažlic přišel roku 1914 z Mnichova, kde prožil 40 let. V Domažlicích si postavil dům na tzv. Habeši, kde tvořil až do své smrti. V Mnichově se mu narodila jediná dcera Julie, provdaná Borovičková. Pracoval hlavně jako ilustrátor pro různé časopisy, např. pro Světozor, kam kreslil hlavně podobizny, tzv. studijní hlavy a hlavně žánrové obrázky. Na Chodsku se mu zalíbily krojované skupinky na vsích. Kreslil a maloval v Domažlicích portréty a skupinové scény. Proslul i jako autor čtyř řad chodských pohlednic.Zdroj: www.mekbn.cz

Musil Jan

  • 2. únor 1941, Dvorec
Spisovatel a básník. Od roku 1963 byl knihovníkem v Plzni, počínaje rokem 1972 pak v Praze.Zdroj: www.mekbn.cz

Muška Eduard

  • 13. leden 1900, Domažlice
  • 17. září 1975, Domažlice
Přední varhaník domažlických hudebních souborů.Zdroj: www.mekbn.cz

prof. Mužík Josef

  • 24. září 1928, Libkov
  • 19. květen 2001, Praha
Po maturitě na domažlickém gymnáziu v roce 1948 se rozhodl pro studium historie a psychologie na Univerzitě Karlově. V roce 1952 obhájil doktorát a roku 1963 dosáhl vědeckého titulu CSc. V letech 1981-1990 byl vedoucím katedry filozofie UK. Spolupracoval s psychologickým ústavem UK vedeným domažlickým absolventem prof. Dr. Milanem Brichcínem. Je autorem více než třiceti odborných publikací. Mimo to napsal publikace 610 let Libkova (MěstNV Domažlice 1990) a knížku věnovanou sousedským vztahům Čechů s Němci.Zdroj: www.mekbn.cz

Mykiš Abund

  • 1733, Domažlice
  • 9. duben 1782, Štýrský Hradec
Byl žákem J. Haydna v kompozici. Působil jako ředitel kůru ve Vídni a Štýrském Hradci. Některé z jeho chrámových skladeb se rozšířily i do Polska.Zdroj: www.mekbn.cz

Myllerus Vít

  • 1618, Domažlice
V letech 1593-1594 studoval ve Zhořelci. Na pražské univerzitě byl povýšen na bakaláře v roce 1597. Od roku 1598 působí v Domažlicích jako vícerektor. V dubnu 1600 byl přijat za měšťana a opouští školskou službu. Stal se konšelem a po určitou dobu primasem. Je autorem drobných latinských příspěvků.Zdroj: www.mekbn.cz

Myslbek Josef Václav

  • 20. červen 1848, Praha-Smíchov
  • 2. červen 1922, Praha
Sochař generace Národního divadla, profesor Akademie výtvarných umění, dr. h. c. Univerzity Karlovy (1922). Představitel monumentálního realismu 19. století. Byl ovlivněn vlasteneckým romantismem J. Mánesa, antickým a soudobým francouzským sochařstvím. Tvořil ideální typy slovanské minulosti a české historie - Jana Žižku, sv. Vojtěcha, sousoší pro Palackého most, sv. Václava. Patří mezi zakladatelské osobnosti českého moderního sochařství. Je autorem pomníku domažlického děkana A. Příhody a pamětních medailonků J. Vrchlického a MUDr. J. Thomayera. Pomník A. Příhodovi, postavený roku 1881, je jedním z raných děl J. V. Myslbeka. Události, které se udály kolem zhotovení pomníku a spor autora s představiteli města, se staly motivem románů K. M. Čapka Choda Vilém Rozkoč a Řešany.Zdroj: www.mekbn.cz

Myška Josef

  • 21. únor 1812, Libkova Voda u Pelhřimova
  • 27. únor 1896, Písek
Narodil se v Libkově Vodě u Pelhřimova jako prvorozený syn učitele. Společně s mladším bratrem Vojtěchem vystudoval gymnázium v Jindřichově Hradci, roku 1839 pak absolvoval lékařskou fakultu pražské univerzity a získal magisterský diplom. V červenci 1841 nastupuje jako odpovědný správce do všerubské lékárny, jejíž provozovatel František Regenspurský na jaře téhož roku předčasně zemřel. S vdovou po tomto lékárníkovi, Antonií Regenspurskou, se pak o 4 roky později žení. Společně vychovali 3 děti: Josefínu, Marii a Karla, jediný syn však již v roce 1871 umírá. Myškovi část domu pronajímali komisařům finanční stráže, odtud také pochází jejich seznámení se s rodinou Boženy Němcové, která u nich bydlela řadu měsíců. Její manžel Josef Němec totiž právě ve Všerubech několik měsíců působil jako finanční komisař. Po požáru této obce roku 1852 se lékárníkova rodina stěhuje do Kdyně, v září roku 1854 získává kdyňské měšťanství. Josef Myška stál roku 1863 u zrodu Měšťanské besedy, byl členem hospodářsko-lesnického spolku, činný byl i ve výboru Občanské záložny. Roku 1865 se stává starostou novokdyňského okresu za stranu mladočechů, zastává i funkci starosty Nové Kdyně. V roce 1880 opouští Kdyni, lékárnu i dům prodává a stěhuje se do Písku k rodině své dcery Marie. Umírá 27. 2. 1896.Zdroj: www.mekbn.cz