FAQ Chyba, návrh nebo dotaz?

Chodsko.net

Chodsko.net

portál o současném i minulém dění v okolí Domažlic

Jahn František

  • 3. duben 1885, Teplice
  • 28. srpen 1943, Norimberk
Dělník, za 2. světové války totálně nasazen v Norimberku. Zabit při náletu na toto bavorské město.Zdroj: www.mekbn.cz

Jahn Jakub

  • 7. říjen 1902, Draženov
  • 12. březen 1978, Domažlice
Působil jako dudák, výrobce dud, zpěvák a amatérský malíř.Zdroj: www.mekbn.cz

Jahn Josef

  • 31. leden 1897, Petrovice u Domažlic
  • 5. květen 1945, Plzeň
Zaměstnán jako topič v plzeňské Škodovce. Byl zabit pancéřovou pěstí při obsazování místního německého velitelství.Zdroj: www.mekbn.cz

Jáchymovský Vladislav

  • 31. prosinec 1923, Klenčí pod Čerchovem
Vlastivědný pracovník Karlovarska, regionální historik hudby a divadla, kronikář Karlových Varů. Zeť spisovatele Antonína Zoglmanna. Do Karlových Varů přišel koncem roku 1945, o rok později se oženil. Dlouhá léta působil na radnici v Útvaru hlavního architekta. V roce 1968 stál u zrodu Klubu přátel Karlových Varů, stejně tak v roce 1990 při jeho znovuobnovení. Jeho činnost byla oceněna udělením čestného členství tohoto spolku. Již v roce 1965 obdržel Cenu města Karlovy Vary za práci Demografie Karlových Varů, podruhé mu byla Cena města udělena v roce 1996 za svědomité vedení kroniky, za publicistickou práci, za celoživotní práci ve prospěch města.Zdroj: www.mekbn.cz

Jakl Bohumil

  • 8. září 1905, Branišov u Kdyně
  • 27. duben 1942, Terezín
Tovární dělník, zatčen 5. 5. 1939. Zemřel v Terezíně.Zdroj: www.mekbn.cz

Jakl Václav

  • 3. září 1924, Staňkov
  • 6. červen 1985, Plzeň
Pracovník ONV Horšovský Týn a Tachov, krajský zpravodaj Rudého práva. V letech 1977-1984 působil jako šéfredaktor plzeňské Pravdy.Zdroj: www.mekbn.cz

Jalovec Jan

Roku 1600 byl přijat za domažlického měšťana. Zprvu byl v Domažlicích kollegou, od r. 1604 asi do roku 1607 školním správcem. Bakalářem se stal na pražské univerzitě v roce 1605.Zdroj: www.mekbn.cz

Janda Jakub P.

  • 4. leden 1835, Klatovy
  • 7. prosinec 1917, Domažlice
Absolvent klatovského gymnázia. Poté studoval filozofii a od roku 1854 bohosloví. Vysvěcen na kněze byl v roce 1858. Katecheta na domažlickém gymnáziu od r. 1872. Propagoval tělesnou výchovu, byl činný i v kulturním životě města. Zasloužil se o vznik podpůrného kulturního spolku Tuhošť v roce 1873. Založil na domažlickém gymnáziu knihovnu a té pak věnoval odkazem svou knihovnu. Napsal několik odborných bohosloveckých pojednání a roku 1903 vydal u J. Prunara kancionál Chrámové písně. Zdroj: www.mekbn.cz

Janeček Bohumil

  • 19. červen 1929, Domažlice
  • 8. září 1979, Ostrava
Pocházel z hudebnické rodiny a hudbě se věnoval již od studií na gymnáziu. Studoval hru na klavír, violoncello a zpěv. Po maturitě absolvoval na FF hudební vědu a byl přijat na dirigentské oddělení AMU v Praze. Absolvoval v roce 1953, poté působil jako dirigent v Československém státním souboru písní a tanců, v armádních uměleckých souborech a konečně jako operní dirigent odešel do Slezského divadla v Opavě. Po několika sezónách byl angažován jako operní dirigent ve Státním divadle v Ostravě (1964). Působil i na ostravské konzervatoři. Za studií působil i jako dirigent Čerchovanu.Zdroj: www.mekbn.cz

Janeček František

  • 19. září 1934, Domažlice
Sportovní kariéru začínal v Mladé Boleslavi, poté působil zejména v Plzni (Spartak Plzeň, AC Škoda Plzeň a další). Po skončení závodní činnosti byl trenérem a rozhodčím II. třídy. Mezi léty 1994-2002 se podílel na řízení atletické extraligy žen, roku 2000 organizoval mistrovství republiky v Plzni. Od roku 2001 byl činný jako sekretář a předseda soutěžní komise Krajského atletického svazu.Zdroj: www.mekbn.cz

Janeček Karel

  • 3. srpen 1904, Plzeň
  • 15. srpen 1977, Ostrava
Zakladatel obchodu s hudebninami v Domažlicích. Později působil jako hudebník a orchestrální archivář v Mariánských Lázních. Otec skladatele, dirigenta a publicisty Bohumila Janečka.Zdroj: www.mekbn.cz

Ing. Janke Svatopluk

  • 3. leden 1909, České Budějovice
  • 25. leden 1995, Plzeň
Vystudoval Vysokou školu architektury v Praze (1929-35) a současně se vzdělával  v soukromé malířské škole A. Kalvody. Od roku 1940 pracoval jako projektant a vedoucí ateliérů Národního výboru města Plzně a Stavebního podniku města Plzně. Vypracoval 150 stavebních a interiérových projektů většinou pro město Plzeň. Mimo jiné projektoval vnitřek domažlické restaurace Dubina. V realistické malbě zobrazoval městskou architekturu, krajinu v Pošumaví a na Rožmitálsku, zámky či hrady. V grafické tvorbě používal litografii a jeho oblíbené náměty se shodují s malbou. Vytvořil několik exlibris, např. pro Jiřího Nového a pro Státní vědeckou knihovnu v Plzni. Člen Sdružení západočeských výtvarných umělců v Plzni.Zdroj: www.mekbn.cz

Janů Leopold

  • 16. říjen 1905, Jindřichův Hradec
  • 16. květen 1971, Jindřichův Hradec
Absolvent brněnské konzervatoře a učitel zpěvu na domažlickém gymnáziu, kde byl rovněž kapelníkem hasičské a sokolské hudby. Do zabrání Chodska řídil ženský pěvecký spolek Čerchovan. Autor četných článků s hudební tématikou, skladeb pro klavír a smutečních fanfár pro žestě. Zdroj: www.mekbn.cz

Mgr. Jehlička Václav

  • 24. březen 1948, Domažlice
Je absolventem Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, aprobace výtvarná výchova a matematika. Do roku 1990 působil jako učitel, poté byl starostou města Telč až do r. 2004, kdy se stal senátorem. Od 26. 1. 2007 byl ministrem kultury. Je ženatý, má 4 dcery a syna. Matka pochází z Domažlic, z rodu Halíků a Ludvíků. Do Domažlic jezdil na návštěvu k příbuzným. Stál u počátků záchrany pivoňského kláštera.Zdroj: www.mekbn.cz

Jeníček Emil

  • 2. květen 1911
Působil jako včelař a učitel včelařství v Horšovském Týně, je autorem řady odborných publikací.Zdroj: www.mekbn.cz

Jensen-Rádlová Marie

  • 7. květen 1902, Kanice (okr. Domažlice)
  • 9. červen 1989, Lund (Švédsko)
Absolventka domažlického gymnázia, maturovala roku 1921. Na vysoké škole studovala češtinu a francouzštinu. Manželem byl JUDr. Václav Polívka, ministerský rada, zemřel v r. 1941 a ona sama se se synem Václavem po 2. světové válce přestěhovala do Švédska. Působila jako profesorka českého jazyka na univerzitě v Lundu, kde založila speciální kabinet českého jazyka a literatury. Zasloužila se o budování Slovanského institutu lundské univerzity. Organizovala setkání Čechů žijících ve Švédsku. Překládala z němčiny, angličtiny a francouzštiny. Do švédštiny překládala Vl. Vančuru, I. Herrmanna, K. Čapka. Dcera Františka Rádla, neteř mykologa V. Melzera, druhá sestřenice O. Hany.Zdroj: www.mekbn.cz

Ježek Ervín

  • 2. leden 1928, Chicago (USA)
Na domažlickém gymnáziu maturoval v roce 1947. Na Pedagogické fakultě UK v Praze v roce 1951 vystudoval obor výtvarná výchova a deskriptivní geometrie. Vyučoval na čtyřech školách výtvarnou výchovu. Věnoval se přípravě pořadů o dějinách malířství, sochařství a architektury. Maloval a kreslil hlavně v 50. a 60. letech, kdy pracoval jako pomocný dělník v Chebu. V Domažlicích žil do svých 19 let a pak od roku 1969. Oblíbil si hlavně motivy z městských ulic, ale maloval také zátiší. Nejvíce si ze své tvorby cení expresivních kreseb z roku 1994 a pastelů z let padesátých. Učil na domažlickém gymnáziu, kde na jeho chodbách uspořádal řadu výstav reprodukcí obrazů a originální grafiky.Zdroj: www.mekbn.cz

Ježková Anna

  • 26. leden 1917, Staňkov
  • 21. duben 2008, Staňkov
Ředitelka první hudební školy v Horšovském Týně v letech 1950-1954. Absolvovala plzeňskou obchodní školu a Městskou hudební školu Bedřicha Smetany. Zřídila si vlastní hudební školu ve Staňkově, umělecky činná byla i v Domažlicích, Kdyni, Holýšově a Klatovech.Zdroj: www.mekbn.cz

Jícha Arnošt

  • 24. říjen 1833, Písek
  • 4. prosinec 1898, Domažlice
Vlastenec a buditel. Výrazná osobnost kulturního a společenského života Domažlic poloviny 19. stol. Jednatel měšťanské besedy. Za trest za organizování lampionového průvodu při návštěvě Palackého v r. 1861 v Domažlicích a za organizování národních slavností a demonstrací byl přeložen do Karlových Varů. Domažličtí na něj nezapomněli, a když jej obecní zastupitelstvo zvolilo v r. 1864 tajemníkem obce, vrátil se zpátky a ve funkci tajemníka pak působil 30 let. Hned po svém návratu spoluzaložil Hedvábnickou jednotu. Brzy po svém příchodu zavedl ve správě obce český jazyk. Zasloužil se i o rozvoj domažlického školství. Je pohřben na domažlickém hřbitově.Zdroj: www.mekbn.cz

Jindra Václav

Jako děkan působil v Domažlicích od 26. 10. 1634 do 15. 1. 1637.Zdroj: www.mekbn.cz

Jindřich Alois ml.

  • 5. únor 1869, Hyršov
  • 13. listopad 1948, Domažlice
Syn Aloise Jindřicha st., starší bratr Jindřicha Jindřicha a otec Jaromíra Jindřicha. Na domažlických školách působil od roku 1890. Byl dobrý varhaník, působil i jako sbormistr Čerchovanu. Vzpomínky na otce a dětství zpracoval v knize Starosvětské obrázky. Stal se zakladatelem rodinné kroniky Jindřichů.Zdroj: www.mekbn.cz

Jindřich Alois st.

  • 7. březen 1821, Kasejovice
  • 27. březen 1895, Klenčí pod Čerchovem
Po absolvování učitelského ústavu v Praze byl podučitelem v Březnici a na dalších místech. Od roku je 1873 řídícím učitelem v Klenčí, kde byl od r. 1878 též ředitelem kůru. Všestranný hudebník, hrál na řadu hudebních nástrojů. Vychoval řadu hudebníků. Složil několik drobných příležitostných skladeb. Otec hudebního skladatele Jindřicha Jindřicha a Aloise Jindřicha.Zdroj: www.mekbn.cz

Jindřich Jaromír

  • 11. září 1903, Domažlice
  • 6. prosinec 1991, Domažlice
Syn učitele a hudebníka Aloise Jindřicha, synovec Jindřicha Jindřicha. První ředitel hudební školy v Domažlicích, která byla otevřena v budově Baarova gymnazia. V hudbě se vzdělal u svého otce, potom studoval klavírní hru u strýce Jindřicha. Po smrti strýce pečoval o katalogizování pozůstalosti a korespondence. Vynikající komorní hráč. V letech 1956-1958 působil jako předseda Kruhu přátel dobrého umění a aktivně se podílel na uspořádání festivalu Hudební Domažlice 1957. V důchodovém věku působil jako učitel LŠU ve Kdyni. Otec Jaromíra Jindřicha ml. a dědeček učitele hudby a zpěváka Kamila Jindřicha.Zdroj: www.mekbn.cz

Jindřich Jindřich

  • 5. březen 1876, Klenčí pod Čerchovem
  • 23. říjen 1967, Domažlice
Jindřich Jindřich se narodil klenečskému učiteli Aloisi Jindřichovi 5. března 1876 jako nejmladší z 11 dětí. Nejen otec a matka, ale i starší sourozenci zpívali a hráli na různé nástroje, a tak i maličký Jindřich Jindřich již jako pětiletý na sebe upozorňuje mimořádným hudebním nadáním, dovede zahrát na dětské housle a na klavír prosté melodie. U přijímacích zkoušek na pražské konzervatoři v roce 1890 však neuspěl. Vydal se tedy v otcových šlépějích, učitelská studia absolvoval v Soběslavi. Po studiu působil na škole ve Lhenicích. Předtím již jako třináctiletý chlapec začal z podnětu svého o sedm let staršího kamaráda Jindřicha Šimona Baara sbírat chodské písně. Baar zapisoval texty, Jindřich nápěvy.  Hudební teorii studoval Jindřich v Praze u Vítězslava Nováka, hru na klavír u Karla Hoffmeistra. V roce 1902 se však natrvalo vrací do Domažlic, do středu milovaného Chodska, i když má spoustu pracovních nabídek z hudebního světa (korepetitor opery Národního divadla, vedoucí hudebního života v Olomouci i v Chichagu...) V Domažlicích v té době již bydlela Jindřichova matka a bratr Alois, kromě toho byl Jindřich Jindřich do Domažlic přitahován silným citovým vztahem k učitelce Elišce Přibylové, která Jindřicha doprovázela na jeho cestách chodským krajem a zapisovala texty písní, zatímco Jindřich zaznamenával melodie. Byla nenahraditelnou pomocnicí při zakládání muzea, pečovala i o všechny drobné stránky denního života Jindřicha Jindřicha, i když se za něj nikdy neprovdala. Jindřich Jindřich vystupoval jako sólový klavírista i jako komorní hráč, uskutečnil na 900 koncertů v českých zemích. Dále obstarával klavírní doprovod pěvcům Karlu a Emilu Burianovým (1911-22) a Emě Destinnové (1926-27). Jako sbormistr působil na Domažlicku (Čerchovan vedl v letech 1911-12) a v celých západních Čechách. Skladatelské dílo Jindřicha je převážně vokální, a to lyrického zaměření. Obsahuje 29 mužských (Čerchovu, Bitva u Domažlic a jiné), 16 ženských a 8 smíšených sborů (České písně aj.) a přes 170 písní.  Během života si Jindřich stále více uvědomoval, že jeho příslušnost k chodskému regionu a jeho bytostné sžití s chodskou lidovou kulturou jej předurčuje k tomu, aby „v hodině dvanácté“ zachránil lidový písňový poklad Chodska. Od roku 1920 se tedy Jindřich s Eliškou Přibylovou vydává na pravidelné cesty po chodských vesnicích, narozdíl od nahodilejších cest dřívějších. První díl Chodského zpěvníku byl vydán v roce 1926, osmý díl v roce 1955. Devátý díl, který nese podtitul „Daremný pjisničky z Chodska“ je dosud k dispozici pouze v rukopise. Ve svém rodném kraji Jindřich celkem zapsal 1408 různých nápěvů a 4076 písňových textů. (Na některé melodie je zaznamenáno až na 150 slok - například „Žádnyj neví...“, „Ha ty svatyj Vavřenečku...“.)  Jindřichovo celoživotní dílo „Chodsko“ (vyšlo v roce 1956 ve značně zkrácené knižní podobě) obsahuje mluvnické zvláštnosti chodského nářečí, přehled dějin Chodska a studii zabývající se chodskou lidovou kulturou z mnoha aspektů (selský statek, kroje, zvyky, pranostiky, láska, práce, humor, pohádky, jídlo, pití....). V roce 1951 po usilovné jednadvacetileté práci bylo dílo „Chodsko“ dokončeno. „Posledních dvacet let pracoval jsem na knize Chodsko skoro bez oddechu, od rána do noci, odpíral jsem si odpočinek o svátcích i o prázdninách...“ (J. Jindřich v předmluvě k dílu „Chodsko“ str. 13) Po první světové válce začal umělec také s intenzivním sběrem chodských památek, drobností denní potřeby, krojů, nábytku a nádobí. V současné době jsou tyto sbírky uloženy v devíti malých pokojích spojených sedmi předsíněmi Jindřichova muzea. Další Jindřichovou chloubou byly obrázky na skle. Tato sbírka, i ve světovém měřítku unikátní, obsahuje na 1400 obrázků  na skle od anonymních lidových malířů s náměty duchovní (světci Václav, Jiří, Martin..) nebo světské povahy. Za zásluhy o Chodsko byl jmenován 5. 3. 1926 čestným občanem Domažlic. Čestné občanství mu udělilo dalších 80 obcí na Chodsku. V roce 1957 byl jmenován národním umělcem. Jindřich Jindřich zemřel 23. října 1967. V úterý 31. října se celé Chodsko rozloučilo se svým milovaným synem. Pěvecký sbor Čerchovan zazpíval na rozloučenou Mistrovi „chodskou hymnu – Bulačinu“, k hudebnímu rozloučení se ještě připojilo Chodské trio a Konrádyho dudácká muzika. Posledním místem odpočinku se podle Mistrova přání stal klenečský hřbitov. Autorem pomníku před Muzeem J. Jindřicha je sochař Karel Kuneš, mramorovou podobiznu mu věnoval i sochař Alois Langenberger.  Zdroje: www.mekbn.cz Špelda, A. Chodsko domov můj

Jirásek Alois

  • 23. srpen 1851, Hronov
  • 12. březen 1930, Praha
Prozaik a dramatik, autor historických povídek, románů a cyklických románových kronik z českých dějin. V jeho díle vrcholí obrozenecká tradice české literatury a zároveň se zakládá tradice novodobé realistické prózy, opírající se o částečnou znalost pramenů, dobově příznačné postavy a autopsii zobrazovaných míst. Pocházel ze starého selského rodu. Po absolvování gymnázia studoval dějiny na pražské fil. fakultě, poté působil jako profesor gymnázia v Litomyšli a později v Praze v Žitné ulici. V Litomyšli se spřátelil s Františkem Wenigem ze Staňkova. V knize Z mých pamětí z roku 1913 píše, že má málo takových přátel, jako je Wenig. Staňkov dokonce zapracoval do románu F. L. Věk, do 4. dílu, kap. 12, kde vypráví o pomoci rodiny řídícího ze staré školy staňkovské raněným vojákům projíždějícím městečkem. Domažlice poznal v roce 1876, kdy na své prázdninové cestě putoval přes Plzeň do Domažlic a Trhanova k příteli Josefu Thomayerovi, s nímž se seznámil v době studií v Praze. V Domažlicích jej provázel jeho přítel Jan Slavík, profesor na místním gymnáziu. Druhá návštěva se uskutečnila v roce 1882, to již byla studijní cesta k chystanému románu Psohlavci. Tímto románem znovu objevil Chodsko a jeho slavnou minulost strážců západní hranice. Poprvé se zde objevil jako symbol Chodů čakan a psí hlava. Román sehrál důležitou úlohu v utvrzování českého národního vědomí, ale vytvořil idealizovaný obraz Chodů a Chodska. Při druhé návštěvě provázel Jiráska opět Jan Slavík, který jej seznámil s Karlem Hájkem. Navštěvoval městský archiv a zúčastnil se i Vavřinecké pouti. Chodsko navštívil Jirásek ještě nejméně dvakrát. Roku 1891 při přípravách na pražskou jubilejní výstavu a v r. 1895 při výročí popravy Jana Sladkého Koziny-účastnil se odhalení Kozinova pomníku na Hrádku a bylo mu uděleno čestné občanství Újezda (6. 10.). Dne 31. 1. 1912 schválilo také obecní zastupitelstvo v Domažlicích jeho jmenování čestným měšťanem (občanem) města (spolu s J. Vrchlickým). Dne 4. srpna 1984 mu byla odhalena bronzová pamětní busta autora Karla Kuneše ml. na domě čp. 66 na Náměstí Míru, kde J. Jirásek bydlel za svých pobytů v Domažlicích.Zdroj: www.mekbn.cz

Jirouš Antonín

  • 30. duben 1925, Horní Růžodol
  • 17. říjen 1986, Norimberk
Působil jako hudebník a učitel houslové hry na domažlické LŠU.Zdroj: www.mekbn.cz

Jírovec Martin

  • 7. prosinec 1910, Zahořany
  • 22. květen 1945, Domažlice
Soustružník kovů, zemřel v domažlické nemocnici na následky střelných poranění.Zdroj: www.mekbn.cz

Jiřík Václav

  • 30. červenec 1856, Malonice
  • 28. únor 1932, Praha
Studoval na klatovském gymnáziu, kde roku 1876 maturoval. Začal studovat práva, která v roce 1878 přerušil. Jako provizorní námořní elév vstoupil do služeb válečného námořnictva. Navštívil postupně Malou Asii, černomořské pobřeží, Anglii, Indii, Austrálii a další místa. Dokončil právnická studia, sloužil na ministerstvu obrany ve Vídni. V roce 1913 byl jmenován generálním námořním komisařem a zodpovídal za veškerou správu a finanční agendu válečného námořnictva. Československá republika využila jeho znalostí a zkušeností a pověřila ho navázáním dopravních styků po Dunaji. Stal se prvním generálním ředitelem Československé státní dunajské plavby a posléze Čs. akciové plavební společnosti dunajské. V době působení v Pule založil Českou obec v Pule. Rodným Malonicím odkázal ve své poslední vůli částku 50 000 korun.Zdroj: www.mekbn.cz

Jiřincová Ludmila

  • 9. květen 1912, Praha-Karlín
  • 22. leden 1994, Praha
V letech 1924-1934 navštěvovala soukromou malířskou školu a léta 1935-1939 strávila na pražské AMU. Roku 1940 se stala členkou SČUG Hollar, v roce 1982 byla jmenována zasloužilou umělkyní. Patří k výrazným osobnostem českého umění a v oblasti knižní ilustrace k osobnostem předním. Její dílo se odvíjí plynule od 30. let až do konce jejího života. Typická je pro ni lyrická tvorba zaměřená na ženskou postavu a přírodní motivy (stromy, květiny). V její exlibristické tvorbě převažuje lept a litografie. Soupis jejích exlibris, vyhledávaných sběrateli, uspořádal v roce 1987 A. Rybička. Vytvořila jich přes 400. Část roku trávila a pracovala v Peci pod Čerchovem, kde žila v domě, který postavil Jaroslav Špillar a později patřil Karlu Špillarovi. Na návštěvu k ní jezdíval František Nepil. Dne 5. 7. 2002 jí byla v Peci odhalena pamětní deska.Zdroj: www.mekbn.cz

Juráček František

  • 3. únor 1914, Vídeň
  • 18. listopad 2009, Horšovský Týn
Pocházel ze smíšeného česko-německého manželství. Rodiče se přistěhovali do Horšovského Týna z Vídně. František vychodil německou školu, vyučil se u otce sedlářem. Po obsazení Sudet musel narukovat do německé armády, dostal se až do Litvy a Ruska. Tam byl zajat a půl roku nosil ruskou uniformu jako tlumočník. Po skončení války se ocitl v zajateckém táboře v Brně, odkud byl propuštěn na podzim roku 1946. Vrátil se do Horšovského Týna k rodičům. Později absolvoval vojenskou službu ve vojenské nemocnici v Praze. Oženil se, vstoupil do zemědělského družstva, kde pracoval jako sedlář až do odchodu do důchodu. Dlouhodobě se angažoval v krajanském sdružení. Jako znalec předválečných poměrů a pamětník byl nevyčerpatelným zdrojem informací o starém městě, jeho obyvatelích, zámku i knížecí rodině. Výrazně pomáhal autorům lokálních publikací. Jízdárně zámku věnoval unikátní ručně zpracovaná koňská sedla, opratě a postroje původně určená pro knížecí rodinu, své staré sedlářské náčiní a šicí stroj.Zdroj: www.mekbn.cz