FAQ Chyba, návrh nebo dotaz?

Chodsko.net

Chodsko.net

portál o současném i minulém dění v okolí Domažlic

Campanus Vodňanský Jan

  • 27. prosinec 1572, Vodňany
  • 13. prosinec 1622, Praha
Byl žákem Mikuláše Novacia již ve Vodňanech, posléze i v Domažlicích. Po domažlickém pobytu absolvoval studia na pražské univerzitě, kde se stal později i děkanem a rektorem. Přednášel o českých dějinách, řeckém jazyku, latinské poezii. Po bělohorské bitvě se rozhodl přijmout katolickou víru. Básnické nadání a hledání nových cest v poezii jej zařadilo mezi nejvýznamnější představitele humanistického básnictví. O Campanově oblibě již za jeho života svědčí i velké množství básní a celých spisů, jež mu žáci a domácí a zahraniční přátelé a příznivci připisovali. Sám Campanus byl autorem neobyčejně plodným. Psal příležitostné básně, básně věnované českým panovníkům, žalozpěvy věnované úmrtím významných osobností. Vazba k Domažlicím i vztahy, které měl Campanus k literátům v té době v Domažlicích žijícím, ovlivnily jeho příležitostnou tvorbu natolik, že souhrn děl s domažlickými motivy nebo dedikacemi tvoří ne nepodstatnou část jeho díla. Ve sborníku příležitostných básní Migma iubila z roku 1605 je úvodní báseň Ad Tustam. V téže sbírce vzpomněl úmrtí Jana Pithopeia.Zdroj: www.mekbn.cz

Carolides Jan

  • 1613, Praha
Autor básní ke gratulacím při bakalářské promoci, autor příležitostných básní. Bakalářské hodnosti dosáhl v roce 1611, poté působil na haštalské škole v Praze. Zemřel na mor. Zdroj: www.mekbn.cz

Cenefels Heinrich

  • 3. říjen 1893, Bernstein (zaniklá vesnice, okr. Domažlice)
  • 31. prosinec 1972, Markgröningen (Německo)
Absolvoval učitelský ústav ve Stříbře. Působil na škole v Poběžovicích, nejprve jako učitel, později jako poslední německý ředitel měšťanské školy. Věnoval se historickému bádání a sběratelské práci. Přispíval do německých Bischofteinitzer Zeitung a krajinských Heimatbote. Spolupracoval s K. Pöhnlem. Je spoluautorem německé monografie o Poběžovicích. Napsal historii obce Bernstein u Rybníku. V roce 1946 odešel do Německa.Zdroj: www.mekbn.cz

Cesarini Julian

  • 1398, Řím
  • 10. listopad 1444, Varna (Bulharsko)
Kardinál a vůdčí činitel basilejského koncilu, jeden z iniciátorů a duchovní vůdce křížové výpravy proti husitům, osobní účastník bitvy u Domažlic 14. 8. 1431 (kde na útěku ztratil svůj červený kardinálský klobouk). Zahynul po bitvě u Varny v listopadu roku 1444, kde křižácká vojska podlehla Turkům.Zdroj: www.mekbn.cz

Cibulka Václav

  • 7. srpen 1934, Domažlice
Získal absolutorium na konzervatoři a na AMU. Působil v plzeňské opeře, v komorním souboru Lingha Singers v Praze, jako dirigent Komorní opery. Po skončení prof. kariéry působil jako hudební pedagog ZUŠ Domažlice a od r. 1992 do r. 1997 jako sbormistr Čerchovanu. Jeho nástupcem se stal Marek Vorlíček.Zdroj: www.mekbn.cz

doc. Ing. Císař Ludvík

  • 29. listopad 1919, Plzeň
  • 29. listopad 1987, Ulm
Absolvoval ČVUT, pracoval ve Škodových závodech. Působil jako odborný asistent plzeňské VŠSaE, pak jako docent a vedoucí Ústavu matematiky. Po prověrkách v roce 1959 musel ústav opustit, pracoval v plzeňském Výzkumném zkušebním ústavu. Do exilu odešel v r. 1969. Od roku 1971 působil jako učitel matematiky a fyziky ve Stuttgartu. Byl členem plzeňského smíšeného sboru Česká píseň, v SRN pokračoval v šíření české hudby.Zdroj: www.mekbn.cz

Císler Jaroslav P.

  • 15. říjen 1919, Nevolice
  • 18. únor 1988, Pacov
Absolvent domažlického gymnázia, žák arciděkana Václava Antonyho. Na kněze byl vysvěcen 2. 12. 1945 v Českých Budějovicích. V roce 1947 se stal kaplanem zdejšího arciděkanství. Zemřel v Pacově, pochován je v Domažlicích. Podle O. Hany narozen 15. 10., podle novinových údajů 19. 10.Zdroj: www.mekbn.cz

prof. MUDr. Císler Josef

  • 15. leden 1870, Trhanov
  • 13. červen 1948, Praha
Narodil se v rodině potomků belgických cizelérů, kteří se usadili na chodském lamingerském panství. Absolvoval gymnázium v Domažlicích (1890) a lékařskou fakultu v Praze (1896). Habilitoval se roku 1906, řádným profesorem nemocí nosu, hltanu a hrtanu byl jmenován 1927. Řídil laryngo-rhino-otologický ústav až do roku 1938, kdy byl penzionován. Byl autorem první české učebnice ORL „Choroby nosu, hltanu a dutiny ústní“ (1908).  Působil též jako divadelní lékař. Po celý život byl zaníceným divadelníkem, ve spisovatelském spolku Máj se podílel zejména na řízení divadelní agendy. Nějaký čas byl i předsedou Společnosti J. Vrchlického. Byl autorem řady veseloher a aktovek, které se hrály i v Národním divadle a čerpaly většinou z venkovského prostředí: Dřevotubci, Na šenavské pile, Ošetřovatelka. Napsal i dvě povídkové sbírky Na haltravské stoupě, Baldachýnové kvarteto a román Aj, ty svatý Vavřinečku (1920). Pohřben byl na Olšanských hřbitovech v Praze. Svou prózu i dramatiku situoval do rodného kraje, rodácký patriotismus považoval vůbec za jednu z nejvyšších hodnot.Zdroj: www.mekbn.cz

Copp

Působil v 18. století v Domažlicích. Maloval podle tradice s Juliem Luxem z Plzně. Je mu připisována i jedna z fresek v kostele sv. Vojtěcha v Milavčích.Zdroj: www.mekbn.cz

Coudenhove-Kalergi Richard N.

  • 17. listopad 1894, Tokio (Japonsko)
  • 27. červenec 1972, Schruns (Rakousko)
Narodil se jako druhé dítě rakouského diplomata, správce velvyslanectví Rakouska-Uherska, hraběte Jindřicha Coudenhove-Calergi a Japonky Micuko Ayoma. V roce 1895 rodina přesídlila na zámek do Poběžovic, který vlastnila od roku 1864. Kosmopolitní prostředí poběžovického zámku ovlivnilo i jeho pozdější pohled na svět. Po ukončení vídeňského šlechtického tereziánského gymnázia přešel na vídeňskou univerzitu, kde studoval filozofii a dějiny. Doktorát filozofie složil v r. 1916. V roce 1920 založil ve Vídni panevropské hnutí. Ve své knize Panevropa (poprvé vyšla roku 1923) a ve stejnojmenném časopise, který začal vydávat v roce 1924, položil základy evropského spolkového svazu, jehož myšlenku propagoval až do své smrti. Po anšlusu Rakouska odjel nejprve do Švýcarska, později do USA, kde se roku 1940 stal profesorem historie v New Yorku. Po válce se trvale usadil ve Švýcarsku. Roku 1947 se stal zakladatelem a generálním tajemníkem Evropské parlamentární unie, sdružení, které usilovalo o hospodářské a politické sjednocení evropských států. Jeho myšlenkám dala poprvé politickou podobu Rada Evropy založená v roce 1949. Byl nositelem mezinárodní Karlovy ceny za evropské porozumění města Cách a ceny univerzity v Kodani. Byl prvním nositelem japonské ceny míru, byly mu uděleny čestné doktoráty univerzit v Tokiu, Hirošimě a ve Frankfurtu. Městské zastupitelstvo v Poběžovicích schválilo v květnu 2000 návrh rady na udělení čestného občanství in memoriam. Slavnostní ceremoniál proběhl 20. května 2000 při zahájení mezinárodní konference věnované vzájemnému soužití českého a bavorského národa. Dne 16. 5. 2004 mu byla u vstupu do poběžovického zámku odhalena pamětní deska.Zdroj: www.mekbn.cz

Cubinius Pavel

  • 1546, Vysoké Mýto
  • 3. leden 1603, Domažlice
Do školy chodil v Jihlavě a ve Žluticích. V roce 1575 dosáhl na pražské univerzitě bakalářského titulu, roku 1576 magisterské hodnosti. Učil na škole ve Stříbře, v letech 1577-1579 byl rektorem v Klatovech, kde byl jeho žákem Matyáš Borbonius. Odtud odešel do Domažlic, kde působil jako správce školy. Oženil se s Maruší, vdovou po Ezechielu Makovcovi, strýci Nathanela Vodňanského z Uračova. Byl až do své smrti patnáct let primasem. Zasloužil se o domažlickou školu jednak tím, že se postaral o stavbu nové budovy, jednak odkazem v závěti. Roku 1590 připsal jemu a jiným předním domažlickým měšťanům Bohuslav Babor Carmen de passione. Vzpomínku mu také věnoval Jan Campanus. Zdroj: www.mekbn.cz

Cvačka Jakub

  • 12. červenec 1903, Trhanov
  • 16. listopad 1970, Domažlice
Absolvoval domažlické gymnázium, kde se spřátelil s J. Š. Baarem. Sbíráním chodských pověstí se začal zabývat již ve dvacátých letech Sbíral především pověsti o Janu Sladkém Kozinovi. Výsledky svých sběrů kozinovské tradice otiskl v časopisu Plzeňsko roč. 6-8 pod názvem Vo Kozinovi ha Lomikarovi. Roku 1946 vydal Cvačka knižní publikaci o kozinovských pověstech Vo Kozinovi ha vo Lomikarovi. Působil jako učitel na Chodsku, V Mrákově, Klenčí, Postřekově, jako ředitel národní školy v Újezdě. Zemřel v domažlické nemocnici. Pozn.: Kunc uvádí rok úmrtí 1971, Kalendárium osobností západních Čech na rok 1995 a J. P. Holý rok 1970.Zdroj: www.mekbn.cz