FAQ Chyba, návrh nebo dotaz?

Chodsko.net

Chodsko.net

portál o současném i minulém dění v okolí Domažlic

Baar Eduard

  • 1855, Horšovský Týn
  • 1916
Narodil se v rodině důlního podnikatele v Horšovském Týně. Po gymnaziálních studiích vystudoval kadetní školu v Praze a zahájil vojenskou kariéru. Postupně stoupal na žebříčku hodností, až byl v roce 1912 jmenován generálmajorem a velitelem 42. pražské brigády domobrany. V roce 1913 byl povýšen na polního maršálka, Jeho syn Eduard byl významným rakouským politikem v době mezi dvěma válkami, zemským hejtmanem, ministrem vnitra a vícekancléřem.Zdroj: www.mekbn.cz

Baar Jindřich Šimon

  • 7. únor 1869, Klenčí pod Čerchovem
  • 24. říjen 1925, Klenčí pod Čerchovem
Spisovatel a katolický kněz, jedna z nejznámějších chodských osobností. Svým dílem se zasloužil o popularizaci Chodska v české literatuře a národním povědomí. Pocházel ze starého selského rodu v Klenčí. Narodil se na masopustní neděli, gymnázium vystudoval v Domažlicích. Z hmotných důvodů vstoupil do bohosloveckého semináře v Praze, vysvěcen na kněze byl roku 1892. První mši sloužil v Putimi, druhou v Klenčí. Stal se kaplanem na Přimdě, později působil ve Spáleném Poříčí, Stochově, Ořechu, Úněticích, Klouboukách, Volyni. Otec mu zemřel r. 1892, matka r. 1915. Dne 14. 11. 1918 se stal předsedou Jednoty duchovenstva, v březnu 1919 funkci složil a požádal ze zdravotních důvodů o penzi. Do Klenčí se jako penzista vrací v září 1919. V létě 1925 je raněn mrtvicí. Umírá náhle v říjnu, pohřben 27. října. Dne 17. července 1932 byla na jeho rodném domku odhalena pamětní deska. Dne 5. 7. 1933 byl na Výhledech slavnostně odhalen Baarův pomník se sochou Ladislava Šalouna (5. července 1947 byl znovupostaven). Jeho prvotiny oslovily čtenáře v básnické sbírce Rodnému kraji, kde vyšla i báseň Bulačina. Ta byla roku 1925 zhudebněna Jindřichem Jindřichem a stala se hymnou Chodska. Svou básní z knihy Z chodských písní zahajoval r. 1895 Almanach katolických českých básníků. Stěžejním dílem, které jej proslavilo, byl Jan Cimbura, který vyšel v roce 1908. Nejoblíbenějšími díly se stala trilogie o národním obrození Chodska Paní komisarka, Osmačtyřicátníci a Lůsy, dále romány Farská panička, Holoubek a Skřivánek, povídky Báby a dědkové, Hrnčená bába, Hanče a knížka pro děti Hanýžka a Martínek. Od pohádek, zachycených v lidové řeči, přes povídky, romány a obrázky z přírody zahrnuje dílo J. Š. Baara na třicet svazků. V díle se často objevuje symbol cesty, který je i možné přirovnat k lidské cestě životem. Zajímavé je to, že počet kapitol či povídek v knihách bývá často totožný s čísly 10 nebo 14, což je i počet obrazů, které má Křížová cesta (soubor obrazů znázorňujících putování Ježíše Krista). Významná byla jeho činnost národopisná a folkloristická. Na sklonku minulého století zapsal na 1 400 chodských písní. V románu Lůsy zachytil postavu Maxmiliána Obentrauta, jehož původ je nejasný a je spojován s rody Trautmannsdorfů a Stadionů. Pokrevně byl spřízněn s J. F. Hruškou, příbuzný byl i s J. Vrbou. K zájmu o Chodsko přivedl svého přítele F. Teplého. Spolu s ním a J. F. Hruškou vydali Chodskou čítanku. Vydavatelem, pořadatelem a vykonavatelem jeho literární pozůstalosti se stal J. Štěpánek.Zdroj: www.mekbn.cz

Baar Josef

  • 31. říjen 1835, Klenčí pod Čerchovem
  • 15. prosinec 1907, Putim
Kaplan a katecheta v Písku, farář v Putimi. Studoval gymnázium v Plzni, bohosloví v Českých Budějovicích, kde se stal důvěrným přítelem Václava Čeňka Bendla. Autor náboženských her a spisů (např. Mladí pastýři betlémští - hra pro dítky; Malí vojáci, aneb Kdo neposlouchá, bývá bit). Napsal malý spisek o historii Jana Sladkého Koziny. Kozinovi je věnována i práce, která měla vyjít podle E. Felixe v píseckých Zlatých listech pravděpodobně v 70. - 80. letech 19. stol. Přispíval do časopisů Poutník od Otavy, Otavan, Prácheň, do Kuldovy Posvátné kazatelny v Olomouci, do níž psal četné řeči a kázání, do Zlaté knihy dívek českých v Písku. Věnoval se sadařství, včelařství a hedvábnictví, založil spolek sadařský pro jižní Čechy se sídlem v Písku a stal se i jeho starostou. Na hospodářské škole v Písku přednášel o hedvábnictví. Roku 1885 se stal farářem v Putimi. Byl strýcem J. Š. Baara.Zdroj: www.mekbn.cz

Baar Martin

  • 28. leden 1884, Klenčí pod Čerchovem
  • 25. duben 1945, Klenčí pod Čerchovem
Rolník, zabit při bombardování Klenčí v samém závěru 2. světové války.Zdroj: www.mekbn.cz

Baarová Hančí

  • 16. červen 1910, Klenčí pod Čerchovem
  • 18. květen 1947, Praha
Prozaička 30. a 40. let 20. století. Autorka románů Na sluneční straně (1943, 1946) a Chodská romance (1941). Rodiče Martin Baar a matka Marie rozená Hostreiterová pocházeli z Klenčí. Dne 2. června 1941 byla v Praze Smíchově oddána s Bohumilem Šafránkem, kancelářským oficiálem zemského úřadu (nar. 24. 9. 1910 ve Stradonicích, okr. Beroun. Otec Klement Šafránek a matka Emilie, rozená Výšková). Jaroslava Štěpánková (znalkyně Baarova díla) si matně vzpomíná, že byla několikrát u ní ve Kdyni. Další pamětnice p. Z. Medková (Holubová) měla její dopisy. Dle ní byla dlouho vězněna za 2. Světové války, podle dalších zdrojů byla vyšetřována a vězněna i po 2. světové válce. Prý se dobře znala se spisovatelem Karlem Čapkem. V Lidových novinách na pokračování vyšly její dvě práce Biskup a Od pramene. Po r. 1945 začala vycházet, rovněž na pokračování, práce Po pěšinkách rodného kraje - tato práce zůstala ovšem nedokončena. Zdroj: www.mekbn.cz

Baarová Lída

  • 7. září 1914, Praha
  • 27. říjen 2000, Salcburk (Rakousko)
Herečka, vlastním jménem Ludmila Babková. Pseudonym přijala podle jména přítele svého otce - Jindřicha Šimona Baara.Zdroj: www.mekbn.cz

Babka Jan

  • 29. listopad 1919
  • 28. říjen 1999
Předválečný člen Západočeského aeroklubu v Plzni, zakladatel letiště a aeroklubu ve Staňkově (1945). Za svou činnost byl oceněn jednou z nejvyšších poct mezinárodní letecké federace FAI - diplomem Paula Tissandiera za mimořádné celoživotní zásluhy o rozvoj letectví. Válečné nasazení prožil v Hamburku. Pracoval jako učitel na Středním odborném učilišti v Domažlicích.Zdroj: www.mekbn.cz

Babka Karel

  • 24. říjen 1880, Praha
  • 26. březen 1953
Vyučený modelář, student profesora Stanislava Suchardy na Umělecko-průmyslové škole v Praze. Od roku 1912 byl činný v Moskvě, je autorem řady pomníků našich legionářů na Sibiři. Od roku 1922 pracoval jako konzervátor Státní památkové péče v Praze.Zdroj: www.mekbn.cz

Baier Vladimír

  • 18. březen 1932, Domažlice
  • 21. duben 2010, Domažlice
Absolvent domažlického gymnázia, roku 1952 složil kapelnické zkoušky, pracoval jako okresní inspektor pro kulturu či ředitel Muzea Chodska. Člen a zakladatel hudebních i národopisných souborů, autor rozhlasových pořadů, režisér řady pořadů Chodských slavností. Také znám jako autor tanečních lidových skladeb pro Plzeňský lidový soubor, dechovou hudbu Plzeňačka a jako autor tří knih.Zdroj: www.mekbn.cz

Balbín Bohuslav

  • 3. prosinec 1621, Hradec Králové
  • 29. listopad 1688, Praha
Český historik, píšící latinsky, člen jezuitského řádu, představitel barokního vlastenectví, kvůli kterému se dostal do nemilosti svých nadřízených. Shromáždil rozsáhlý historický materiál, z něhož - i kvůli dobové cenzuře - stačil vydat tiskem jen část, jiné jeho dobově kontroverzní spisy byly však vydány až v době osvíceneckého uvolnění. Jeho nejrozsáhlejším dílem je impozantní pokus o historicko-geografickou encyklopedii Miscellanea historica regni Bohemiae (Rozmanitosti z historie Království českého). Zde je také řada zmínek o západních Čechách - mj. je zmíněn Rýzmberk, Domažlice, Starý Herštejn, Horšovský Týn a Poběžovice. Zdroj: www.mekbn.cz

Banér Johan

  • 23. červen 1596, Djursholm (Švédsko)
  • 10. květen 1641, Halberstadt (Německo)
Švédský vojevůdce ve Třicetileté válce, vrchní velitel švédské armády mezi léty 1631-1641, od roku 1634 polní maršál. Do Čech vtrhl poprvé od severu na jaře 1639, a když se mu nepodařilo dobýt Prahu, přitáhl v říjnu 1639 na Plzeňsko. Aby Banér ušetřil Domažlice, musely mu zaplatit výpalné 3200 zlatých. Počátkem roku 1641 se však Banérovo vojsko objevilo v západních Čechách znovu. Do rukou padla Banérovým vojákům opět i chodská metropole.Zdroj: www.mekbn.cz

Bárta Jindřich

  • 1931
  • 1993
Do funce předsedy MěNV Horšovský Týn byl zvolen v roce 1971. Vzhledem ke svému profesnímu zaměření, což bylo stavebnictví, kontinuálně navázal na práci svého předchůdce Václava Vrby. Za svého působení se soustředil na bytovou výstavbu (bylo postaveno panelové sídliště), výstavbu komunikací (přeložka silničního tahu na Plzeň, která odlehčila dopravě přes historické centrum). Byla zahájena první etapa plynofikace a město bylo napojeno na vodní zdroje z Meclova, bylo zrekonstruováno kino. Problematickým počinem byla výstavba obchodního domu Radbuza a zdravotního střediska.Zdroj: www.mekbn.cz

Bartholdus Jiří

  • 20. únor 1614, Praha
Metropolitní děkan, autor latinských básnických a prozaických prací. Položil základy k naší latinské barokní literatuře. V prozaických dílech je příznačná tendence vytvořit rozsáhlá univerzální kompendia. Roku 1586 byl od Rudolfa II. poctěn vavřínovým věncem. V letech 1571-1572 pobýval ve škole v Horšovském Týně.Zdroj: www.mekbn.cz

Bartoš František

  • 18. červen 1903, Slavíč
Působil jako učitel kreslení. V Domažlicích uspořádal soubornou výstavu svých prací v roce 1942, práce z této výstavy jsou v Muzeu Chodska. Působil v H. Týně a k námětům z jeho okolí se vracel i po přestěhování do Kdyně, kde působil jako učitel kreslení. Po okupaci pracoval jako školní inspektor v Domažlicích. Po únoru 1948 byl komunisty zbaven funkce školního inspektora pro své politické přesvědčení. Svými ilustracemi výtvarně doprovodil publikaci Horšovský Týn, perla Českého lesa z roku 1947.Zdroj: www.mekbn.cz

prof. PhDr. Bartoš František Michálek

  • 5. duben 1889, Rychnov nad Kněžnou
  • 12. duben 1972
Po gymnaziálních studiích v Mladé Boleslavi a Praze (1908) absolvoval studia historie na FF Univerzity Karlovy a ve Freiburgu i. Breisgau. Studia ukončil roku 1912 doktorátem filozofie. V letech 1914-1917 působil jako asistent v knihovně Národního muzea, 1915-31 jako středoškolský profesor dějepisu a zeměpisu. Roku 1922 se habilitoval na Husově teologické fakultě. Řádným profesorem se stal v roce 1931. Na Husově teologické fakultě působil až do svého penzionování. Vědecký zájem soustředil k dějinám husitství a Jednoty bratrské. Ač vyrostl v katolickém prostředí, tak roku 1919 z církve vystoupil a stal se členem Českobratrské církve evangelické. Ve svém díle zastával ideály svobodného protestantismu a navazoval na výklad českých dějin F. Palackého a T. G. Masaryka. Střetl se ostře s J. Pekařem, proti němuž hájil význam husitství, které chápal jako vrchol starších českých dějin a období mravního přesahu národa. Hlavní husitologické syntetické práce jsou Čechy v době Husově (1947) a Husitská revoluce 1-2 (1965-1966). Mnohokrát navštívil Domažlice, kde studoval materiály v městském archivu. Do oblasti jeho zájmu patřila osobnost domažlického rodáka Jana Roha.Zdroj: www.mekbn.cz

Bartošek Ota

  • 2. květen 1908, Hranice na Moravě
  • 21. duben 1943, Berlín
Člen domažlického protifašistického odboje, spolu s J. Herklocem patřil k nejbližším spolupracovníkům zakladatelů Obrany národa v západních Čechách. Nadporučík 6. hraničářského praporu v Domažlicích. Napojen na ilegální organizaci 3. junáckého oddílu starších, zatčen 5. března 1940, popraven spolu s JUDr. A. Žlábkem a J. Procházkou roku 1943 v Berlíně. Pozn.: Podle databáze Muzea Chodska popraven 5. 3. 1940.Zdroj: www.mekbn.cz

Bartovský Karel

  • 30. březen 1867, Kdyně
  • 25. květen 1940, Kdyně
Kněz a dopisovatel do katolických časopisů. Maturoval 1888. Studoval s J. Š. Baarem na gymnáziu (nedostudoval). Mezi léty 1888-1892 studoval s Baarem na semináři v Praze, vysvěcen 17. 6. 1892.Zdroj: www.mekbn.cz

Basilius Jiří

Domažlický básník působící v 16. století, autor latinských veršů, bakalář a učitel působící v Rakovníku.Zdroj: www.mekbn.cz

Ing. arch. Batelka Josef, CSc.

  • 22. srpen 1932, Český Heršlák (okr. Český Krumlov)
Svobodný autorizovaný architekt, dlouholetý člen komise pro výstavbu MÚ Domažlice, člen okresní rady Junáka. Absolvent Vysoké školy architektury.Zdroj: www.mekbn.cz

Bauer František

  • 15. duben 1896, Pec pod Čerchovem
  • 2. listopad 1942, Mnichov
Železničář, zatčen gestapem 13. března 1941. Popraven nacisty v Mnichově.Zdroj: www.mekbn.cz

Bauer Karel

  • 5. srpen 1884, Česká Kubice
  • 6. duben 1943, Flossenbürg
Pilař, zatčen gestapem 24. 2. 1940 v Praze. Umučen nacisty v koncentračním táboře Flossenbürg.Zdroj: www.mekbn.cz

Bäuml Pauline

  • 29. květen 1865, Vídeň
  • 17. květen 1946, Horšovský Týn
Malířka a restaurátorka působící v Horšovském Týně. Narodila se v úřednické rodině, na radu dvorního malíře von Mayera jí rodiče dali studovat na Vídeňskou akademii umění. Po jejím ukončení studovala ještě nějaký čas v Mnichově a cestovala, aby poznala nejznámější evropské galerie. Zřejmě již v roce 1898 žila v H. Týně, odkud pravděpodobně pocházela její matka (rozená Kuliánová). Zde se provdala za stejně starého Georga Bäumla, obchodníka s uhlím a muže plného uměleckých zájmů. Jejich manželství skončilo náhle 13. 1. 1939, kdy se její manžel oběsil v budově kasina na Velkém předměstí z hrůzy před nacistickým pučem. Za války žila nemocná umělkyně ve vilce se zahradou na Klášterském předměstí č. 21. Zemřela v Jelení ulici č. 9 a pohřbena byla při východní stěně horšovskotýnského hřbitova nad márnicí. Její obrazy jsou umístěny na zámku, v muzeu, na městském úřadu, ale především v řadě místních rodin. Byla především autorkou květinových zátiší, i když malovala i portréty a krajiny.Zdroj: www.mekbn.cz

Bautz Jan

  • 3. červenec 1913, Domažlice
  • 17. leden 1982, Domažlice
Volný čas věnoval turistice a zahrádce. V Českém svazu zahrádkářů byl postupně jednatelem, předsedou a revizorem účtů. Pro zahrádkáře měl i řadu přednášek. Spolu s L. Kreslem stál u zrodu Chodských non-stop pochodů, později organizovaných jako memoriál Karla Kuneše. Psal také básně. Zemřel při vycházce Klubu českých turistů nedaleko baldovské kapličky. Jeho úmrtí tam připomíná tabulka na jednom ze stromů ve stromořadí od kapličky k baldovskému statku.Zdroj: www.mekbn.cz

Bavor z Kosmačova Bohuslav

  • 1570, Domažlice
Humanistický literát působící v Domažlicích. Jeho otec byl Ambrož Bavor, přední měšťan a primátor Domažlic, který byl pověřen jednat s Maxmiliánem II. ve věcech města na sklonku jeho vlády. Bohuslav byl roku 1590 přijat do koleje Rečkovy, v roce 1591 dosáhl bakalářské hodnosti. Jeho latinsky psanou tvorbu tvoří především historicky laděná epická poezie, přesná faktografie v ní však ustupuje literárním účelům a oslavné rétorice. Datované skladby pocházejí z let 1589-1593. Je autorem latinsky psané veršované skladby Cesta regum Boemorum (Činy králů českých - kolem roku 1591), obsahující výběrové básnické portréty vybraných českých panovníků se zřetelnou tendencí velebit zvláště habsburské krále Maxmiliána II. a Rudolfa II. Stýkal se s Janem Campanem Vodňanským. Jeho poslední dílo inspirované dobytím uherské pevnosti Filakovo císařským vojskem De felici ex hostium agmine parta recens victria carmen (Píseň o nedávném šťastném vítězství nad nepřátelskými šiky) je datované r. 1593, objevuje se zde snaha oslavit Rudolfa II. jako bojovníka proti Turkům, pak stopa po něm mizí. Umírá pravděpodobně po roce 1599.Zdroj: www.mekbn.cz

Bayer Antonín

  • 18. srpen 1768, Tannaberg u Všerub
  • 11. květen 1833, Praha
Autor maleb rokokového rázu. Jeho učitelem byl prý Taddeo Kop v Brodě nad Lesy. Do Prahy přišel asi v roce 1801, kdy se oženil. Téhož roku se dal zapsat do nově založené malířské školy. V létech 1821-1823 pobýval v Pešti. Jeho miniatury se nachází v Pešti a ve Vídni, hlavně v kruzích šlechtických. Malba má rokokový ráz.Zdroj: www.mekbn.cz

Bayer František

  • 15. květen 1854, Mšené u Mělníka
  • 5. duben 1936, Praha
Středoškolský profesor, paleontolog a ornitolog. Učil na reálném gymnáziu v Domažlicích.Zdroj: www.mekbn.cz

Bébar Alfons Bohumil

  • 5. květen 1881, Zborovice
  • 26. únor 1940, Domažlice
Do Domažlic přišel v září 1906, působil jako katecheta, později jako převor augustiniánského kláštera. Zdroj: www.mekbn.cz

Beer Josef P.

  • 6. únor 1776, Bor u Tachova
  • 24. duben 1940
Působil jako děkan v Hostouni. Dne 22. 11. 1801 byl vysvěcen na kněze. Až do svého jmenování děkanem v Hostouni na jaře 1813 byl farářem v Mělnici.Zdroj: www.mekbn.cz

Bejček Jan

  • 25. březen 1946, Šitboř
Běžec specializující se na dlouhé tratě. Vítěz Velké kunratické, v letech 1968 a 1971 se stal mistrem republiky v přespolním běhu vytrvalců. Na sklonku šedesátých let byl členem reprezentačního družstva Československa v běhu na 10 kilometrů.Zdroj: www.mekbn.cz

Belfín František

  • 9. květen 1915, Klatovy
Hudební skladatel a operní dirigent, často vystupoval v Domažlicích.Zdroj: www.mekbn.cz

Bělohradská Antonie

  • 16. prosinec 1824, Domažlice
  • 28. říjen 1918, Domažlice
Členka kroužku dívek, které Božena Němcová za svého pobytu v Domažlicích v letech 1845-47 učila psát česky. Teta lékaře Antonína Steidla.Zdroj: www.mekbn.cz

Bělohradský Bedřich Karel

  • 2. září 1700, Domažlice
  • 10. říjen 1763, Domažlice
Církevní hodnostář, ordinován 10. 7. 1725 v Praze. Děkanem v Domažlicích byl od 16. 10. 1749 do 10. 10. 1763.Zdroj: www.mekbn.cz

Benda Hans

  • 31. srpen 1859, Pivoň
  • 11. květen 1935, Linz
Učitel a školský rada. Absolvoval studia na německém učitelském ústavu v Českých Budějovicích, několik let učil na škole v Horšovském Týně. Po roce 1905 byl povolán jako školský rada do Vídně, kde se zasloužil o rozvoj rakouského školství. Podle Kalendária osobností západních Čech na rok 2002 zemřel 11. 5. 1932.Zdroj: www.mekbn.cz

Benda Josef

  • 21. únor 1905, Zahořany
  • 16. srpen 1942, Most
Zemědělský dělník, umučen nacisty v srpnu 1942 v Mostě.Zdroj: www.mekbn.cz

Beneš Jaroslav

  • 5. květen 1914, Smědčice
  • 30. březen 2003, Horšovský Týn
Jako první poválečný lékárník vedl městskou lékárnu déle než 31 let. Narodil se na okraji rokycanského okresu v obci Smědčice. Po studiu rokycanského gymnázia studoval na Univerzitě Karlově v Praze. Odbornou praxi vykonával nejprve v Rokycanech, poté v Roudnici nad Labem. V roce 1945 přišel do H. Týna a s platností od 1. 8. 1945 byl jmenován Zemským národním výborem v Praze městským lékárníkem. Přispíval do odborných časopisů Farmaceutický obzor, Sborník příspěvků k dějinám farmacie, Lékárenské aktuality. Nejcennější prací je rukopisný sborník z roku 1981 Z historie lékáren na Domažlicku.Zdroj: www.mekbn.cz

Beneš Václav

  • 9. červen 1901, Draženov
  • 17. červenec 1944, Drážďany
Kovářský dělník, zatčen 11. 6. 1943. Byl popraven nacisty 17. 7. 1944 v Drážďanech.Zdroj: www.mekbn.cz

Beneš Vincenc

  • 22. leden 1883, Lišice (okr. Hradec Králové)
  • 27. březen 1979, Praha
Český malíř, člen Osmy. V rané tvorbě prosazoval s Fillou kubismus, od 30. let rozvíjí koloristický senzualismus a intimní tématiku. Zúčastnil se soutěže o výzdobu malého foyaeru první galerie Národního divadla. Získal prvenství za cyklus obrazů z míst, odkud byly přivezeny základní kameny. Mezi obrazy, které byly vybrány ke konečné malbě, byl i Čerchov. Obraz maloval Beneš v roce 1958 z okraje lesa nad Trhanovem, z červnově rozkvetlé louky. Atmosféra sluncem prozářeného dne v době senoseče z obrazu vyzařuje dodnes. V. Beneš byl v roce 1954 jmenován zasloužilým a v roku 1963 národním umělcem. Řád republiky mu byl udělen v roce 1978.Zdroj: www.mekbn.cz

Beneš Zdeněk

  • 18. duben 1932, Domažlice
Turista a funkcionář ČSTV, podílel se na realizaci řady úspěšných turistických akcí: Chodských non-stop pochodů, memoriálu Karla Kuneše, tříetapových dálkových pochodů Krajem strážců hranic, denních i nočních orientačních závodů. V roce 1977 se podílel na organizování III. letního srazu turistů ČSR v Domažlicích. V 90. letech řídil práce při budování altánku u České studánky.Zdroj: www.mekbn.cz

Beneš von Čerchov Franz

  • 10. říjen 1831, Klenčí pod Čerchovem
Armádní důstojník a šlechtic. V roce 1841 zahájil studium na klatovském gymnáziu. V roce 1848 se zúčastnil protirakouských demonstrací a byl ze školy vyloučen. Vojenskou dráhu začal v říjnu 1849, kdy vstoupil dobrovolně do dragounského pluku v Klatovech. V 70. letech byl povýšen na plukovníka a ještě předtím byl povýšen do šlechtického stavu a vzal si přídomek von Čerchov. Od roku 1879 do roku 1882 byl velitelem Hulánského pluku, který se skládal z Poláků a Rusínů. V letech 1882-1892 byl posádkovým velitelem v Komárně. V roce 1892 byl v souvislosti s odchodem do důchodu povýšen na generálmajora. Zemřel po r. 1914, pravděpodobně během válečných let. (Podle neověřených zdrojů byl velitelem v Leopoldově a bydlel též v Bratislavě.)Zdroj: www.mekbn.cz

Benzl Jindřich

  • 1. srpen 1909, Domažlice
  • 13. září 1942, Hannover
Pracoval jako číšník. Zemřel při náletu v Hannoveru, kde byl totálně nasazen.Zdroj: www.mekbn.cz

Beran Jan P.

  • 26. únor 1750, Domažlice
  • 19. srpen 1806, Domažlice
Ordinován 15. 7. 1776 v Praze. V Domažlicích působil jako administrátor od 30. 5. 1799 do 17. 8. 1799, jako děkan od 18. 8. 1799 do 19. 8. 1806.Zdroj: www.mekbn.cz

Beran Václav

  • 20. srpen 1920, Domažlice
  • 13. leden 1995, Domažlice
Ochotník divadelního souboru Havlíček, dlouholetý člen loutkového divadla v domažlickém pivovaru, vedoucí loutkářského souboru. Kronikář souboru.Zdroj: www.mekbn.cz

Bernard Jakub

  • 23. listopad 1886, Díly
  • 29. květen 1918
Popraven 29. května 1918 za účast v Rumburské vzpouře. Jednalo se o protiválečné vystoupení českých vojáků náhradního praporu 7. střeleckého pluku rakousko-uherské armády. Vzpoura vypukla 21. května 1918 v severočeském městě Rumburk. Odepření poslušnosti bylo vyvoláno zejména špatným zásobováním, nevyplacenými žoldy a šikanou německých důstojníků.Zdroj: www.mekbn.cz

Bernard Karel

  • 4. listopad 1922, Klenčí pod Čerchovem
  • 4. září 1943, Norimberk
Obchodní příručí z Klenčí pod Čerchovem, zemřel 4. září 1943 v Norimberku.Zdroj: www.mekbn.cz

Beroušek Josef

  • 21. duben 1908, Postřekov
  • 4. květen 1945, Otov
Tesař, spolu s Václavem Gibfriedem, Jiřím Kohoutem, J. Krutinou a J. Řezníčkem ubit SS-many v Otově při osvobozování Chodska.Zdroj: www.mekbn.cz

prof. ThDr. Bič Miloš

  • 19. listopad 1910, Vídeň
  • 28. duben 2004, Praha
Narodil se ve Vídni, studoval evangelickou teologii v Praze a Montpellieru a současně knihopis u prof. Bedřicha Hrozného na FF Univerzity Karlovy. Do Domažlic přišel jako duchovní správce sboru Českobratrské církve evangelické v r. 1936. Spolu s JUDr. Antonínem Žlábkem založil roku 1938 Bratrské dílo, které se po březnu 1939 změnilo v odbojovou skupinu napojenou na pražskou YMCU. Nacisty byl zatčen roku 1940, poté byl vězněn, konec války jej zastihl v Dachau. Od podzimu 1945 do roku 1950 ještě působí v Domažlicích. V roce 1946 byl jmenován docentem, v roce 1948 profesorem. Po odchodu do Prahy až do odchodu do důchodu působil jako profesor Komenského evangelické bohoslovecké fakulty. Dne 3. 5. 1995 mu bylo uděleno čestné občanství města Domažlic. V Domažlicích oslavil zlatou svatbu a v r. 2000 i své devadesátiny. Dne 28. 10. 1997 převzal na Pražském hradě medaili Za zásluhy za aktivity během 2. sv. války. Bičovo badatelské a literární dílo se soustředilo na problematiku Starého zákona, byl v této oblasti i celoevropsky uznávaným odborníkem. Vydal na dvě desítky knih a řadu studií. Jeho stěžejním životním dílem byl překlad Starého zákona do moderní češtiny.Zdroj: www.mekbn.cz

Bílek František

  • 6. listopad 1872, Chýnov u Tábora
  • 13. říjen 1941, Chýnov u Tábora
Patřil k nejvýznamnějším představitelům symbolistické generace, tvořil dřevěné plastiky a dřevoryty. Pracoval na náhrobcích pro starostu města Petra Hanu (1917), MUDr. Václava Milotu (1917) a prof. Josefa Webera (1918). Přátelil se s historikem umění Fr. Žákavcem a malířem Janem Paroubkem, kterého přivedl k technice dřevorytu.Zdroj: www.mekbn.cz

Bílková Anna

  • 26. říjen 1877, Mrákov
  • 9. červen 1976, Domažlice
Znalkyně chodských krojů, sestra Marie Bílkové. Otce Adama Bílka nesla ke křtu Božena Němcová. V rodném domku přespal K. Havlíček Borovský. Spolu se svou sestrou patřily mezi nejznámější švadleny na Chodsku. Pracovaly jako industriální učitelky a zároveň se živily šitím a vyšíváním chodských krojů. Úzce spolupracovaly s J. Jindřichem a do jeho sbírek sháněly sbírkové předměty. Sestry navštívil Ladislav Stehlík, který je zvěčnil ve třetím díle Cesty zamyšlené v kapitole Mrákovská neděle.Zdroj: www.mekbn.cz

Bílková Marie

  • 4. říjen 1886, Domažlice
  • 2. leden 1981, Domažlice
Sestra Anny Bílkové. Otce Adama Bílka nesla ke křtu Božena Němcová. V rodném domku přespal K. Havlíček Borovský. Spolu se sestrou pracovaly jako industriální učitelky a zároveň se živily šitím a vyšíváním chodských krojů. Patřily mezi nejznámější chodské švadleny. Úzce spolupracovaly s J. Jindřichem a do jeho sbírek sháněly sbírkové předměty. Sestry navštívil Ladislav Stehlík, který je zvěčnil ve třetím díle Cesty zamyšlené v kapitole Mrákovská neděle.Zdroj: www.mekbn.cz

Birner Jan

  • 1928, Puclice
  • 1996
Narodil se v Puclicích a strávil zde také své mládí. Do Horšovského Týna přišel v roce 1956. Pracoval jako vedoucí dopravy v Komunálních službách a po vystudování Střední ekonomické školy v Plzni jako ředitel Domovní správy v Horšovském Týně. Po odchodu do důchodu soukromě podnikal. Po celý život se věnoval práci ve Sboru dobrovolných hasičů. Od roku 1957 členem výboru místní organizace ČSPO v Horšovském Týně a od r. 1958 do r. 1994 stál v čele Sboru dobrovolných hasičů v H. Týně. Především jeho zásluhou byla vybudována nová hasičská zbrojnice, která byla otevřena roku 1980. Na jeho počest je každoročně pořádána soutěž v hasičském sportu, která nese jeho jméno - Memoriál Jana Birnera.Zdroj: www.mekbn.cz

Biskup Josef

  • 15. srpen 1905, Oseč u Příbrami
Učitel a spisovatel bydlící v Dolanech na Klatovsku, časopisecký publicista. Od roku 1932 navštěvuje Staňkov, odkud pochází jeho manželka.Zdroj: www.mekbn.cz

Bittner Bartoloměj

  • 12. červenec 1861, Milavče
  • 2. květen 1912, Chicago
Novinář působící ve Spojených státech amerických, život ukončil sebevraždou.Zdroj: www.mekbn.cz

Bittner Jan

  • 28. prosinec 1812, Milavče
  • 27. únor 1902, Domažlice
Pocházel z nevelkého hospodářství č. 29 v Milavčích. Absolvoval český i německý učitelský kurs v Plzni, v létech 1831-4 absolvoval pražskou varhanickou školu. Učil na německé škole v Holýšově. Roku 1835 nastoupil do školy v Domažlicích, v letech 1871-1877 učil na klasickém gymnáziu. Byl učitelem hudby a zpěvu, skládal drobné skladbičky pro varhany a orchestr. Přátelil se s J. K. Tylem, B. Němcovou a K. H. Borovským. Zdroj: www.mekbn.cz

Bittner Jiří

  • 23. leden 1846, Milavče
  • 6. květen 1903, Praha
Významný český herec Jiří Bittner se narodil v Milavčích „U Schránů“. Již jako malý chlapec hrával dětem ve stodole divadlo, kde zdařile napodoboval řeč, chůzi a pohyby různých lidí ze vsi i okolí. Už v dětství neměl na růžích ustláno. Jeho otec z něj chtěl mít pána, a proto jej poslal studovat reálnou školu do Prahy. Tu ale Jiří nedokončil. V roce 1863 odešel do Polska, aby se jako příslušník tamních legií zúčastnil povstání proti carismu. Z bojů si odnáší střelné poranění na noze. O rok později už ale kočuje s Kramuelovou hereckou společností. Posléze hraje s několika různými divadelními skupinami, delší dobu působí u ředitele Čížka. V roce 1866 se opět dobrovolně účastní prusko - rakouské války, tentokrát jako příslušník čáslavského pluku. Téhož roku se stává hercem českého divadla v Praze, jehož ředitelem byl J. Š. Skrejšovský. V tomto divadle poprvé vystoupil 18. října 1866 v Benedixově veselohře Růžena a Růženka. Záhy se stává členem Prozatímního divadla. V roce 1876 si bere Marii Boubínovou, rovněž vynikající českou herečku. O rok později spolu odcházejí na čtyři roky do Německa, kde po dvě sezony účinkují v divadle vévody meiningenského a další dvě léta v berlínském divadle Victoria. Po návratu oba získávají angažmá v Národním divadle. Z jeho prken baví Jiří diváky plných 22 let, a to včetně malé přestávky na přelomu století. Pobyt v cizině Bittnerovi prospěl. Stal se umělcem širokého rozhledu, hercem všestranným, důmyslným, s obrovitou pílí. Výborně dokázal zahrát jak intrikány, tak i representační úlohy. Proslul zejména ztvárněním postav z Shakespearova pera nebo rolí z děl francouzských dramatiků. Uplatnil se též jako překladatel polských lidových her a novel. V řadě dobových časopisů nalezneme jeho črty, fejetony, či humoresky. V domnění, že se jeho rodiče smíří s jeho povoláním, pozval je Bittner do Národního divadla na hru, která ten večer měla premiéru, a on v ní ztvárnil hlavní roli. Přijel pouze otec. Premiéra dopadla také zásluhou Bittnera skvěle, dokladem toho byl neutuchající potlesk a množství kytic u nohou Bittnera. Když se pak po představení syn otce zeptal, jak byl s jeho vystoupením spokojen, otec odvětil: „Co je to všechno platné, jsi holt jenom komediant.“ S manželkou rodné Milavče několikrát navštívil. Marie se proslavila ztvárněním stěžejních rolí antických tragédií či Shakespearových dramat na divadelních scénách celé Evropy. Byla i význačnou postavou pražského společenského života. Jiří Bittner zemřel 6. května 1903, jeho žena zesnula přibližně o pět let dříve. Oba jsou pohřbeni v Praze na Olšanských hřbitovech. Nesmrtelným a daleko známějším než jeho současníky Bittnera pro dnešní veřejnost učinila hra „Záskok“ trojice Cimrman - Smoljak - Svěrák. Věta „Kam se hrabe Bittner, to se nedá srovnat!“ doslova zlidověla. 27. září 1925 mu byla za veliké divácké účasti na rodném domě odhalena pamětní deska. Jako součást slavnosti sehrál divadelní soubor Sokola Milavče za režie Františka Poláka Šamberkovu hru „Josef Kajetán Tyl“. Před samotným odhalením pamětní desky přednesli slavnostní projevy intendant Národního divadla Karel Želenský, který podrobně popsal Bittnerovo herecké umění a schopnosti. Dalšími řečníky byli profesor Josef Polák a předseda divadelní ochotnické besedy „Jiří Bittner“ na Smíchově. 10. června roku 1946 byla pod desku v podobně slavnostním duchu zasazena také Bittnerova busta. V rámci obou slavností předvedli milavečtí na sokolském cvičišti „Chodskou svarbu“. Autor: Josef Johánek

Blacká Vlasta

  • 7. duben 1919, Domažlice
  • 31. říjen 2000, Domažlice
V roce 1938 maturovala na domažlickém gymnáziu, o rok později ji postihlo uzavření vysokých škol. Dobu okupace prožila v kavalieru Sázava, po osvobození se stala sekretářkou místopředsedy vlády Msgre. Jana Šrámka. Od roku 1948 pracovala na ministerstvu zahraničí. Tam byla v roce 1951 komunisty zatčena, obviněna z napomáhání k velezradě a špionáži a odsouzena ke čtyřem letům vězení. Po propuštění se později provdala za Jakuba Blackého. Po roce 1989 se oba zapojili do práce Konfederace politických vězňů, kde se p. Blacká stala hospodářkou domažlické pobočky. Zemřela ve věku 81 let.Zdroj: www.mekbn.cz

Blacký Jakub

  • 10. září 1915
  • 3. únor 2009, Klatovy
Spoluorganizátor Vavřinecké pouti roku 1939, v roce 1954 byl odsouzen komunisty za údajnou velezradu k 18 letům vězení. Člen Konfederace politických vězňů, dlouholetý turista. Pomáhal L. Hruškovi z Plzně zajišťovat prostředky na budování Meditační zahrady, Památníku obětem zla, stál u zrodu Nadace Za staré Domažlice a po celou dobu její existence byl jedním z jejich nejprospěšnějších členů. Podílel se na opravách řady památek lidové zbožnosti. Přispěl na obnovu Kurzovy věže na Čerchově. V roce 2001 byl oceněn Deníky Bohemia titulem Oscar 2001 za občanskou statečnost. Rozhodnutím zastupitelstva z 20. 3. 2002 se stal čestným občanem města Domažlic, občanství mu bylo slavnostně uděleno 13. 5. 2002. Dne 1. 10. 2002 převzal na velvyslanectví USA cenu Via Bona za lidský přístup a pomoc Domu pro matky a děti sv. Zdislavy v Havlovicích. V roce 2007 mu papež Benedikt XVI. udělil apoštolské požehnání jako výraz obdivu a poděkování za statečnost. 28. října 2008 převzal Řád Tomáše Garrigua Masaryka.Zdroj: www.mekbn.cz

Blacký Josef

  • 29. říjen 1920, Staňkov
  • 12. únor 2003, Domažlice
Nejprve se učil hrát v rodišti u J. Zahradníka, v r. 1936 vstoupil na pražskou konzervatoř. Působil jako kapelník budějovického Jihočeského divadla, korepetitor Národního divadla, dirigent pěveckého sboru Čs. rozhlasu. V.roce 1958 byl jmenován dirigentem Plzeňského rozhlasového orchestru, roku 1972 se stal profesorem plzeňské konzervatoře. Učil základy dirigování, čtení partitur a kromě toho vedl konzervatorní symfonický orchestr. V r. 1981 odešel ze zdravotních důvodů do důchodu, ale i potom občas řídil některé veřejné koncerty. Ještě v r. 1996 se jako dirigent aktivně účastnil oslav 50. výročí trvání Plzeňského rozhlasu. Žil ve Staňkově, kde působil i v důchodu na hudební škole.Zdroj: www.mekbn.cz

Blahník Karel

  • 9. červenec 1905, Loučim
  • 16. únor 2003, Plzeň
Pocházel z učitelské rodiny, byl synem řídícího učitele, varhaníka, kapelníka, sbormistra a učitele hudby. Gymnázium studoval v Domažlicích, poté vystudoval v Plzni učitelský ústav a učil několik let na Sušicku. Přitom v letech 1926-1931 studoval v Písku soukromě u profesora Otakara Ševčíka. Působil jako učitel hry na housle v hudební škole v Plzni, jako ředitel LŠU v Blatné. Byl prvním učitelem Václava Hudečka. (Místo nar. Loučim uvádí Špelda a Kalendárium osobností záp. Čech na r. 1995, jiné zdroje uvádí jako místo nar. Osvračín.)Zdroj: www.mekbn.cz

Bláhová Věra

  • 12. listopad 1941, Plzeň
  • 5. červen 2010
Interpretka lidových písní, manželka Zdeňka Bláhy. Dlouhá léta se podílela na spolupráci s Konrádyho dudáckou muzikou a vytvořila také řadu pořadů Chodských slavností.Zdroj: www.mekbn.cz

Blätterbauer Severin

  • 23. říjen 1801, Vodňany
  • 26. leden 1892, Domažlice
Absolvoval německé gymnázium v Českých Budějovicích, učitelskou přípravku v Táboře a oboujazyčné učitelské zkoušky v Č. Budějovicích. Odešel k bratrovi do Žitavy, kde se stal koncertním mistrem na klarinet a kontrabas v operních orchestrech. Po čtyřech letech se vrátil zpět do Vodňan a poté odešel k dalšímu bratru do Soběslavi. Po krátké dráze vojenského kapelníka zakotvil jako učitel v Loučimi. Na různé nástroje se naučil hrát v Českých Budějovicích. Od roku 1829 působil v Domažlicích jako učitelský pomocník, pak učitel a ředitel kůru. Roku 1834 ustavil ceciliánský spolek, v roce 1860 založil ženský pěvecký spolek Jitka. Komponoval mše, pohřební písně a jiné chrámové skladby.Zdroj: www.mekbn.cz

Blau Josef

  • 12. srpen 1872, Nýrsko (okr. Klatovy)
  • 22. říjen 1960, Straubing (Německo)
Narodil se v rodině ševce, po absolvování školy nastoupil jako písař u notáře Sandera a na jeho popud vystudoval učitelský ústav v Praze. Učitelskou dráhu začal v Dešenicích. Po tragické smrti své první ženy se oženil se sestrou skladatele Jindřicha Jindřicha Barborou. K publikační činnosti ho přivedl zájem o historii Šumavy a Králováků. Psal o vývoji osídlení Šumavy a Českého lesa, o historii Nýrska a skláren. Kromě toho v drobných spisech zpracoval šumavská stará řemesla, historky o tzv. lesních lidech, šumavský domácký průmysl a lidové umění. Jako antifašista nesměl za války publikovat. V roce 1948 se po smrti své druhé ženy vystěhoval do Bavorska. Spolupracoval s ním historik a pedagog Karlmann Pöhnl. Kudrlička uvádí jako datum úmrtí 20. 10. 1960.Zdroj: www.mekbn.cz

Blažíček Oldřich

  • 5. leden 1887, Slavkovice u Nového Města na Moravě
  • 3. květen 1953, Praha
Akademický malíř a profesor Českého vysokého učení technického působící v 1. polovině 20. století.Zdroj: www.mekbn.cz

Bloch Moses Löb

  • 12. únor 1815, Poběžovice
  • 6. srpen 1909, Nagymáros (Maďarsko)
Rodák z Ronšperku (dnes Poběžovice). Po absolvování univerzitních a rabínských studií byl činný jako rabín v Heřmanově Městci, Voticích a Lipníku. Jako profesor Zemské rabínské školy v Budapešti působil od roku 1877. Jeho odborné práce jsou především věnovány talmudickému právu. Byl oceněn panovníkem Františkem Josefem I. dekorováním Rytířského křížem.Zdroj: www.mekbn.cz

Blovský Ludvík Josef

Jako děkan působil v Domažlicích od 10. 12. 1707 do 31. 1. 1710. Zdroj: www.mekbn.cz

gen. Boček Bohumil

  • 4. listopad 1894, Sivice (okr. Vyškov)
  • 16. říjen 1952, Valdice (okr. Jičín)
Pocházel z obce Sivice na východ od Brna. Za 1. světové války působil jako důstojník čsl. legií v Rusku. Za První republiky zůstal v armádě a zastával v ní několik funkcí. Působil jako velitel 6. hraničářského praporu v Domažlicích. Roku 1939 byl pražským ústředím Obrany národa pověřen vybudovat odbojovou síť na Domažlicku. Z bývalých aktivních vojáků domažlické posádky zorganizoval ilegální skupinu této organizace. Výstavbu okresního vojenského velitelství svěřil pplk. J. Herklocovi, protože sám pracoval převážně v Praze. Zaměřil se i na výstavbu náhradního vedení z řad záložních vojáků pro případ zatčení vojenského velení. Přikročil i k výstavbě zpravodajské sítě v okrese. Domažlická Obrana národa opatřovala též zbraně a střelivo a podílela se na organizování přechodu vojáků do zahraničí. Jednotky Obrany národa byly zřízeny také v Klatovech a Sušici. Skupiny domažlická a sušická byly řízeny z Klatov. Podplukovník Boček odešel na začátku roku 1940 ilegálně do Anglie, odkud hovořil v rozhlase pod krycím jménem „plukovník Chodský“. Působil zde jako zástupce velitele Čsl. samostatné obrněné brigády. Z Anglie odletěl do SSSR, kde již jako brigádní generál B. Chodský velel tankové brigádě 1. čs. sboru při Karpatsko-Dukelské operaci. Na začátku roku 1945 se jako zástupce gen. Ludvíka Svobody zúčastnil česko-ruských rozhovorů o budoucnosti Čsl. armády. V období 25. 3. 1945 až 9. 5. 1945 působil ve velení 1. čsl. armádního sboru v SSSR jako zastupující velitel. V květnu 1945 po jmenování L. Svobody ministrem obrany byl B. Boček jmenován náčelníkem generálního štábu. Stal se i členem Vojenské rady vytvořené rozhodnutím ministerské rady z 5. 4. 1945. V červenci 1945 byl již jako divizní generál B. Boček jmenován členem přípravného výboru Národního svazu brannosti, jehož se stal později místopředsedou. Spolu s arm. generálem K. Klapálkem jako nejbližší spolupracovníci ministra nár. obrany a oba jako bezpartijní odbojáři usilovali o výstavbu armády v duchu požadavků vojenských částí Košického vládního programu. Jako náčelník generálního štábu působil armádní gen. B. Boček do října 1948. Koncem roku 1949 byl poslán do výslužby a v únoru 1952 byl komunisty zatčen a uvězněn. Zemřel ve věznici Valdice u Jičína (následkem nelidského zacházení a díky odepření nutné zdravotní péče), pochován byl v Dubisku u Zábřehu na Moravě. Pozn.: Velitelem domažlické jednotky Obrany národa se stal po B. Bočkovi pplk. Jaroslav Herkloc, který byl pak zatčen v březnu 1940. Manželka B. Bočka byla zatčena v dubnu 1942 a v říjnu téhož roku v Mathausenu popravena. Dne 9. 8. 1945 byl jmenován čestným občanem Domažlic spolu s Msgre. B. Staškem.Zdroj: www.mekbn.cz

Bočková Zdeňka

  • 10. březen 1907, Praha
  • 23. říjen 1942, Mauthausen
Manželka armádního generála Bohumila Bočka, velitele 6. hraničářského praporu. Zatčena gestapem v dubnu 1942, v říjnu téhož roku popravena v Mauthausenu.Zdroj: www.mekbn.cz

Bodjanskij Osip Maximovič

  • 13. listopad 1808, Ukrajina
  • 19. září 1877, Moskva
Ruský slavistický filolog a historik, překladatel Šafaříkových Slovanských starožitností. S K. J. Erbenem navštívil Chodsko. Syn ukrajinského duchovního, studoval seminář, poté univerzitu v Moskvě.Zdroj: www.mekbn.cz

Bohdal Bedřich

  • 16. září 1912, Hlubočec u Opavy
  • 17. leden 1980, Hlubočec u Opavy
Na kněze byl vysvěcen 19. 6. 1938. Působil v Klenčí pod Čerchovem, zemřel ve Slezsku.Zdroj: www.mekbn.cz

MUDr. Böhm Vladimír

  • 3. srpen 1906, Kdyně
  • 15. prosinec 1985, Domažlice
V roce 1917 se jeho rodina přestěhovala do Domažlic. Při studiích na domažlickém gymnáziu jej učil malíř Jan Trefný, při studiu medicíny kreslil pro knihy prof. Pelnáře anatomické obrázky. Na sklonku třicátých let, ještě v době studií, jej požádal J. Werich, aby udělal hereckému souboru Osvobozeného divadla sérii fotografií z Revue panoptikum. Po absolvování studia se vrátil do Domažlic, kde působil jako vojenský lékař a v domažlické nemocnici jako asistent primáře Němce. Během 2. světové války (od března 1940) byl vězněn dva roky v koncentračním táboře Flossenbürg (jeho spoluvězni byli malíři F. Michl, K. Kuneš a O. Matoušek), další dva roky trval zákaz praxe. Poté až do odchodu do důchodu v roku 1973 působil jako praktický, poradenský, obvodní, závodní a posudkový lékař. Malovat začal akvarelem. Pro grafickou tvorbu používal zpočátku dřevoryt, později upustil od tvorby původní grafiky a tisk byl prováděn ze zinkografických štočků. Osvojil si zvláštní techniku rytí do asfaltových desek, podobnou litografii. Námětově čerpal ze staré domažlické architektury. Vytvořil portréty kulturních osobností, které měly vztah k Chodsku, např. J. Vrby. Fotografické tvorbě, námětově různorodé, se věnoval v době před 2. světovou válkou. V r. 1981 byla uspořádána souborná výstava jeho grafických prací a fotografií. Pozn.: Podle J. Hany se narodil 2. 8.1906, podle J. P. Holého v r. 1905. Soubor korespondence s C. Boudou, L. Jiřincovou a dalšími osobnostmi, osobní korespondence a další dokumenty jsou uloženy v SOA Plzeň.Zdroj: www.mekbn.cz

Bohman Hanuš

  • 20. červen 1903, Kdyně
  • 14. květen 1980, Nymburk
Absolvent Akademie výtvarných umění v Praze. Autor podobizen, figurálních kompozicí a karikatur. V roce 1934 vydal sbírku 36 kreseb karikatur osobností známých z veřejného života: J. B. Foerstra, Vít. Nováka, J. Suka, J. S. Machara. Od roku 1925 pořádal občasné výstavy v Praze, Nymburku, Poděbradech, Domažlicích (10. 8. - 24. 8. 1930). Kalendárium osobností západních Čech na rok 2000 uvádí jako místo úmrtí Prahu.Zdroj: www.mekbn.cz

Borovičková Julie

  • 26. říjen 1906, Mnichov (Německo)
  • 22. srpen 1994, Domažlice
Dcera českého malíře Josefa Mukařovského, byla činná jako amatérská malířka.Zdroj: www.mekbn.cz

Borovský Jiří Mauricius

  • 1. duben 1692, Domažlice
Jako děkan působil v Domažlicích od 16. 1. 1679 do 1. 4. 1692.Zdroj: www.mekbn.cz

ThDr. Msgre. Bořek-Dohalský Antonín

  • 23. říjen 1889, Přívozec (okr. Domažlice)
  • 3. září 1942, Osvětim
Teologické vzdělání absolvoval v Římě, vysvěcen byl roku 1912. Počátky kněžského působení jsou spjaty se západními Čechami. V roce 1924 je jmenován sekretářem a ceremoniářem, o čtyři roky později se stává čestným tajným komořím papeže Pia XI., následně arcibiskupským radou a kancléřem. Roku 1930 je jmenován metropolitním kanovníkem u sv. Víta. Za nacistické okupace se zapojil do odboje, pomáhal ukrývat a zásobovat jeho členy. Dne 5. 6. 1942 je zatčen a následně uvězněn v nacistickém koncentračním táboře v Osvětimi, kde byl umučen. Bratr Františka a Zdeňka Dohalských. Na oslavy osvobození Domažlic americkou armádou byla 5. 5. 1995 jemu a jeho bratrům odhalena na Náměstí Míru pamětní deska.Zdroj: www.mekbn.cz

Bořek-Dohalský František

  • 5. říjen 1887, Přívozec (okr. Domažlice)
  • 3. leden 1951, Praha
Nejstarší bratr Zdeňka a Antonína Dohalských. Studoval práva, která nedokončil. V roce 1911 nastoupil u okresního hejtmanství v Domažlicích. Byl častým přednášejícím v Literární jednotě v Domažlicích, psal poezii i prózu. Na jeho verše často komponoval Jindřich Jindřich. Psát začal již na univerzitě a své práce uveřejňoval časopisecky. Po 1. světové válce přešel do služeb Ministerstva zahraničních věcí a působil v průběhu 20. a 30. let v Londýně a ve Vídni. Za války byl vězněn v koncentračních táborech Terezín a Dachau, po válce se stal vyslancem ČSR v Rakousku. V roce 1950 byl komunistickým režimem zatčen jeho syn Jiří, ředitel Kanceláře prezidenta republiky. Rodina byla postavena pod policejní dozor, bylo jí zakázáno navštěvovat rodné Chodsko. Došlo k zabavení veškerého majetku. V důsledku podlomeného zdraví z nacistického věznění a zdrcen zatčením syna umírá na počátku roku 1951. Ve svých prózách sledoval hlavně milostné vztahy, zvláště starších mužů k mladším ženám. Jako prvotinu vydal povídky s názvem Bílý daněk (1919), pak následovaly povídky Začátek románu (1938) a Malé příběhy starého pána (1941). Na oslavy osvobození Domažlic americkou armádou byla 5. 5. 1995 jemu a jeho bratrům odhalena na Náměstí Míru pamětní deska.Zdroj: www.mekbn.cz

Bořek-Dohalský Zdeněk

  • 10. květen 1900, Přívozec (okr. Domažlice)
  • 7. únor 1945, Terezín
Spolužák Rudolfa Svačiny. Působil jako redaktor listů Národní strana práce a Lidových novin. Spolupracoval s Eduardem Bassem a Ferdinandem Peroutkou. Výbor z jeho novinářských článků uspořádal M. Halík pod názvem Opuštěný stůl. Za okupace pracoval v domácím odboji, v roce 1941 (21. 10.) byl však zatčen gestapem. Stejně jako jeho starší bratři Antonín a František byl vězněn, popraven byl na Himmlerův rozkaz v Terezíně. Na jeho památku bylo Chodské náměstí v Domažlicích pojmenováno v roce 1947 náměstím Zdeňka Bořka Dohalského. Nositel čs. válečného kříže a řádu TGM in memoriam. Na oslavy osvobození Domažlic americkou armádou byla 5. 5. 1995 jemu a jeho bratrům odhalena na Náměstí Míru pamětní deska.Zdroj: www.mekbn.cz

Bouda Cyril

  • 14. listopad 1901, Kladno
  • 29. srpen 1984, Praha
Od poloviny 30. let pobýval každoročně Na Hájovně u Kdyně, kde vzniklo i několik kreseb a maleb. Sblížil se s manželi Štěpánkovými ze Kdyně a na popud H. Štěpánkové se seznámil s dílem J. Š. Baara. Ilustroval jeho Skřivánka. Je autorem pamětní známky s obrazem Domažlic k tisíciletí města v roce 1971. Pozn.: Podle Kalendária osobností západních Čech na rok 2004 se narodil 14. 01. 1901.Zdroj: www.mekbn.cz

Bozděch Jan

  • 5. říjen 1970, Klenčí pod Čerchovem
Studoval v Domažlicích a na učitelském ústavu v Soběslavi, učil v Milavčích, Chodské Lhotě, Klenčí a Postřekově. Je autorem drobné publikace Klenčí a publikace o Baarovi. Spolupracoval s dr. Kotalem a L. Kreslem. Působil jako řídící učitel v Klenčí a jako dobrovolný spolupracovník Muzea Chodska.Zdroj: www.mekbn.cz

Bozděch Jan

  • 20. duben 1894, Kanice
  • 8. duben 1943, Osvětim
Hospodářský správce, zahynul v sirných dolech v Osvětimi.Zdroj: www.mekbn.cz

Bozděch Václav

  • 23. červenec 1882, Kdyně
  • 4. listopad 1952, Mělník
Autor pohádek, historických statí a učebnic. Působil zejména v Plzni. Byl také činný jako středoškolský profesor.Zdroj: www.mekbn.cz

Bozděch Vladimír

  • 7. únor 1928, Hostouň
  • 10. srpen 1991, Praha
Český básník (sbírky V zemi královny Maud, S odkrytým hledím), překladatel francouzské a italské literatury. Vl. Bozděch se narodil v obytném stavení vojenského hřebčína v Hostouni, kde byl jeho otec nadporučíkem, později velitelem hřebčína. V roce 1938 složil zkoušku na domažlické gymnázium, ale rodina v té době musela odejít v souvislosti se záborem pohraničí do vnitrozemí. Otec působil v hřebčíně ve Slatiňanech u Chrudimi a Vladimír vystudoval v blízké Čáslavi, kde maturoval s vyznamenáním v roce 1947. Na Filozofické fakultě UK vystudoval obor čeština-francouzština doplněný o italštinu. Je i autorem odborných prací o českém jazyce, např. Jazykové čítanky pro novináře (1972), O jazyce rozhlasového vysílání (1972). Mnoho let působil jako středoškolský profesor, hlavně v Praze. Jako rozhlasový redaktor uspořádal řadu literárních pásem.Zdroj: www.mekbn.cz

Božan Jan Josef P.

  • 1. červenec 1716, Chroustovice (okr. Chrudim)
Duchovní, básník, sběratel lidových písní a autor kancionálu Slavíček rajský.Zdroj: www.mekbn.cz

Bräuer Matthias P.

  • 3. únor 1817, Radošovice
  • 1899
Studoval na gymnáziu v Budějovicích, 25. července 1842 je vysvěcen na kněze. Roku 1842 přichází na 15 let do horšovskotýnské duchovní správy jako kaplan. Poté působí jako farář v Mělnici a ve Štítarech. Dne 13. září 1874 nastupuje do úřadu děkana v Hostouni. Od roku 1875 je také sekretářem hostouňského vikariátu. V roce 1881 je jmenován čestným občanem Hostouně. Dne 12. března 1885 se stává arciděkanem v Horšovském Týně, kde zůstává až do svého penzionování v roce 1891. Je autorem zápisů o hostouňské farnosti.Zdroj: www.mekbn.cz

JUDr. Braun Erich

  • 31. květen 1903, Bertheim (SRN)
  • 26. duben 1989, Furth im Wald
Advokát ve Furthu. V Domažlicích bydlel na náměstí, čp. 132. Do funkce vládního komisaře nastoupil po Matěji Karbanovi 1. 4. 1940 a setrval v ní do 28. 6. 1944, kdy byl povolán k výkonu vojenské služby v německé armádě. Člen NSDAP. Po něm nastoupil Martin Winkel. Syn JUDr. Adolfa Brauna a Line, rozené Leipoldové.Zdroj: www.mekbn.cz

Brčák Karel P.

  • 14. říjen 1910, Bernartice
  • 24. únor 1973, Mirotice
Domažlický kněz, vysvěcen 1937, nastoupil jako katecheta v Březnici. 1. 9. 1940 se stal katechetou chlapeckých škol v Domažlicích. Záhy však byl zatčen a do konce války vězněn v Terezíně. Po návratu působil jako katecheta v Domažlicích, po roce 1948 odešel do rodných Bernartic. Pracoval ve Svazu osvobozených politických vězňů.Zdroj: www.mekbn.cz

Bretschneider Vladimír

  • 9. březen 1886, Praha
  • 11. květen 1951, Litomyšl
Absolvent Umělecko-průmyslové školy v Praze v letech 1903-1909. Roku 1922 vytvořil pamětní desku Vrchlického pro náměstí v Domažlicích, v roce 1923 v Draženově pomník Chodská madona obětem světové války, roku 1924 ve Kdyni památník světové války, bustu K. M. Čapka-Choda, bustu J. Š. Baara. V mládí pobýval na zámečku v Rejkovicích u Draženova, který vlastnila jeho teta a maminka. Byl přítelem spisovatelů J. Haška, Zdeňka Matěje Kuděje a Ladislava Hájka Domažlického, kteří u Bretschneiderů v Rejkovicích často pobývali až do roztržky, kterou vyvolal J. Hašek. Ten se za vyhoštění údajně pomstil postavou policisty ve svém Dobrém vojáku Švejkovi. Pobyt v Litomyšli byl plný osobních i uměleckých tragédií. Byl pronásledován za 2. světové války i po ní. Kalendárium osobností západních Čech na rok 2001 udává datum úmrtí 21. 05. 1951, podle databáze MCH zemřel v Praze.Zdroj: www.mekbn.cz

doc. Dr. Brichcín Milan

  • 24. prosinec 1930, Čermná
Pochází z učitelské rodiny. Otec byl řadu let řídícím učitelem v Draženově, kde prožívali synové Milan, Slavoj (1935), psychiatr léčebny v Bohnicích a dcera Dagmar, (provdaná Růžičková, domažlická lékařka) své dětství. Na domažlickém gymnáziu maturoval v r. 1949. Poté pokračoval ve studiu na Univerzitě Karlově, kde se již za studií zúčastnil různých psychologických průzkumů. Od roku 1993 působí jako ředitel Psychologického ústavu UK. Je autorem publikací Teoretické a metodologické problémy výzkumu volních procesů (1966), Přístrojové metody v psychologické diagnostice (1981), Vůle a sebekontrola: teorie, metody, experimenty (1999).Zdroj: www.mekbn.cz

Ing. Brody Vítězslav

  • 3. červenec 1973
Pochází ze severních Čech. Absolvoval gymnázium v Jablonci nad Nisou a ČVUT Praha - FSI, Katedry letadel. Pracuje jako vedoucí konstrukční kanceláře. Člen zastupitelstva města, předseda finančního výboru, člen výboru strategického rozvoje, člen výběrové komise.Zdroj: www.mekbn.cz

Brokoff Jan

  • 23. červen 1652, Spišská Sobota (dnes městská část Popradu, Slovens
  • 28. prosinec 1718, Praha
Barokní sochař a řezbář. Původem z německé rodiny usedlé ve Spišské Sobotě na Slovensku. V roce 1680 se dostal na poběžovické panství hraběte Wunschwitze, kde strávil dva roky. Zde na přání hraběte vyřezal podle malého terakotového modelu vídeňského sochaře M. Rauchmillera sochu sv. Jana Nepomuckého v životní velikosti, podle níž byla v Norimberku odlita bronzová socha, umístěná pak na Karlově mostě v Praze. Pro Poběžovice pak byla zhotovena podobná socha pískovcová, umístěná na náměstí poblíž kostela. Od roku 1692 žil a působil v Praze. Otec Michala Jana a proslulého Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa.Zdroj: www.mekbn.cz

Brož Václav

  • 1539, Horšovský Týn
  • 27. únor 1601, Jindřichův Hradec
Navštěvoval farní školu v Horšovském Týně. Na pražské univerzitě se stal bakalářem a pak (1560) Mistrem. Působil jako kaplan v pražském okolí, poté se stal farářem v Litomyšli a později v Sobotce. Od října 1591 byl už litomyšlským děkanem a vikářem. V letech 1594-1601 spravoval děkanství v Jindřichově Hradci, kde zemřel a byl i pohřben. Měl rozhodující vliv na založení proslulé jindřichohradecké jezuitské koleje. Jeho dvanáct dochovaných spisů, namířených proti rozvíjející se Jednotě bratrské, které vyšly v Litomyšli, vynikají dobrou a dodnes čtivou češtinou. (Vejstraha všem věrným Čechům-1589, Koule Danielova-1589, Ohlášení se proti pikhartskému netopýři-1599.) Překládal také z latiny a němčiny, zejména bohoslovecké práce katolického spisovatele Georga Scherera.Zdroj: www.mekbn.cz

Brožová Jana

  • 14. únor 1909, Plánice
  • 26. červen 1987, Klatovy
Studovala na učitelském ústavu v Příbrami, kde složila odbornou zkoušku z kreslení. V letech 1928-31 studovala Umělecko-průmyslovou školu v Praze. Jako učitelka působila nejprve v Plánici a později jako profesorka kreslení na gymnáziu v Klatovech. V 30. letech vstoupila do povědomí veřejnosti jako ilustrátorka (pohádky 1936). V r. 1938 ilustrovala dílo J. F. Hrušky na Hyjtě a U mámy, mamičky. Roku 1939 vystavovala na členské výstavě SZVU v Plzni náměty z Chodska. Celým jejím životem se prolínal námět dítěte, matky, domova a rodného kraje. Výtvarně navazovala na lidové tradice Chodska. Námět matky s dítětem se později začal objevovat především v jejích malbách na skle (výstava českých sklomaleb v Domažlicích). Mezi přední práce patří malovaná okna kostelů v Postřekově, Dobřanech, Holýšově, na Tannaberku, v Itálii, Německu a Brazílii.Zdroj: www.mekbn.cz

Březina Antonín

  • 4. březen 1895, Velká Chýše u Pelhřimova
  • 19. březen 1941, Domažlice
Učitel a ředitel Hájenské školy, autor odborných publikací a časopisových článků.Zdroj: www.mekbn.cz

Březina Otokar

  • 13. září 1868, Počátky
  • 25. březen 1929, Jaroměřice nad Rokytnou
Básník-symbolista, přítel židovského básníka O. Kleina, který pocházel z Domažlic.Zdroj: www.mekbn.cz

Bubeníček Jindřich

  • 13. červenec 1856, Kšely u Českého Brodu
  • 9. srpen 1935, Svratka
Malíř-akvarelista, roku 1934 se usídlil v Domažlicích. Maloval často motivy na Babyloně.Zdroj: www.mekbn.cz

Budychius Jakub

  • 30. listopad -0001
Žil jako pastorek Prokopa Lupáče v Domažlicích. Po svém otčímovi zdědil mnoho knih a rukopisných pramenů, jichž ve svých pracích, zvláště o válce husitské, použil Zachariáš Theobald.Zdroj: www.mekbn.cz

Bufka Josef

  • 28. leden 1892, Havlovice
  • 12. květen 1945, Terezín
Ředitel poštovního úřadu v Klatovech, zemřel 12. května 1945 v Terezíně.Zdroj: www.mekbn.cz

Bufka Josef

  • 31. březen 1903, Chrastavice
  • 4. květen 1988, Dobřany
Chodský krejčí a vyšívač. Narodil se v rodině krejčího a v tradici šití chodských krojů následně pokračoval.Zdroj: www.mekbn.cz

Bufka Václav

  • 19. únor 1946, Holýšov
Se sportem začínal v Jiskře Domažlice, za kterou závodil v létech 1963-1970 (trenér P. Faschingbauer). V roce 1971 začíná běhat za Duklu Praha, v tomto klubu působí až do roku 1974. V rozmezí let 1975 až 1976 závodí za VŠ Praha. Mistr republiky v krosu (1971 a 1974), člen běžecké reprezentace Československa (1971-1973).Zdroj: www.mekbn.cz

Bucha František X.

  • 6. prosinec 1910, Dolany
  • 11. listopad 2000, Třemošná
Syn řídícího učitele. Vystudoval lékařství (doktorát nesložil), věnoval se vlastivědnému bádání, estetice a novinářství. Od r. 1939 pracoval jako literát na volné noze. Byl pravidelným dopisovatelem týdeníku Posel od Čerchova. Považoval se za přítele Chodska, přátelil se s J. Paroubkem, F. Michlem, K. Kunešem a celou rodinou Špillarovou. Spoluzakládal Baarovu společnost, přispíval do jejího Věstníku, ohlas měly Chodské besídky. Za literární studii o Jaroslavu Špillarovi obdržel druhou cenu Klostermannova fondu při Literárně uměleckém klubu. Po 2. světové válce byl komunisty vězněn, po propuštění z vězení nesměl publikovat. Nejdřív pracoval v pekárně, později kontroloval sváry na ropovodu. Publikovat začal znovu až po r. 1989. Podle databáze Muzea Chodska se narodil 9. 12. 1910.Zdroj: www.mekbn.cz

Bulín Miloslav

  • 15. prosinec 1960, Domažlice
V letech 1975 - 79 studoval Vojenskou hudební školu v Roudnici nad Labem. Poté působil u vojenské hudby v Klatovech. V letech 1981-1983 studoval na Státní konzervatoři v Plzni a v letech 1983-1989 na Státní konzervatoři v Brně obor dirigování. V r. 1985 byl ustanoven do funkce dirigenta vojenské hudby v Klatovech, v r. 1987 do funkce jejího velitele. Krátce působil jako dirigent vojenské hudby v Karlových Varech. V roce 1994 přešel do Posádkové hudby Praha, krátce poté byl ustanoven jejím dirigentem a později i velitelem. Jako hlavní dirigent preferuje současnou tvorbu vážnou i taneční, kterou pro velký dechový soubor také instrumentuje.Zdroj: www.mekbn.cz

RNDr. Bumba Václav, DrSc.

  • 14. srpen 1925, Domažlice
Narodil se četnickému strážmistrovi. Vyrůstal v Domažlicích, rodina krátce žila i ve Všerubech. Známý je jako autor novinových článků, biografických slovníků, příspěvků do astronomických ročenek. Dlouhodobě pracoval v astronomické observatoři v Ondřejově. Absolvent Přírodovědecké fakulty UK v Praze, místopředseda Čs. komise Interkosmos, člen mezinárodní astronautické akademie od roku 1981.Zdroj: www.mekbn.cz

Burda Josef

  • 26. únor 1903, Švihov (okr. Klatovy)
  • 2. červen 2001, Ústí nad Labem
Mnohaletý ředitel chudenické školy, zámeckého muzea i městské knihovny. Vlastivědný pracovník, autor řady knižních i novinářských prací. Články o Chodsku a Domažlicku vycházely zejména v Domažlickém deníku a Domažlicku. Zemřel u syna, kde trávil poslední období života.Zdroj: www.mekbn.cz

Bureš Josef

  • 5. červen 1889, Chrudim
  • 5. červen 1969, Aš
Malíř-figuralista. Soukromá studia absolvoval u malířů Karla Reisnera a Karla Raška na akademii V. U. v Praze. Vystavoval ve Štrbě, v Berouně, v Locarnu. Od roku 1925 žil na Chodsku, kde čerpal náměty pro své portréty. Je autorem podobizen starostů v Domažlicích, ředitelů spořitelem v Domažlicích, podobizny J. Š. Baara pro muzeum v Klenčí, portrétů J. Jindřicha, B. Hezké, V. Amorta. Mezi nejoblíbenější chodské modely patřila z Baarova díla známá Hrnčená bába - Marie Štefaničová pro stejnojmenný obraz z roku 1934. Podle Kalendária na rok 1999 jsou místem úmrtí Domažlice.Zdroj: www.mekbn.cz

Bürger Milan

Pěvec, člen opery Divadla J. K. Tyla v Plzni. Působil jako člen souboru Komorního divadla v Plzni, od roku 1996 je činný jako člen Státní opery v Praze. Původním povoláním byl prodavač, prodával v Domažlicích a Holýšově, na konkurs se přihlásil do AUS. Vojenskou službu vykonával ve Vojenském uměleckém souboru v Táboře, poté dálkově studoval pražskou konzervatoř a působil ve sboru Hudebního divadla v Karlíně a ve Smetanově divadle. V Plzni působil v letech 1991-1997, poslední představení uskutečnil v květnu 1997. Jako člen Státní opery v Praze vystupoval jako Král v Aidě, Sarastro v Kouzelné flétně, kostelník v Tosce, Sparafucile v Rigoletovi, Gremin v Eugenu Oněginovi, Filip v Donu Carlosovi. Podílel se na nahrávce opery P. Haase Šarlatán. Vystupoval i v zahraničí - v Německu, Francii, Slovensku a Izraeli.Zdroj: www.mekbn.cz

gen. Buršík Josef

  • 11. září 1911, Postřekov
  • 30. červen 2002, Londýn (Velká Británie)
Československý armádní důstojník. V roce 1939 odešel před nacisty nejprve do Polska, pak do SSSR, kde vstoupil do čs. vojenské jednotky. Hrdina SSSR, od 14. 10. 1993 čestný občan Domažlic. První bojový křest zažil v březnu 1943 u Sokolova, byl účastníkem bitvy o Kyjev, za tuto válečnou operaci dostal Řád hrdiny Sovětského svazu. Ve Lvovu jmenován velitelem výcvikové tankové školy, sestavil čs. tankovou brigádu. Bojoval na Dukle, osvobozoval Prahu. Roku 1949 byl na základě komunisty vykonstruovaných obvinění uvězněn, uprchl, emigroval do Anglie. V roce 1990 rehabilitován, povýšen na generálmajora. Dne 28. října 2005 vyznamenán prezidentem republiky Řádem Bílého lva in memoriam.Zdroj: www.mekbn.cz

plk. Buršík Josef

  • 16. leden 1894, Mrákov
  • 3. prosinec 1942, Berlín-Plötzensee
Plukovník útočné vozby. V roce 1938 hájil hranice Podkarpatské Rusi proti Maďarům, po Mnichovu se vrátil do Čech, do Kolína. V dubnu 1939 byl pověřen ústředím národního odboje zakládáním ilegálních vojenských skupin. V červnu byl hotov rámec pro ilegální divizi, která dostala krycí název Pribina. Dne 23. 2. 1940 byl v Kolíně zatčen, vězněn v Lípě, později v Ulmu. Rok strávil v samovazbě. Na následky mučení oslepl. Byl popraven v Berlíně-Plötzensee.Zdroj: www.mekbn.cz

Buršík Štěpán

  • 11. prosinec 1932, Postřekov
Narodil se na statku „Hu Maxíků“. V Národním divadle zpíval od roku 1959, 20 let byl členem velkého operního sboru při Wagnerových festivalech v Bayereuthu.Zdroj: www.mekbn.cz