FAQ Chyba, návrh nebo dotaz?

Chodsko.net

Chodsko.net

portál o současném i minulém dění v okolí Domažlic

Žáček Jaroslav

  • 1. duben 1910, Čermná (okr. Domažlice) 
  • 1. leden 2000, Praha 
Narodil se 1910-4-1 v Čermné u Kolovče, zemřel 1. 1. 2000 v Praze. Působil jako prozaik, dramatik, vycházel z námětů o Chodsku. Pocházel z hornické rodiny. Po absolvování obchodní školy v Plzni působil v Baťových závodech ve Zlíně, v hlavní Baťově prodejně v Plzni nebo v tiskárně v Kynšperku. Později nalezl zaměstnání v Praze u firmy ČKD a poté v továrně na střelivo Sellier Bellot. Majitelem koncertní agentury ACAPO, dirigentem Antonínem Nademlejnským, byl jmenován ředitelem této agentury, které věnoval plno času. S Kmochovým orchestrem zajížděl často do měst a vesnic, kde se v předvečer 2. světové války snažil posilovat sebevědomí českých občanů. V roce 1936 za pomoci několika přátel založil v Praze krajanský spolek - Kroužek rodáků z Domažlicka, Šumavy a jejich přátel. Stal se jeho prvním předsedou. Při tomto spolku byl později založen i národopisný soubor. S kruhem dalších nadšenců organizoval pošumavské večery v Domě umělců a ve Smetanově síni, Chodské hyjty, na nichž vždy účinkovali nejlepší interpreti. Každý pošumavský večer nebo věneček byl zahájen pásmem, které Jaroslav Žáček napsal a některý ochotnický divadelní pražský spolek nastudoval a předvedl (pásma Skřivánek, Předrevoluční rok 1848, Za obrozenecké doby na Chudenicku...). Navázal styky s domažlickým Jindřichem Jindřichem, Jaroslavem Kvapilem - rodákem z Chudenic nebo s hercem Zdeňkem Štěpánkem, který prožil část dětství také v Pošumaví. Je autorem několika drobných brožurek k výročím Kmochovy kapely či několika drobných publikací z Pošumaví, s krajanem Josefem Sladkým vydal monografii Pod chodským nebem. S p. Roubalem spolupracoval na vydání knihy Obrázky ze starých Chudenic, byl spolutvůrcem a editorem Kalendáře psohlavců. Vydal monografii dokumentárních snímků ze života Jindřicha Šimona Baara - Jindřich Šimon Baar - strážný duch Chodska. Je také autorem chodského románu Melicharova továrna. Podílel se na znovupostavení pomníku J. Š. Baarovi na Výhledech nad Klenčím. V roce 1939 zorganizoval zájezd deseti autokarů na protestní Vavřineckou pouť nad Domažlicemi. Za svou činnost dostal řadu ocenění a medailí., Zdroj: www.mekbn.cz

Žák Josef

  • 17. listopad 1873, Staňkov 
  • 2. září 1932, Staňkov 
Osobnost všestranného kulturního a veřejně prospěšného založení. Byl činným ve staňkovském Sokole a Sboru dobrovolných hasičů, vlastenecké cítění rozvíjel podporou menšin v Národní jednotě pošumavské, v níž zastával funkci jednatele. Při příležitosti výročí spolků sepsal pamětní spisy. Spravoval městský archiv uložený na radnici, byl správcem městské knihovny. Zasloužil se o zřízení muzea, nasbíral na 800 exponátů. Také působil jako redaktor listu Staňkovsko. Po vzniku republiky v roce 1918 zasedal v prvním okresním výboru v Horšovském Týně a byl předsedou jeho hospodářské rady.Zdroj: www.mekbn.cz

Žák Vlastimil

  • 23. listopad 1922, Hosúsov (okr. Rožňava, Slovensko) 
  • 25. červenec 1974, Brno 
Mladší a nevlastní bratr Jana Šustera (1921-1988). Vychodil slovenskou obecnou a měšťanskou školu, na sklonku roku 1938 se ale rodina přestěhovala do Staňkova. Poté se vyučil se číšníkem v Měšťanské besedě v Plzni. V roce byl 1943 mobilizován a nasazen na nucenou práci do Mannheimu v Porýní. Přihlásil se do tzv. Todtovy organizace, která organizovala kopání zákopů na východní frontě. Tam se Vladimírovi podařilo uprchnout s několika kamarády do Sovětského svazu. Prošel intenzivním půlročním výcvikem, v němž si osvojil základy parašutismu a obsluhu vysílačky. Po ukončení výcviku byl vysazen sovětským letounem v týlu nepřítele na poli u obce Ladná poblíž Břeclavi. Tady se jej ujal majitel pole, který mu pomohl vybudovat bunkr. Z něho parašutista Žák vysílal do štábu sovětských partyzánů zprávy o pohybu nepřátelských vojsk. Pomáhal mu železničář Nesnídal, který mu nosil zprávy. Později se oženil s jeho dcerou a měl s ní tři dcery. Po válce sloužil u čsl. armády v hodnosti rotmistra. Později, když už byl v záloze, byl povýšen na podporučíka. Po rozchodu s manželkou se ve Fryšavě stal vedoucím místního pohostinství, poté pracoval jako vrchní číšník v brněnském Grandhotelu.Zdroj: www.mekbn.cz

PhDr. Žákavec František

  • 23. únor 1878, Kdyně 
  • 25. prosinec 1937, Praha 
V letech 1888-96 absolvoval gymnázium v Praze, od roku 1896 studoval češtinu a francouzštinu na filozofické fakultě tehdejší Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Poté strávil rok na Sorbonně. Po návratu domů působil jako profesor na středních školách. V roce 1921 získal na filozofické fakultě Komenského univerzity v Bratislavě titul PhDr., roku 1924 tam byl jmenován řádným univerzitním profesorem dějin výtvarných umění. Zajímal se o osobnost Josefa Mánesa, o uměleckou generaci Národního divadla, dále o Jana Štursu, Maxe Švabinského a Fr. Bílka, kteří patřili mezi jeho osobní přátele. Mezi jeho nejlepší díla patří publikace o budovatelích a budově Národního divadla - Chrám znovuzrození (1918) a kniha mánesovských studií Lid československý v díle Josefa Mánesa (1923). Pro mládež napsal Knížku o Alšovi (1912). V několika studiích zobrazil i rodné Kdyňsko. Je autorem výtvarnické parafráze chodských bajek Choskou přírodou (spolu s J. F. Hruškou), podal filologický rozbor Hruškových pohádek Na Hyjtě (1917), napsal umělecko-historickou studii Chodsko v umění výtvarném, publikaci O českých výtvarnících. Spolu s J. Štursou a Ladislavem Šalounem se v roce 1918 podílel na výběru námětu pomníku pro město Domažlice. Synovec Emila Tšídy. Zdroj: www.mekbn.cz

Ing. Žákavec Theodor

  • 5. květen 1871, Kdyně 
  • 22. červenec 1947, Domažlice 
Působil jako ředitel stavební firmy Lanna v Praze.Zdroj: www.mekbn.cz

Ženíšek Karel

  • 6. prosinec 1893, Kdyně 
  • 28. březen 1938, Praha 
Působil v redakcích Tribuny, Českého slova, Večeru, Poledního listu či Expresu. Přátelil se s Karlem Čapkem. Každý rok se vracel do Kdyně a Domažlic a přednášel zde.Zdroj: www.mekbn.cz

Žežulka Karel

  • 26. červen 1912, Plzeň 
  • 16. listopad 1993, Klenčí pod Čerchovem 
Narodil se v železničářské rodině. Vyučil se zedníkem, pak absolvoval stavební průmyslovku. Poté až do důchodu pracoval na železnici. Na Chodsko přišel v roce 1947. Učarovalo mu především Klenčí, kde se usadil a obohacoval svými uměleckými projevy tamní kulturní život. Ve třicátých letech sbíral první výtvarné zkušenosti u prof. J. Skupy. Poté se věnoval hlavně hudbě - složil několik operet, vydal třicet hudebních skladeb. Působil také jako zpěvák a kytarista v kvartetu „Bratři Žežulkové“. Ve skladatelské práci pokračoval i v Klenčí. Postupně však dával přednost malování, inspiraci nacházel v tvorbě malířů české secese Janu Preislerovi a Karlu Špillarovi. Prostřednictvím svých olejomaleb a pastelů se účastnil řady výstav.Zdroj: www.mekbn.cz

Žitavský Petr

  • 1339
Opat zbraslavského kláštera, letopisec, spoluautor Zbraslavské kroniky a autor Kroniky síně královské. O Domažlicích v kronikářském zápise uvádí, že roku 1318 byly ještě v zástavě Viléma Zajíce z Valdeka. Také rozsáhle zaznamenává a komentuje domažlická jednání mezi králem a šlechtickou opozicí na Velikonoce 1318, kde panovník musel přistoupit na omezení své moci. Umírá roku 1339.Zdroj: www.mekbn.cz

Žižka z Trocnova Jan

  • 1360, Trocnov 
  • 11. říjen 1424, Přibyslav 
Dochovaly se dva listy tohoto slavného husitského vojevůdce a politika, které byly určeny městu Domažlice. V prvním, datovaném Františkem Palackým do roku 1418, se přimlouvá u domažlické městské rady za vdovu po zemřelém otovském zemanovi Kučtajnovi (jenž patrně zahynul při dobývání hradu Starý Herštejn u Domažlic), které domažličtí vzali peřiny. Druhý list je z řady Žižkových listů - politických manifestů, kterými získával pro boj všechny, kteří mohli „kej v ruku vzíti a kamenem lúčiti“ a je nadepsán „Statečným hejtmanům a obci města Domažlického, bratřím milým“ a je datován do roku 1422. Žižka tehdy slíbil Domažlicím pomoc před chystanou křižáckou výpravou z Německa.Zdroj: www.mekbn.cz

JUDr. Žlábek Antonín

  • 9. červenec 1909, Slaný 
  • 21. duben 1943, Berlín 
Do Domažlic přišel z Liberce v roce 1938. Spolu s M. Bičem založili na podzim téhož roku Bratrské dílo (jeho posláním bylo podporovat rodiny, jejichž členové byli pronásledováni nacisty), které se po březnu 1939 změnilo na odbojovou skupinu napojenou na pražskou YMCU. Počátkem roku 1940 se skupina stala součástí ÚVODu. Dne 14. března 1940 byl A. Žlábek zatčen, nejprve odvezen do Terezína, pak do Berlína, kde byl spolu s O. Bartoškem a J. Procházkou popraven. Český evangelický sbor nechal na Husově domě instalovat pamětní desku se jmény J. Procházky, Ladislava Vojtěcha a A. Žlábka. Po této významné osobnosti domažlického protinacistického odboje je pojmenována i jedna z domažlických ulic.Zdroj: www.mekbn.cz

Žufan Bořivoj

  • 11. leden 1904, Praha 
  • 3. březen 1942, Praha 
Malíř-krajinář, člen Spolku výtvarných umělců Mánes. Od roku 1924 byl společně s Františkem Michlem žákem krajinářské školy profesora Otakara Nejedlého, v letech 1935-1938 žil v Domažlicích u své sestry, profesorky domažlického gymnázia Libuše Žufanové. Roku 1938 složil jako externí žák maturitu a dal se zapsat na medicínu, kterou studoval až do zavření vysokých škol nacisty. Z té doby jsou známé dva obrazy s námětem pitvy. V Domažlicích maloval většinou květiny, sestru v pokoji nebo portréty známých-většinou z okruhu domažlického gymnázia. Od roku 1935 trpěl úpornými bolestmi hlavy, které způsobovalo onemocnění čelních dutin. Stával se plachým a byl zcela zaměřen na svou práci. V Domažlicích zřejmě neměl moc přátel. Pozůstalost spravovala jeho sestra. V roce 1975 se ve Špálově galerii v Praze uskutečnila výstava jeho prací. Dnes je zastoupen souborem prací v Národní galerii a v krajských galeriích.Zdroj: www.mekbn.cz

Žuvníček Josef

  • 3. leden 1865, Praha 
  • 13. únor 1939, Domažlice 
Roku 1884 absolvoval Pražský učitelský ústav - prvním místem jeho pedagogického působení se stal Trhanov. Mezi léty 1887 až 1928 byl činný v Domažlicích jako učitel a posléze jako ředitel dívčích škol. V roce 1893 se podílel spolu s M. Duffkem, A. Srnou a V. Kebrlem na uspořádání domažlické „Hospodářské, průmyslové a národopisné výstavy.“ K této akci napsal informativní úvodní slovo o Domažlicku a Chodsku. V letech 1901-1937 byl knihovníkem Veřejné obecní knihovny. Aktivně byl zapojen do kulturního života města. Působil jako člen výboru Veřejné obecní čítárny, jako jednatel Literární jednoty či jako cvičitel Sokola. Je autorem několika set úvodníků do týdeníku Posel od Čerchova. Také je znám jako autor Nového průvodce Chodskem, divadelní hry Ruce, které zachraňují (1935), odborných publikací Stavba a řízení elektrických drah (1909), Zařízení podomního telegrafu (1904) a Amatérské přijímací stanice (1925). Spolupracoval na přípravě učebnic i osnov přírodních věd. Pozn.: Kotal uvádí datum narození 1. 1. 1865, JPH a Kalendárium osobností západních Čech na rok 1999 3. ledna 1865., Zdroj: www.mekbn.cz