FAQ Chyba, návrh nebo dotaz?

Chodsko.net

Chodsko.net

portál o současném i minulém dění v okolí Domažlic

Šafránek Václav

  • 27. říjen 1814, Klenčí pod Čerchovem 
  • 22. říjen 1899, Klenčí pod Čerchovem 
Ve své době byl údajně nejstarším poštmistrem v celém Rakousko-Uhersku. Pocházel z rodu postilionů, už jeho praděd, děd i otec tento úřad zastávali a věrný mu zůstal i jeho syn. V roce 1832 byl jmenován zkoušeným expeditorem a po smrti otce se stal roku 1840 postmeistrem. Na jeho vysokou postavu vzpomínali spisovatelé J. Š. Baar, J. F. Hruška i Jan Vrba. Setkal se s ním i Mikoláš Aleš.Zdroj: www.mekbn.cz

Šaloun Ladislav

  • 1. srpen 1870, Praha 
  • 18. říjen 1946, Praha 
Jeden z nejvýraznějších představitelů českého secesního sochařství. Je autorem pomníku J. Š. Baara na Výhledech, monumentálního Pomníku Mistra Jana Husa na Staroměstském náměstí, či sousoší Slovanské tance a Vyšehrad pro Obecní dům.Zdroj: www.mekbn.cz

prof. MUDr. Šamberger František

  • 12. únor 1871, Kout na Šumavě 
  • 9. prosinec 1944, Praha-Vinohrady 
Narodil se v čp. 93, v početné rodině tkalce a obecního sluhy Jana Schambergera a jeho ženy Anny, rozené Šperlové ze Starého Dvora. Bratr Ing. Ludvíka Šambergera. Vynikl již na domažlickém gymnáziu, kdy jeho herbář rostlin z Chodska byl ještě po padesáti letech ukazován studentům jako vynikající studentská práce. Na Univerzitě Karlově byl žákem Dr. Josefa Thomayera. Po promoci studoval ještě tři semestry na vídeňské univerzitě a tam se začal zaměřovat na kožní a pohlavní nemoci. Měl i svou ordinaci, ale stále více tíhl k působení na univerzitě. Posléze se stal profesorem kožních a venerických chorob na univerzitě v Praze. Je autorem prací Má biogenetická teorie, O léčení ekzému, O chorobách pohlavních, Dermatologie, Atlas chorob kožních, O vzniku a vývoji života, O hmotě oživené, O umění, Psychogenní afekce kožní aj.Zdroj: www.mekbn.cz

Ing. Šamberger Ludvík

  • 12. červenec 1878, Kout na Šumavě 
  • 19. únor 1937, Praha 
Narodil se v čp. 93 v početné rodině tkalce a obecního sluhy Jana Shambergera a jeho ženy Anny, rozené Šperlové ze Starého dvora. Bratr MUDr. Františka Šambergera, absolvoval domažlické gymnázium. Působil jako národohospodářský publicista, úředník velkostatků Sylva-Tarouci v Praze. Je autorem prací Spravedlivá berní reforma, Stabilizace mzdy a služného, Návrh směrnice pro pozemkovou reformu.Zdroj: www.mekbn.cz

Šamberger Ondřej

  • 21. červen 1916, Struhař 
  • 9. únor 1945, La Manche 
Podle služební evidenční karty letce č. 787 806 se narodil 21. července 1916 v Blovicích. Táž karta uvádí, že se jeho domovskou obcí staly Domažlice, kde jeho otec za války bydlel v Havlíčkově ulici. Po absolvování měšťanské školy navštěvoval v letech 1931-1934 pokračovací školu a současně se vyučil automechanikem. Po odvodu k armádě navštěvoval v letech 1937-1938 poddůstojnickou školu ženijní v Praze-Karlíně, kterou ukončil v hodnosti svobodníka. Poté absolvoval autokurz v Olomouci. Po okupaci překročil 6. května česko-polské hranice a stal se v Polsku příslušníkem čs. vojenské skupiny. V létě 1939 byl přepraven do Francie, po podepsání příměří mezi Francií a Německem se čs. skupina přesunula do Anglie. Absolvoval pilotní školu a nastoupil jako pilot u 312. čs. stíhací perutě RAF. Byl sestřelen nad průlivem La Manche a posmrtně povýšen na plukovníka.Zdroj: www.mekbn.cz

Šambergerová Kateřina

  • 27. červenec 1891, Borovy 
  • 9. srpen 1945, Bohnice 
Žena dělníka z Domažlic, byla zatčena 17. září 1941. Zemřela po třech letech věznění 9. 8. 1945.Zdroj: www.mekbn.cz

Šanda Dominik

  • 4. srpen 1880, Černoves (Prachatice) 
  • 20. duben 1937, Poběžovice 
V roce 1900 maturoval v Českých Budějovicích, roku 1905 byl vysvěcen a pak již byl celý jeho život spojen s Poběžovickem. V Poběžovicích působil jako kaplan, několik let prožil v Šitboři a na Pivoni. Od roku 1916 až do své smrti v roce 1937 byl poběžovickým děkanem a farářem. Jeho pomník s německým nápisem byl opraven péčí Občanského sdružení Dobrohost v roce 2007.Zdroj: www.mekbn.cz

Šebek Jan

  • 7. březen 1890, Praha-Vršovice 
  • 15. duben 1966, Capartice 
Malíř a ilustrátor. V letech 1922-1923 navštěvoval ateliér Maxe Švabinského na Akademii výtvarných umění, od roku 1926 pracoval u prof. Alfonse Muchy. V centru výtvarného zájmu stály krajiny, zátiší a figurální obrazy. Od roku 1933, kdy se s rodinou přestěhoval do Domažlic, tvořil na Chodsku. Historické výjevy z dějin českého národa jej inspirovaly k řadě studií a obrazů. V roce 1935 namaloval pro město Domažlice rozměrný obraz Vítězství husitů u Domažlic roku 1431. Ve svatební síni radnice byla umístěna i Chodská madona s dítětem v nadživotní velikosti. Jedno z jeho pláten zdobí kancelář městské radnice, nejrozměrnější obraz se nachází v jídelně místního gymnázia. Tvořil scény z Chodska, Domažlic a okolí, studie k románům, obálky na knihy či návrhy na plakáty. Je autorem obrazu Božena Němcová na Chodsku, výzdoby penzionu Daliborka v Peci, penzionu na Vavřinečku (7 obrazů). Roku 1965 namaloval pro město Tachov Bitvu u Tachova, pro zámek ve Slavkově Bitvu u Slavkova. V roce 1945 koupili manželé Šebkovi budovu bývalé školy v Caparticích, kde prožil umělec ještě 20 let života. Zde dodnes stojí jeho dům čp. 21, přezdívaný Šebkovna. V současné době se v něm nachází školící lyžařské středisko. Jan Šebek je pochován na hřbitově Na Soutkách nedaleko Klenčí.Zdroj: www.mekbn.cz

Šedivý Vladimír

  • 17. leden 1888, Pačejov 
  • 7. březen 1983, Praha 
Maturoval v roce 1908 v Domažlicích, poté studoval na univerzitě v Grenoblu. Roku 1913 promoval na Univerzitě Karlově v Praze. Působil na gymnáziích v Domažlicích, Pelhřimově, Nitře, Bratislavě či Praze. Jako student přispíval do Domažlických novin a Posla od Čerchova. Je autorem slovenských slovníků a učebnic pro gymnázia. Psal též beletrii. Na Slovensku působil od roku 1919. Pozn.: Podle Kalendária na rok 1998 se narodil v Pačejově.Zdroj: www.mekbn.cz

Šeffner Antonín

  • 2. duben 1887, Spálené Poříčí 
  • 10. srpen 1930, Domažlice 
Vystudoval učitelský ústav v Plzni. Působil jako malíř a učitel v Domažlicích, kde se i oženil. Vzdělával se soukromě u malířů Velíška v Plzni, u Paroubka v Domažlicích, Kalvody v Běhařově. V roce 1927 byla v Domažlicích uspořádána z jeho prací výstava, posmrtně pak v Plzni roku 1931. Je autorem obrazů V slunci, Čerchov, Stará Chalupa, Ulička v Domažlicích. Vedle krajin maloval i portréty. Pozn.: Kalendárium osobností západních Čech na rok 2000 uvádí datum úmrtí 19. 08. 1930.Zdroj: www.mekbn.cz

Šetelík Jaroslav

  • 10. srpen 1881, Tábor 
  • 12. prosinec 1955, Praha 
Nedokončil právnická studia, poté studoval na Akademii výtvarných umění. Byl žákem profesora Ottenfelda. Šetelíkovi jezdili na Chodsko od roku 1926 a pobývali hlavně v penzionu na Hadrovci. Ilustroval knihu J. Vrby Chodsko pod Haltravou, v jehož majetku bylo i množství malířových obrazů. Věnoval se zejména akvarelům. V jeho pracích se často objevují motivy z Chodska.Zdroj: www.mekbn.cz

Šícha Jan Václav

  • 1580, Horšovský Týn 
  • 11. září 1633, Senožaty 
Člen premonstrátského řádu na Strahově. Od roku 1613 psal a iluminoval strahovský graduál. Napsal na 27 antifonářů, graduálů atd. nejen pro Strahov, ale i pro jiné řádové kláštery v Doksanech, Želivy, Olomouci či Kolíně nad Rýnem.Zdroj: www.mekbn.cz

Šimánek Josef

  • 29. červen 1919, Domažlice 
Bydlel na Dolejším předměstí čp. 68. Člen Komunistické strany Československa. Do funkce předsedy nastoupil po Janu Dolejšovi 22. 5. 1953 a vykonával ji do 25. 5. 1954, kdy jej vystřídal Josef Hůla. Syn Františka Šimánka a Anny, rozené Machové.Zdroj: www.mekbn.cz

Šimková Eliška

  • 16. duben 1898, Trhanov 
  • 4. leden 1988, Praha 
Narodila se jako nejstarší dítě učitele Václava Masopusta. Byla znalkyní chodských tradic a hmotné lidové kultury. Zabývala se tvorbou kraslic, pořídila rodopisné tabulky svého rodu, zabývala se národopisným bádáním. Byla znalkyní chodského kroje, výšivek, nábytku. Shromáždila vzory a typické prvky chodského ornamentu zvláště v Trhanově a Újezdě, odkud pocházela její matka. Zúčastňovala se národopisných výstav, kde získávala různá ocenění. Je autorkou odborných článků, spolupracovala s různými badateli. Zemřela u dcery v Praze. Pochována je na trhanovském hřbitově.Zdroj: www.mekbn.cz

Šindelář Arnold Vojtěch P.

  • 2. březen 1800, Postřekov 
  • 3. červenec 1859, Plzeň 
Vstoupil do piaristického řádu v tepelském klášteře, kde přijal řádové jméno Arnold. Později učil na plzeňském gymnáziu, kde byl odborným učitelem nepovinného českého jazyka a literatury.Zdroj: www.mekbn.cz

Šindelář Jakub

  • 30. říjen 1890, Klenčí pod Čerchovem 
  • 11. srpen 1939, Švihov 
Rodák z Klenčí pod Čerchovem, narozen v domku „U Fajtů“ čp. 93. Od svého vysvěcení působil 22 let jako farář ve Švihově.Zdroj: www.mekbn.cz

gen. Šindelář Jan

  • 18. září 1870, Koloveč 
  • 7. únor 1953, Praha 
Ještě v rakouské armádě dosáhl hodnosti podplukovníka. Za zásluhy při budování československé branné moci byl povýšen na plukovníka, brigádního generála a v roce 1928 na divizního generála. V četných odborných listech a časopisech uveřejňoval řadu studií a kritik z oboru vojensko-technického. Svou rozsáhlou přednáškovou činnost zaměřoval zejména na brannost národa a obranu obyvatelstva proti leteckým útokům. Rovněž uveřejňoval své verše a satiry povzbuzující národ k brannosti. Některé své články podepisoval pod značkou J. Š. nebo pseudonymem Škinej. Knižně vydal Činnost 28. pěšího pluku v osvobozené vlasti, Branná příprava naší mládeže, Organizace naší branné moci, Ochrana proti leteckým útokům, Tyrš a brannost národa, Proti své vůli. Celý život se do Kolovče vracel a svůj vztah k rodišti vyjádřil vlastivědnou knihou Dějiny Kolovče (znovu vydaná v roce 2014).Zdroj: www.mekbn.cz

Šindelář Jan Ev. P.

  • 8. listopad 1851, Domažlice 
  • 26. červenec 1910, Staňkov 
Duchovní, dne 23. července 1876 byl ordinován v Českých Budějovicích. Jako administrátor působil v Domažlicích od 2. června do 6. srpna 1889 a od 4. srpna 1900 do 23. října 1900.Zdroj: www.mekbn.cz

Šindelář Jiří

  • 4. březen 1920, Domažlice 
  • 18. únor 1943, Dachau 
Domažlický strojní zámečník, za 2. světové války byl umučen nacisty v koncentračním táboře Dachau.Zdroj: www.mekbn.cz

Šindelář Jiří

  • 3. leden 1949, Domažlice 
  • 5. leden 2009, Praha 
Český baskytarista, spoluzakladatel a dlouholetý člen české rockové skupiny Katapult. Se zmiňovanou kapelou odehrál víc než 7000 koncertů, přičemž poslední se uskutečnil v listopadu 2008 v pražském klubu Futurum. Je spolumajitelem sedmi zlatých desek, jedné platinové a dvou Zlatých slavíků a autorem hudby k filmu O Jeníčkovi a Mařence (1999). Zemřel dva dny po svých šedesátých narozeninách v důsledku onemocnění chronickou obstrukční nemocí plic (CHONP). Pohřben je v Čechticích u Vlašimi.Zdroj: www.mekbn.cz

Škardová-Kubásková Naděžda

  • 6. únor 1945, Moravská Bránice 
Absolvovala Akademii výtvarných umění, malířský obor ukončila v roce 1975. V její  malířské a figurální tvorbě převažuje figurální tématika, zastoupena je ale i krajinomalba. Je autorkou aradekoru pro obřadní síň v Hostouni (1969). Zdroj: www.mekbn.cz

Škoda Antonín

  • 7. leden 1839, Počátky 
  • 19. září 1919, Počátky 
Pedagog, v letech 1872-1891 ředitel domažlického gymnázia. Překládal z latiny a řečtiny. V době domažlického působení přeložil celou Homérovu Odysseu a Iliadu. Překládal i práce Vergiliovy, Ovidiovy a Senecovy. Většina překladů nejprve vyšla v každoročních gymnaziálních zprávách. Z Domažlic odešel na příbramské gymnázium. Po odchodu do důchodu se vrátil do rodné obce Počátky.Zdroj: www.mekbn.cz

Škoda Jaroslav

  • 8. březen 1908, Praha 
  • 8. říjen 1942, Mauthausen 
Politický vězeň, zemřel v nacistickém koncentračním táboře Mauthausen.Zdroj: www.mekbn.cz

RNDr. Šlais Jaroslav, DrSc.

  • 9. červen 1922, Kdyně 
  • 29. červenec 1991, Plzeň 
V roce 1941 maturoval na reálném gymnáziu v Domažlicích. Po osvobození začal studovat Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde úspěšně absolvoval v roce 1948. Ve stejném roce přijal místo odborného asistenta na Ústavu histologie a embryologie Lékařské fakulty v Hradci Králové, odkud roku 1953 přešel do Biologického ústavu Lékařské fakulty v Plzni. O tři roky později se stal vědeckým pracovníkem, později vedoucím vědeckým pracovníkem Parazitologického ústavu ČSAV, kde se věnoval studiu morfologie parazitů. V sedmdesátých letech vybudoval ve Fakultní nemocnici v Plzni moderní pracoviště pro elektronovou mikroskopii a histochemii. Během své vědecké činnosti se vypracoval na předního odborníka v parazitologii u nás a stal se známým i ve světě. Je autorem téměř 150 odborných prací o morfologii parazitů. Nejvíce se věnoval výzkumu larválních stádií tasemnic, vyskytujících se u člověka zejména v mozku. Dr. Šlais byl nositelem vyznamenání mnoha vědeckých institucí. Mezi nejcennější patří stříbrná medaile J. E. Purkyně ČSAV, kterou získal za rozvoj biologických věd.Zdroj: www.mekbn.cz

Šlais Matěj

  • 23. květen 1896, Hluboká 
  • 8. duben 1976, Domažlice 
Narodil se jako prvorozený syn rolníka v Hluboké u Kdyně, dětství prožil na zemědělské usedlosti v Dobříkově. Vyučil se knihkupcem u M. F. Krátkého v Domažlicích, poté nastoupil do zaměstnání v knihkupectví Jana Kuneše ve Kdyni. V roce 1917 byl odveden k pěšímu pluku a poslán na rumunskou frontu. Po válce, roku 1919, si ve Kdyni otevřel knihkupectví a papírnictví, fotografoval a vlastním nákladem vydával pohlednice. Od roku 1925 vystřihoval z novin všechny zprávy o Kdyni a vytvářel tak podrobnou kroniku Kdyňska. V roce 1955 se stal okresním archivářem v Domažlicích, po územní reorganizaci v r. 1960 přešel do OA v Horšovském Týně. Do důchodu odešel  roku 1971. Je autorem básnických sbírek Kytice vzpomínek, Z rodného kraje, Domov a kraj s grafickou výzdobou Al. Moravce a Jar. Hlavsy. Pozn: Podle Kalendária osobností západních Čech na rok 2000 zemřel v obci Kdyně.Zdroj: www.mekbn.cz

Šlegl František

  • 18. květen 1921, Koloveč 
  • 16. září 1979, Domažlice 
U svého strýce v Praze se vyučil truhlářem, po vyučení však musel jako ročník 21 nastoupit na nucené práce do Německa. Po 2. světové válce absolvoval krajinářskou školu prof. O. Nejedlého na Akademii výtvarných umění v Praze. V roce 1954 byl komunisty odsouzen na dva roky vězení za údajné „sdružování proti republice“. Po propuštění pracoval jako aranžér v Propagačním podniku v Plzni. Roku 1957 se oženil. V roce 1960 nastoupil do propagačního oddělení Kdyňských strojíren. V tomto období vystavoval se Skupinou moderního realismu. Když byl v té době ve Kdyni vyvíjen textilní stroj Arachne, F. Šlegl přemýšlel o jeho využití i po výtvarné stránce. V roce 1965 si podal žádost na patent vynálezu výroby goblénů na tomto stroji, tapisérií známých později pod názvem Aradekor. Patent mu byl uznán v roku 1967. Později pracoval v ateliéru se svou žačkou Miladou Hynkovou. K jeho nejslavnějším aradekorům patří Strom, Zima, Poezie květů, Bujení. Otec Pavla Šlegla.Zdroj: www.mekbn.cz

Šlegl Pavel

  • 1958, Domažlice 
Syn malíře Františka Šlegla. V letech 1978-1984 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze. Používá techniku mozaiky ve spolupráci s architekturou. Oblíbené a časté jsou náměty kamenů. V současné době žije a pracuje v Praze. Účastnil se výstav v Německu, Itálii, Španělsku, Slovinsku, Anglii a ve Francii. Dne 27. 2. 1997 proběhla vernisáž výstavy obrazů malovaných technikou enkaustiky (malba voskem) v Galerii bratří Špillarů v Domažlicích.Zdroj: www.mekbn.cz

Šlechtová Jana

  • 1955
Výtvarnice, působí v Domažlicích jako umělecká keramička.Zdroj: www.mekbn.cz

Šleis Jindřich

  • 29. červenec 1933, Díly 
  • 13. listopad 2005
Lidový hudebník - dudák, který působil zejména v chodském Postřekově.Zdroj: www.mekbn.cz

Šmejkal Karel

  • 11. listopad 1919, Kdyně 
  • 7. listopad 1997, Kdyně 
Syn kdyňského hostinského Karla Šmejkala, student Právnické fakulty, přímý účastník demonstrací studentů v listopadu 1939. Poté byl vězněn v koncentračním táboře Oranienburg - Sachsenhausen. Domů se vrátil s podlomeným zdravím.Zdroj: www.mekbn.cz

JCDr. Šmejkal Marcel P.

  • 28. prosinec 1968, Domažlice 
Po maturitě na gymnáziu studoval tři roky Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, poslední rok strávil v čínském Pekingu. V roce 1990 začal studovat v Praze teologii, po roce odešel do Říma. Tam se první dva roky věnoval filozofii, další tři roky studiu teologie. V roce 1996 přijal v Plzni jáhenské svěcení a dne 14. června 1997 kněžské. O den později sloužil v Domažlicích v kostele sv. Vavřince primiční mši. Jako kněz působil do r. 1999 v Blovicích, odtud odešel opět studovat do Říma, tentokrát církevní právo a zároveň papežskou církevní akademii. V roce 2003 získal titul doktora církevního práva - JCDr. a dokončil církevní akademii. Poté byl jmenován atašé Apoštolské nunciatury. Jeho prvním působištěm v diplomatických službách Vatikánu se stalo na podzim 2003 gruzínské Tbilisi.Zdroj: www.mekbn.cz

Šmíd Jakub Jiří

  • 24. duben 1891, Kdyně 
  • 31. březen 1943, Osvětim 
Absolvoval reálku v Českých Budějovicích a jednoročního kursu obchodní akademie v Praze. Politik Národně-socialistické strany, člen zemského zastupitelstva v Praze, sokolský osvětový pracovník a kulturní pracovník. Byl všestranně činný, oživil spolkový život, dopisoval do regionálního tisku Posel od Čerchova i do Českého slova, Mladých proudů, Masarykova lidu. Od roku 1919 působil jako tajemník města Kdyně. Již v říjnu 1939 byl při služební cestě do Prahy zatčen gestapem a až po týdnu propuštěn. Jeho promluvy v městském rozhlase za 2. světové války povzbuzovaly vlastenectví spoluobčanů. Dne 1. 12. 1942 byl znovu zatčen, odvezen na gestapo do Klatov, kde byl vězněn do února 1943. Poté byl převezen do koncentračního tábora v Terezíně a po pěti dnech do Osvětimi, kde zemřel. Zatčen byl na základě udání, že rozděloval a posílal peněžité podpory vdovám po zatčených a zastřelených za heydrichiády. Dědeček tenisového reprezentanta Tomáše Šmída.Zdroj: www.mekbn.cz

Šmíd Josef

  • 2. září 1919, Domažlice 
  • 22. listopad 2010
Vyučil se obchodním příručím, prodával u Filipů. Později byl zaměstnán jako účetní v Chodovii, po deseti letech přešel do Nábytkáře jako plánovač, později jako ekonom. Padesát let zpíval v pěveckém sboru Čerchovan, z toho 30 let tomuto tělesu předsedal. V symfonickém orchestru Čerchovanu hrál na housle, v kvartetu A. Jirouš, J. Skala, J. Šmíd a E. Sládek na violu.Zdroj: www.mekbn.cz

Šmíd Zdeněk

  • 17. květen 1937, Kdyně 
  • 9. duben 2011, Seychely 
Maturoval v Domažlicích, absolvoval Vyšší pedagogickou školu v Plzni a Univerzitu Karlovu v Praze. Působil jako pedagog v Domažlicích, Trutnově a na Karlovarsku. Novinové články publikoval od roku 1960, literatuře se soustavněji věnoval od konce sedmdesátých let. Prvotinou byl román Sbohem, Dicku (1977), následovaly knihy Proč bychom se netopili, Trojí čas hor a řada dalších. Parafráze na staré pověsti Karlovarska soustředil Šmíd do knihy Strašidla a krásné panny (1983), pověsti z Chodska do sbírky Dudáci a vlčí hlavy. Hrdinou knihy je Chodsko, jeho obyvatelé a pověsti, kterými živí svou hrdost. Příběhy se však objevují v nadlehčené rovině, nechybí humor a jemná ironie. K posledním dílům Zdeňka Šmída patří Starci na Aljašce aneb proč bychom se nezmrazili (2009) a Mže/Berounka (2010). Umírá na infarkt při potápění na Seychelách.Zdroj: www.mekbn.cz

Šnobr Jan PhDr.

  • 16. září 1901, Klatovy 
  • 1. prosinec 1989, Praha 
Pobýval v Koutě na Šumavě, kde žili jeho prarodiče. Dědeček Josef Kuneš pocházel z Dílů a byl u hrabat Stadionů zahradníkem. Babička Kateřina Ludvíková byla dcera domažlického zahradníka a její předkové byli městští mlynáři. Vztah k Domažlicím a Chodsku se promítl v jeho rané tvorbě. Pracoval v Národní knihovně v Praze, byl redaktorem Státního nakladatelství dětské knihy. Vydal řadu odborných publikací a básnických i prozaických prací, např. Bibliografický soupis 1949-1963, Když kvete louka, Knihovník a panna, Modlitba, Nad kamenným můstkem, Poezie mého srdce, Praha v mladé české poezii, Růže a smrt, S čistým štítem, Vám, knihovníci.Zdroj: www.mekbn.cz

Špačková Marie

Narodila se ve Všekarech, v dětství se rodina přestěhovala do Zámělíče, kde žije dodnes. Působí jako učitelka v Horšovském Týně a jako dobrovolná knihovnice místní knihovny v Zámělíči. Časopisecky publikuje články s vlastivědnou a dějepisnou tématikou. Knižně vydala v roce 1994 sbírku pověstí O zlém Volfu Dobrohostovi, která obsahuje pověsti od Starého Herštejna až po Přimdu. V roce 2010 jí vyšla kniha pohádkových příběhů „Proč víly přestaly mít rády lidi“.Zdroj: www.mekbn.cz

doc. RNDr. Špelda Antonín

  • 12. březen 1904, Švihov 
  • 12. říjen 1989, Plzeň 
Otec byl poštmistrem ve Švihově, matka dcerou učitele hudby z Aše. Studoval na klatovském gymnáziu. Absolvoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy (doktorát 1927), vyučoval na gymnáziích a Pedagogické fakultě v Plzni (od roku 1952), kde vedl katedru fyziky. Vedl hudební oddělení plzeňského rozhlasu. Napsal na tři tisíce článků a statí z hudební historie a akustiky, popularizoval i kriticky sledoval hudební dění na Plzeňsku. Byl autorem řady studií z oblasti hudby, fyziky a akustiky a četných prací o hudebnících (Mužské sbory Jindřicha Jindřicha, Hudební dílo Jindřicha Jindřicha). Autor Hudebního místopisu Domažlicka a publikace o J. Jindřichovi Chodsko, domov můj.Zdroj: www.mekbn.cz

Špillar Jaroslav

  • 11. říjen 1869, Plzeň 
  • 20. listopad 1917, Dobřany 
Narodil se jako druhý ze šesti dětí v domě č. 12 v ulici, která se tehdy jmenovala Nová, následně Resslova. (Na tento dům byla později umístěna pamětní deska Jaroslavu a Karlu Špillarovým od akademického sochaře Jaroslava Votlučky). Ve dvanácti letech začal studovat na gymnáziu v Chrudimi, kam se rodiče přestěhovali, studium dokončil v Praze a v šestnácti začal studovat na umělecko-průmyslové škole. V té době, nedlouho po smrti matky, zemřel nejstarší bratr Antonín na plicní chorobu, roku 1897 odchází na věčnost sestra Františka, která byla učitelkou a po několika letech i druhá sestra Andělka. Ze zbylých bratrů nastoupil na uměleckou dráhu i Karel. Otec zemřel v roce 1905. Nejmladší bratr Rudolf se stal úředníkem, i když se také chtěl věnovat umění. Po otcově smrti odešel do penze a ve čtyřiceti letech vstoupil na malířskou akademii. J. Špillar studoval u Františka Ženíška a O. Hostinského. Od roku 1887 studoval na pražské Akademii, kde zůstal až do r. 1890. Veřejně vystavoval od roku 1889, poprvé na výstavě v Rudolfinu. Již za studií začal jezdit na Chodsko, od r. 1888. V roce 1891 se zde trvale usadil a žil zde 14 let. Nejprve v Postřekově, zde získal přezdívku Trávníček podle parcely, na které stál jeho dřevěný ateliér. Při výletu na Čerchov roku 1900 uchvátila Špillara krása podčerchovské krajiny tak, že se rozhodl přestěhovat ateliér do Pece. Poté se rozhodl pro stavbu vlastního domu. Místo si zvolil pod školou, vedle myslivny, v níž o prázdninách žil jeho přítel J. F. Hruška. V Peci přišel také na nápad pořídit si pojízdný ateliér. Po jeho smrti se stal majitelem vozu Alois Kalvoda, poté Kalvodův žák B. Andrle. Roku 1892 podnikl první cestu do Itálie, několikrát byl v Paříži, naposledy v roce 1900. Každoročně jezdil do Mnichova. Roku 1897 se oženil s Annou, rozenou Dolejšovou ze Šťáhlav. V roce 1898 se jim narodil syn Stanislav, o rok později Antonín. Dcera Vlasta se narodila až po přestěhování do Pece. Roku 1904 podnikl Špillar svou poslední cestu-do Bulharska a Srbska. Na podzim téhož roku onemocněl duševní chorobou, kterou bylo nutné léčit v ústavu v Dobřanech. Tam po třináctiletém pobytu zemřel. Pohřeb se konal 2. 12. 1917 ve Štáhlavech. Velkou část své tvorby věnoval Chodsku. K nejznámějším obrazům patří Robota z r. 1897, Na vejminku, Chodská svatba, Loučení nevěsty, Kozina před Lomikarem. Dne 5. 7. 2002 byla jemu, bratru Karlovi a Ludmile Jiřincové odhalena na vile v Peci pamětní deska.Zdroj: www.mekbn.cz

Špillar Karel

  • 21. listopad 1871, Plzeň 
  • 7. duben 1939, Praha 
Narodil se v rodině finančního úředníka. V roce 1885 nastoupil na Umělecko-průmyslovou školu v Praze, kde se po tříleté přípravce učil 5 let dekorativní malbě u prof. Ženíška. Prvními díly byly návrhy na plakáty, návrhy sgrafit a obálky na časopis Volné směry. V roce 1902 odchází do Francie, (přezdívka Pařížan), kde maluje nejen v Paříži, ale i v Bretani. Vedle námětů moře a přístavů se objevují i náměty velkoměsta. Je autorem 9 exlibris. Po onemocnění bratra Jaroslava Špillara přebírá v roce 1904 ateliér v Peci a roku 1910 se stává jeho majitelem. (Až do své smrti v něm působila L. Jiřincová). Pobyt na Chodsku ovlivnil Karla Špillara i námětově. Maluje zde portréty Děvče z Chodska, Dívka z Pece pod Čerchovem, Starý Chod nebo pastely s krajinářskými náměty - Pohled z Pece na Hrádek. V roce 1913 nastoupil na Umělecko-průmyslovou školu jako učitel, roku 1925 se stává řádným profesorem. Na Chodsko přivedl známé osobnosti výtvarného umění. V roce 1906 Alfonse Muchu, v roce 1913 Mikoláše Alše. Dne 5. 7. 2002 byla jemu, bratru Jaroslavovi a malířce Ludmile Jiřincové na vile v Peci odhalena pamětní deska.Zdroj: www.mekbn.cz

Špillar Rudolf Vojtěch

  • 11. únor 1878, Plzeň 
  • 21. březen 1949, Praha 
Byl nejmladší ze šesti dětí. Stejně jako bratři Jaroslav a Karel se chtěl věnovat umění, na otcovu žádost se však stal úředníkem. Teprve až po otcově smrti roku 1905 vstupuje na malířskou akademii. Portrétoval řadu pražských podnikatelů, jejich manželky a další rodinné příslušníky. Proto zůstalo plno jeho obrazů v rodinných sbírkách. Často pobýval v rodinné vile na Peci, maloval chodský kraj, ale především portréty. Je autorem podobizen Jindřicha Jindřicha, Jana Vrby, Jana Paroubka, Maxe Duffka a Matěje Rádla. Na sklonku života trpěl psychickou poruchou-stihomamemZdroj: www.mekbn.cz

Štáhl Josef

  • 12. duben 1901, Krchleby 
  • 1. duben 1937, Praha 
Pocházel z Krchleb, později se přestěhoval do Holýšova. Pracoval jako dělník v holýšovské sklárně a zastupoval českou menšinu v obecním zastupitelstvu v Holýšově. Byl také předsedou skupiny Svazu sklářských dělníků, předsedou dělnického závodního výboru ve sklárně, důvěrníkem Okresní odborové rady. Sedm let byl náčelníkem 40. okresu DTJ-oblasti Nýřanska, do které spadal i Holýšov a Staňkov. Jako aktivní cvičitel se podílel na rozvoji tělovýchovy v Holýšově. Stal se členem obecního zastupitelstva za Sociálně-demokratickou stranu. Publikoval v Nové době a v časopise Jarost. Zemřel po těžké nemoci ve Všeobecné nemocnici v Praze. Pohřben je na holýšovském hřbitově. Dne 11. 5. 1998 schválilo zastupitelstvo návrh městské rady na udělení čestného občanství města Holýšova.Zdroj: www.mekbn.cz

plk. Štainer-Veselý Karel

  • 2. prosinec 1906
  • 26. listopad 1993, Praha 
Jako jeden z vůdčích představitelů domácího protifašistického odboje za 2. světové války strávil většinu doby německé okupace (léta 1940-1945) v ilegalitě. Patřil k předním funkcionářům Obrany národa a Petičního výboru věrni zůstaneme. Byl také spoluzakladatelem Rady tří (gen. V. Luža, prof. dr. J. Grňa a J. Císař), která svou činností obsáhla většinu Moravy a značnou část Čech včetně Prahy. Podařilo se mu vybudovat významnou odbojovou organizaci, věrnou československé vládě v Londýně,  měl spojení téměř se všemi výsadky československých vojáků ze Západu. Spolu s Josefem Kubátem z ilegálních odborů položil základy České národní rady, vrcholného orgánu domácího odboje. Spolu s L. Krčou přispěl ke vzniku odbojové skupiny Niva. Podílel se na přípravách Květnového povstání. Před válkou byl důstojníkem dělostřelectva v Domažlicích, počátkem války z města odešel. Na jaře 1943 pověřil své kamarády npor. Jana Havla (rodáka z Milavčí) a por. Josefa Fahrnera organizováním odbojové skupiny pro jihozápadní Čechy, nazvané Niva (bylo to jméno posledního koně K. Štainera-Veselého u domažlických dělostřelců). Kromě důstojníků-junáků J. Havla a J. Fahrnera v ní bylo dvacet mladých chlapců, z nichž osmnáct bylo junáky. Pracovali na sabotážích a podvratných akcích proti okupantům, opatřovali střelivo a zbraně. Když se na konci války přiblížila spojenecká vojska, navázali spojení s americkou armádou. V padesátých letech byl K. Štainer-Veselý komunisty pronásledován a vězněn, v sedmdesátých pak odstaven z veřejného života. Je autorem publikace Cestou národního odboje (P., Sfinx 1947). V roce 1966 mu byl udělen Řád práce.Zdroj: www.mekbn.cz

Šťastný Jaroslav

  • 3. prosinec 1927, Kvíčovice (okr. Domažlice) 
Vyučil se zedníkem, do roku 1946 pracoval na stavbách, poté vystudoval Průmyslovou školu stavební. Po maturitě sloužil 3 roky u letectva, pak pracoval jako stavební technik, stavbyvedoucí a vedoucí výroby. V 60. letech působil jako poslanec ZKNV ve školské a kulturní komisi. Po roce 1968 byl režimem zbaven funkcí a byla mu znemožněna publikační činnost. Látku ke svým prózám těžil zejména z oblasti stavebnictví, zemědělství a letectví. Povídky publikoval v denním tisku a časopisech, např. v Prameni (1966). Patřil k zakládajícím členům literární skupiny Červen 63. Knižně debutoval v roce 1962 novelou Chodníky z bláta. Další práce: Špagáty na pochodu, Šikulové, Slunce pro všechny květy.Zdroj: www.mekbn.cz

Šteffek Wolfgang

  • 2. únor 1841, Újezd 
  • 21. leden 1923, Újezd 
Vyučený kovář, po vyučení odešel na vandr. Po necelých dvou letech se vrátil v době, kdy se stavěla železnice z Plzně do Brodu nad Lesy. Na stavbě si našel práci jako kolář. Posléze, na vojně ve Štýrském Hradci, získává výuční list jako hudební nástrojař. Po návratu domů se oženil a stal se vyhledávaným výrobcem a opravářem hodin, dud, kolovratů, čakan, zámků, hudebních nástrojů a flašinetů. Řada věžních hodin v chodských obcích byla jeho dílem. V roce 1882 jej navštívil spisovatel Alois Jirásek a zajímal se o výrobu dud. Syn Wolfgang pokračoval ve výrobě dud, kolovratů, uměl vyrábět i harmoniky a housle. .Zdroj: www.mekbn.cz

Šteffel Josef

  • 2. leden 1928, Plzeň 
Je autorem teoretických prací v oblasti výtvarného umění. Samostatnou výtvarnou tvorbu zaměřil na vitráže, aradekory, intarzie ve dřevě a na grafiku. Vytvořil vitráže z leptaného skla pro MNV Koloveč, intarzie ve dřevě pro kulturní dům v Holýšově. Zdroj: www.mekbn.cz

Štefková Josefa

  • 23. březen 1871, Domažlice 
  • 1. květen 1945, Domažlice 
Vdova po krejčím, byla zabita dělostřeleckým granátem při ostřelování Domažlic.Zdroj: www.mekbn.cz

Štefl Jan

  • 21. listopad 1882, Chodská Lhota 
  • 1966
Působil jako učitel, později jako řídící na školách ve středních Čechách. Drobné příběhy publikoval v časopisech Kladenska a odborném tisku. Je autorem Pamětí, které zachycují dějiny obce Chodská Lhota. V letech 1945-1946 se zasloužil o doplnění názvu této obce z Lhoty na Chodská Lhota.Zdroj: www.mekbn.cz

Štěpán Václav P.

  • 23. září 1921, Branišov (okr. Pelhřimov) 
  • 25. leden 1982, Vyšší Brod 
Ordinován byl 27. 6. 1948 v Českých Budějovicích. Jako administrátor působil v Domažlicích od 16. 9. 1951 do 30. 6. 1953. Zemřel v léčebně na Hrudkově u Vyššího Brodu.Zdroj: www.mekbn.cz

Štěpánek Jaroslav

  • 25. červenec 1895, Pelhřimov 
  • 18. listopad 1950, Kdyně 
Pocházel z dvanácti dětí, otec byl kovář. Vystudoval práva a filozofii na Karlově univerzitě. Soudní praxi začal v Táboře, později působil jako advokátní koncipient v Praze, Jičíně a ve Kdyni, kde si otevřel vlastní advokátní praxi. Působil jako regionální kulturní pracovník, zakladatel časopisu Kdyňská stráž. Známý je jako vydavatel a vykonavatel literární pozůstalosti J. Š. Baara. Redigoval časopis Chodsko, uspořádal sborník Anketa o regionalismu. Je autorem publikace Hrst vzpomínek k 5. výročí smrti J. Š. Baara. Byl předsedou Okresního osvětového sboru a zakladatelem Baarovy společnosti (1936). Manžel Hany Štěpánkové, otec Jaroslavy Štěpánkové. Pozn.: J. P. Holý uvádí jako místo úmrtí domažlickou nemocnici.Zdroj: www.mekbn.cz

JUDr. Štěpánek Miroslav

  • 28. červenec 1915, Loučim 
  • 4. duben 1989, Praha 
Působil jako právník, hudebník a autor odborných publikací.Zdroj: www.mekbn.cz

Štěpánek Zdeněk

  • 22. září 1896, Tvoršovice u Bystřice 
  • 20. červen 1968, Praha 
Za mládí často pobýval v Chotiměři u své babičky. Matka pocházela z chotiměřského mlýna, čp. 33. (Příbuzné prý měl po všech mlýnech od Klenčí po Staňkov.) Za svého pobytu tam navštěvoval přívozeckou jednotřídku spolu se Zdeňkem Bořkem Dohalským, na kterého vzpomíná v knize Herec. Do Chotiměře zajížděl i později.Zdroj: www.mekbn.cz

Štěpánková Hana

  • 25. srpen 1890, Maškův mlýn u Kdyně 
  • 20. únor 1950, Kdyně 
Manželka Jaroslava Štěpánka. Byla pořadatelkou pozůstalosti J. Š. Baara, kterého poznala v roce 1921 a jenž měl velký vliv na její tvorbu. Zabývala se sběrem pověstí a pohádek na Chodsku a Kdyňsku. Vydala sbírky Ke kořenům, Zkazky lidu na Kdyňsku a Domažlicku, Chodské přástky, Setkání, Cestou poznané pravdy. Snažila se co nejvíce přiblížit lidovému vyprávění. Její literární zpracování stojí na půli cesty mezi vyhraněnou literární formou a zápisem. Pozn.: Podle J. P. Holého se narodila 20. 8. (ověřeno v článku dcery), podle Kalendária osobností západních Čech 8. 8. Matka Jaroslavy Štěpánkové. Zdroj: www.mekbn.cz

Štěpánková Jaroslava

  • 12. duben 1920, Kdyně 
  • 9. říjen 2002, Domažlice 
Dcera Hany a Jaroslava Štěpánkových. Po smrti rodičů pokračovala v pořádání jejich literární pozůstalosti. Po válce učila na domažlickém gymnáziu, ve Kdyni vyučovala jazyky, působila jako učitelka hudby a ředitelka kůru. Přispívala do regionálního tisku. Zdroj: www.mekbn.cz

Šticha Václav

  • 22. leden 1875, Domažlice 
  • 8. září 1961, Domažlice 
Mistr lakýrnický a majitel domu čp. 59 na Dolejším předměstí. Do funkce starosty nastoupil 26. 9. 1923 po Matěji Kellnerovi. Byl zvolen za stranu Živnostensko-obchodní středostavovskou. Starostou byl do 8. 4. 1925, kdy pro neshody stran socialistických s občanskými bylo Zemskou správou politickou v Praze zastupitelstvo města Domažlic rozpuštěno a jmenována správní komise. Po něm jako předseda správní komise nastoupil Ludvík Milota. Byl synem truhlářského tovaryše Františka Štichy a Anny, rozené Thomayerové.Zdroj: www.mekbn.cz

Mgr. Štípek Karel

  • 1966
Absolvoval gymnázium J. Š. Baara v Domažlicích a Pedagogickou fakultu Plzeň. Učitel tělesné výchovy a výpočetní techniky na ZŠ Msgre. B. Staška, později její ředitel. Ženatý, otec syna Jana. Člen zastupitelstva města Domažlic, předseda Výboru školství, mládeže a sportu.Zdroj: www.mekbn.cz

PhDr. Štolovský Eduard

  • 2. únor 1856, Solnice (okr. Rychnov nad Kněžnou) 
  • 24. listopad 1914, Praha 
Byl synem poštmistra ve východočeské Solnici. Po maturitě v Rychnově nad Kněžnou odešel do Prahy studovat bohosloví, ale pak přešel na právnickou a posléze na filozofickou fakultu. Za studií byl spolupracovníkem Augusta Sedláčka při sepisování publikace Hrady, zámky a tvrze království českého. Několik let působil na středních školách v Petrohradě. V roce 1884 složil doktorát z filozofie a nastoupil na domažlické gymnázium. Stal se spolupracovníkem Posla od Čerchova i Domažlických listů, kde uveřejňoval hlavně divadelní a umělecké posudky. Psal básnické projevy ke slavnostním příležitostem. V roce 1905 odešel do Prahy. Pozn.: Podle Kalendária osobností západních Čech na rok 2004 zemřel 2. 11. 1914.Zdroj: www.mekbn.cz

Štorch Karel Herbert

  • 1906, Horšovský Týn 
  • 1973
Byl významným odborníkem v oblasti stavební techniky. Vystudoval ČVUT v Praze a působil řadu let jako profesor průmyslových škol stavebních v Praze. Odtud přešel na stavební fakultu Českého vysokého učení technického. Je autorem řady učebnic a vysokoškolských skript, z nichž nejvíce ceněn byl slovník Odborná němčina pro architekty. Vydal i řadu vědeckých studií, které vycházely v časopisech Stavba, Pozemní stavby, Architektura v ČSR. Publikoval též v zahraničních odborných časopisech a to v němčině, angličtině a francouzštině.Zdroj: www.mekbn.cz

Štrbová Slávka

  • 28. září 1967, Domažlice 
Vystudovala Střední výtvarnou školu v Praze a Vysokou školu umělecko-průmyslovou v ateliéru Jiřího Šalamouna. Absolvovala cyklem grafik, obrazů a fotografií Chrámy a kostely. Ilustrovala knihu R. Kozáka Srdce Vltavy a Dřevorubecké pohádky I. Stehlíka. Spolupracuje s časopisem pro děti Šikula a s Nakladatelstvím Českého lesa Zdeňka Procházky. Samostatně vystavovala v Domažlicích a na společných výstavách v Praze, ve Vídni, v Plzni či Hradci Králové. Od roku 1997 je členkou Unie výtvarných umělců plzeňské oblasti.Zdroj: www.mekbn.cz

Štula Jan

  • 11. březen 1915, Krátká (okr. Žďár nad Sázavou) 
  • 9. prosinec 1993, Holýšov 
Jan Šula se narodil v Krátké, poté žil v Brně, odkud v roce 1939 odešel bojovat do Polska, následně do SSSR a Anglie. Bojoval jako řadový voják u Dunkerque nebo u Tobruku. Do Holýšova přišel ze Zvíkovce. V Holýšově, kde žil až do své smrti, bydlel v Horní ul. čp. 356. Původním povoláním byl horník, pracoval v DOM Zbůch. Byl držitelem mnoha vyznamenání a medailí: byl vyznamenán válečným křížem za Tobruk, medailí Za zásluhy I. a II. stupně, medailí zahraniční armády či Anglickou hvězdou. Jako jednomu ze šesti bojovníků mu byla před rokem 1989 udělena medaile Za obranu Polska od polského generála Jaruzelského. Dne 11. 5. 1998 schválilo městské zastupitelstvo návrh rady na udělení čestného občanství města Holýšova in memoriam.Zdroj: www.mekbn.cz

Šturm Václav

  • 4. duben 1533, Horšovský Týn 
  • 27. červen 1601, Olomouc 
Zpočátku navštěvoval vikariátní školu v Horšovském Týně, poté byl v roce 1555 vyslán z Prahy na studia do Říma jako jeden z dvanácti českých mládenců vybraných Ferdinandem I. Zde absolvoval a byl přijat samotným zakladatelem jezuitského řádu Ignácem z Loyoly do řehole. Po návratu do Prahy roku 1558 se stal uznávaným teologem-polemikem a oblíbeným kazatelem. Kázání psal nejprve latinsky a teprve pak je překládal do rodného jazyka. Napsal řadu promyšlených polemik proti Jednotě bratrské. Byl rektorem semináře v pražském Klementinu a od roku 1565 doktorem svatých písem. Napsal Srovnání víry a učení bratří starších (1582), podal kritiku na nový bratrský kancionál (1587-1588). V roce 1575 vypracoval společně s Hostounským pro císaře Maxmiliána spis proti České konfesi. V boji proti Jednotě bratrské se proslavil letákem „Šest důvodů pěkných a krátkých, kterýmiž se důvodně prokazuje, že jednota bratří boleslavských z Boha není a že žádný v ní spasen být nemůže.“ Jezuitskou nesnášenlivost vůči nekatolíkům ve svých teologických spisech zakrýval strojenou laskavostí a někdy i zdánlivou pochvalou. Přes toto pokrytectví jsou jeho české spisy významným literárním pramenem. Sám Josef Dobrovský označil jeho bibliografické zprávy za „velmi přesné a správné“. Pozn.: Žili v Horšovském Týně uvádí jako datum úmrtí 27. dubna 1601.Zdroj: www.mekbn.cz

Šubar Valentin

  • 1593, Kutná Hora 
Od roku 1573 působil jako farář v Domažlicích. V roce 1575 byl přibrán do komise pro sepsání České konfese, roku 1581 působil jako děkan v Berouně, roku 1583 v Žatci, v roce 1593 odešel do Kutné Hory, kde v červnu zemřel. Své spisy vydával česky, o posmrtné vydání spisu Písně na epištoly a evangelia se zasloužil jeho krajan Jiří Hanuš. Písně na epištoly má v majetku Muzeum Chodska.Zdroj: www.mekbn.cz

Šultys z Felsdorfu Karel

Bakalářem pražské akademie se stává v roce 1620. Spravuje školu v Mělníku, pak odchází na univerzitu v Altdorfu. Brzy se však vrací a roku 1622 přijímá městské právo v Domažlicích, kde se žení s Ludmilou, dcerou Klaudia Brejsama. Roku 1635 žije v Čáslavi, později se vrací do Domažlic, kde umírá. Je autorem příspěvků do různých sborníků.Zdroj: www.mekbn.cz

Šumavanský Bohdan Vojtěch

  • 23. duben 1891, Praha 
  • 4. srpen 1969, Praha 
Přišel na svět jako deváté dítě a pohrobek pražského německého lékaře „nemocí tajných a Venušiných“ Karla Damiána Rosenfelda a matky Voršily, rozené Apfelbeckové z Koutu na Šumavě. Otec byl synem rabína v Hlohovci, ale Bohdan ve Vídni konvertoval a dal se pokřtít. Vystudoval medicínu, působil jako lékař - důstojník v námořnictvu. Po sňatku s Voršilou rodina přesídlila do Prahy, kde měl potom dr. Rosenfeld ordinaci a lékárnu v Ostrovní ulici. Protože se Bohdan Vojtěch narodil jako pohrobek, kolovaly různé fámy o jeho skutečném otci, za něhož byl jednou považován hrabě Jiří Stadion z Trhanova, jindy prof. Josef Thomayer, kteří se Voršile dvořili. Dětství prožité v Domažlicích, kam se rodina po smrti otce přestěhovala, patřilo k básníkovým trvalým zdrojům útěchy a jistoty domova, ale bylo také podnětem k jeho pozdějšímu občanskému jménu Bohdan Šumavanský. Gymnázium vystudoval opět v Praze na Vinohradech a s vyznamenáním absolvoval obchodní akademii. Lodí se vydal do Anglie, kde získal hluboké znalosti angličtiny. Vystřídal řadu zaměstnání, pracoval jako kancelářský pomocník, učitel angličtiny na jazykové škole Polyglotta, byl ve službách mezinárodní společnosti námořní dopravy, korektorem Státní tiskárny. V roce 1923 si nechal úředně změnit jméno na Bohdan Vojtěch Šumavanský. První sbírku vydal roku 1930, o tři roky později publikuje druhou a v roce 1937 pak třetí svazek básní. Předmluvu k první sbírce napsal Karel Prach. V roce 1943 mu bylo přiznáno slovenské občanství, žil v Praze jako cizinec se slovenským pasem a podléhal zákonům Slovenské republiky, které byly v rasovém ohledu mírnější. Po válce publikuje příležitostně, přestože je členem Svazu spisovatelů. Měla vyjít reprezentativní kniha jeho básní, té se však již básník nedočkal. Zemřel ve svém bytě v Římské ulici na Vinohradech. Na rodném domě v Ostrovní ulici je umístěna pamětní deska.Zdroj: www.mekbn.cz

Šuster Jan

  • 15. březen 1921, Staňkov 
  • 19. listopad 1988, Anglie 
Starší a nevlastní bratr Vlastimila Žáka (1922-1974), staňkovský rodák. Jeho matka Růžena, která pracovala v místním pivovaře, se v roce 1928 provdala za ovdovělého malíře pokojů Vlastimila Žáka. Když po 1. světové válce nastoupil službu u finanční stráže na slovensko-maďarských hranicích, odstěhovali se s ním. Jan Šuster vystudoval ve Zlíně Průmyslovou školu chemickou a do Staňkova se s rodiči a nevlastním bratrem vrátil po vyhlášení autonomie Slovenska. Po obsazení republiky Němci opustil tehdy devatenáctiletý Jan vlast a přes Maďarsko doputoval do Bělehradu, kde se přihlásil k čsl. zahraniční armádě. Jako pěšák se podílel na obraně Tobruku. V roce 1942, kdy mělo britské bombardovací letectvo velké ztráty, se Šuster spolu s dalšími 170 legionáři hlásí do RAF. V St. Athanu se začal zaučovat na pozici palubního střelce a radiooperátora. Výcvik opustil v hodnosti četaře a v září 1944 byl zařazen k 311. čsl. bombardovací peruti. Z letiště v severoskotském Tainu vzlétal až do konce války v bombardéru B-24 Liberator nad Severní moře, kde měl vyhledávat nepřátelské lodě a ponorky. Oženil se s Angličankou Kathleen Minnie Emmett, která sloužila u protiletadlové obrany Londýna. Když se Jan po válce vrátil domů, zjistil, že nacisté za války zatkli jeho rodiče a uvěznili je v koncentračním táboře ve Svatobořicích. O jejich jedenáctiletého syna Miroslava pečovala matčina sestra. Po propuštění z tábora 14. dubna 1945 se manželé Žákovi vrátili do Staňkova. Otec zemřel ve stodské nemocnici v roce 1971, matka umírá roku 1984 v domažlické nemocnici. Jan Šuster se vrátil po válce do Zlína, kde pracoval u firmy Baťa. V roce 1947 odcestoval do Anglie za manželkou a rodinou. Získal tam občanství a podnikal v oboru chemie. Zemřel 19. listopadu 1988. V rámci rehabilitace byl v roce 1991 posmrtně povýšen na podplukovníka. Napsal knihu Story of Bohemian (Příběh Čecha), která vyšla v roce 1989. Vypráví mimo jiné o raném dětství ve Staňkově. Je držitelem Československého válečného kříže.Zdroj: www.mekbn.cz

Šváb František

  • 1869, Chodská Lhota (okr. Domažlice) 
  • 1923, Chodská Lhota (okr. Domažlice) 
Od podzimu 1893 působil v Zahořanech. Patřil k typickým venkovským učitelům hudby, kteří dovedli naučit své žáky hrát na různé dechové a smyčcové nástroje. Na začátku 20. století založil kapelu, která byla v okolí ve velké oblibě. Poslední léta prožil v rodné Chodské Lhotě, kde také založil malou kapelu.Zdroj: www.mekbn.cz

Švec Albert

  • 25. říjen 1934
  • 2002
Dlouholetý vedoucí osvětové besedy v Klenčí pod Čerchovem. Založil a 20 let vedl mužský pěvecký sbor Haltravan. S Oldřichem Heindlem byli vyhledávanými chodskými zpěváky a nazpívali spolu mnoho duetů v plzeňském rozhlase. Řadu let byl fotoreportérem a kameramanem obecní kroniky, místním knihovníkem, redaktorem i hlasatelem místního rozhlasu po drátě. Do Klenčí přišel po studiích jako keramický technik. Pozn.: Podle E. Buršíkové se narodil 24. října 1934.Zdroj: www.mekbn.cz

Švec Otakar

  • 23. listopad 1892, Praha 
  • 4. duben 1955, Praha 
Žák umělecko-průmyslové školy a pražské Akademie výtvarných umění u profesorů J. V. Myslbeka a J. Štursy. Je autorem Stalinova pomníku na Letné v Praze, který byl odhalen 1. 5. 1955, Pomníku obětem nacismu a pomníku Svobody v Domažlicích (1924). Spoluautorem byl B. Feuerstein, který za něj získal cenu v soutěži. Přítel sochaře Václava Amorta. Spáchal sebevraždu plynem necelý měsíc před odhalením Stalinova pomníku na Letné. Pozn.: Údaje o datu úmrtí: O. Hana uvádí 1. 5., ostatní prameny 4. 4. 1955.Zdroj: www.mekbn.cz

Švígler Ivo

  • 1931
  • 1977
Pocházel z úřednické rodiny v Domažlicích. Po absolvování reálného gymnázia v Domažlicích vystudoval Pedagogickou fakultu v Plzni, kde začal působit jako asistent na katedře chemie. Od roku 1956 učil na jedenáctiletce v Horšovském Týně. Byl aktivním sportovcem a působil v tělovýchovném hnutí. Podílel se na výstavbě koupaliště v Podhájí. Od roku 1964 vykonával funkci okresního školního inspektora a posléze vedoucího školského odboru ONV Domažlice. Významná (i když ideologicky poznamenaná) byla jeho činnost v mládežnickém hnutí, zejména v pionýrské organizaci.Zdroj: www.mekbn.cz