FAQ Chyba, návrh nebo dotaz?

Chodsko.net

Chodsko.net

portál o současném i minulém dění v okolí Domažlic

MUDr. Thomayer Josef

  • 23. březen 1853, Trhanov (okr. Domažlice)
  • 18. říjen 1927, Praha
  • lékař, profesor, spisovatel (Praha)

Na trhanovském zámku se 23. března 1853 narodil významný chodský rodák – původ slavného lékaře Josefa Thomayera však není šlechtický. Jeho otec byl zámeckým zahradníkem a po prvorozeném Josefovi přišly do rodiny další čtyři sourozenci, dva synové a dvě dcery.

Rodina nebyla bohatá, ale matce se podařilo prosadit, aby všichni synové studovali. Mladší bratr František Josef se stal zahradním architektem; podle jeho návrhu byl realizován například park na Karlově náměstí nebo zahrada Strakovy akademie v Praze. Ale vraťme se k Josefovi.

V letech 1863 – 1871 studoval na gymnáziu v Klatovech. Zde se díky matematice seznámil s Emilem Frídou, čili básníkem Jaroslavem Vrchlickým. Nedá se však říci, že matematika byla jejich společnou zálibou (Thomayer měl svého spolužáka doučovat), oba se totiž zhlédli v literatuře. Byl to právě Thomayer, kdo příteli vymyslel pseudonym Jaroslav Vrchlický. Sám pak svá literární díla vydával pod jménem R. E. Jamot (přečtěte pseudonym pozpátku, a bude vám jasné, jak vznikl). Mít pseudonym byla pro oba v podstatě nutnost, pokud chtěli svou tvorbu vidět otištěnou v dobových periodicích. Pro studenty totiž tehdy platil zákaz publikování.

Po maturitě se Josef zapsal v Praze na medicínu. I během náročného studia se věnoval literatuře, do okruhu jeho přátel patřili Josef Václav Sládek, Zikmund Winter, Svatopluk Čech, Mikoláš Aleš, Josef Václav Myslbek, Alois Jirásek (traduje se, že Thomayer přiměl Jiráska napsat Psohlavce), Jan Neruda a Vítězslav Hálek. Poslední ze jmenovaných umožnili Thomayerovi publikovat texty v časopise Lumír. Přispíval také do Světozoru, Květů nebo Národních listů. Své realistické črty vydal roku 1880 ve sbírce Příroda a lidé, kterou navíc doplnil svými vlastními kresbami z okolí Trhanova. Tuto sbírku přivítal koncem sedmdesátých let nadšeně i Jan Neruda. Básník J. V. Sládek mu vydal toto přírodní líčení vlastním nákladem, když prvotinu neznámého autora, podepsanou pseudonymem R. E. Jamot odmítli v Ottově nakladatelství. Thomayer za studií často cestoval, navštívil Paříž, Londýn, Berlín i Alžír. Postřehy z cest později vyšly souborně pod názvem Dojmy pocestné. Dále je autorem knih Z pouti životní, Vedle cesty, Žloutne listí, Z pamětí lidí nepatrných.

Studium na lékařské fakultě dokončil roku 1876. Krátce pracoval jako chirurg, avšak záhy se začal zaměřovat na jiná odvětví medicíny: neurologii, nemoci srdce a ledvin (kardiologii a nefrologii). Byl vynikajícím diagnostikem. Na I. interní klinice profesora Eiselta začínal jako asistent, od roku 1885 byl vedoucím lékařem, a to do roku 1902, kdy se stal přednostou II. interní kliniky lékařské fakulty české univerzity v Praze. Zde působil do roku 1921, kdy se rozhodl pro odchod na odpočinek. Svou prací položil základy české interní medicíně, ale i české lékařské terminologii. Od roku 1880 vydával Sbírku přednášek a rozprav, jež později nesla jeho jméno, tedy Thomayerova sbírka. O pět let později založil časopis Sborník lékařský.

Nejvýznamnější odborné dílo Patologie a terapie nemocí vnitřních poprvé vydal již roku 1893, ve věku čtyřiceti let. Poměrně mlád dosáhl i dalších akademických úspěchů – docenturu na lékařské fakultě obhájil roku 1883, o tři roky později byl jmenován mimořádným univerzitním profesorem, roku 1897 profesorem řádným. Od roku 1902 byl přednostou II. interní kliniky UK na Karlově náměstí, stál u zrodu českého lékařského tisku. Mezi jeho významné žáky patřil mimo jiných Ladislav Syllaba, osobní lékař Tomáše Garrigua Masaryka.

Thomayer byl členem několika spolků – nejen vědeckých a lékařských, z nichž nejváženější je asi členství v České akademii věd a umění, ale také například Umělecké besedy.

Jako lékař se kromě vysoké erudovanosti vyznačoval přátelským vztahem k pacientům. Silné sociální cítění se projevovalo i tak, že od svých pacientů žádal prý až příliš malé nebo vůbec žádné honoráře. V rodném Trhanově nechal roku 1908 vystavět chodobinec pro čtyři rodiny a každé z nich posílal ročně částku 400 korun. Novorenesanční budova se slunečními hodinami navržená architektem Antonínem Wiehlem stojí dodnes a stále v ní fungují sociální byty.

Na Thomayerovu počest byla po něm pojmenována Fakultní Thomayerova nemocnice. Ta vznikla roku 1954 přestavbou bývalých Masarykových domovů a z ideologických důvodů nebyl název připomínající prvního prezidenta již vhodný.

Thomayer nedal na rodné Chodsko dopustit – byl dokonce přesvědčen, že právě zde leží kolébka celé české kultury. Jak vyzdvihoval Chody, tak opovrhoval Středočechy. Vymyslel termín „dementia mesobohemica“ - středočeská zblbělost, kterým je prý nezřídka častoval. Vysoké mínění neměl ani o chirurzích (přestože nebo právě proto, že mezi nimi po promoci začínal svou praxi?); operace nedoporučoval svým pacientům a nenechal se operovat ani sám. Pro odchod do důchodu roku 1921 měl vážné zdravotní důvody, trpěl rakovinou konečníku.

S nemocí však bojoval aktivitou – mezi léty 1919 a 1925 souborně vydal svá literární i odborná díla jako Sebrané spisy Josefa Thomayera. Nikdy se neoženil, avšak stará přátelství s literáty udržoval až do své smrti 18. října 1927. Zemřel v Praze, pohřben je v Trhanově.

 

Zdroje:

http://abicko.avcr.cz/miranda2/m2/archiv/2003/3/obsah/josef-thomayer-23.-3.-1853--18.-10.-1927-.html

http://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Thomayer

http://www.trhanov.cz/historie/

http://www.mekbn.cz