FAQ Chyba, návrh nebo dotaz?

Chodsko.net

Chodsko.net

portál o současném i minulém dění v okolí Domažlic

Smudek Jan

  • 8. září 1915, Bělá nad Radbuzou (okr. Domažlice) 
  • 17. listopad 1999, Díly (okr. Domažlice) 
  • odbojář, junák, plukovník v záloze  (Domažlice)

Narodil se v rodině se silným vlasteneckým cítěním. Otec byl topičem státních drah v Domažlicích, kam se přestěhoval s celou rodinou. Po vychození domažlické obecné školy začal Jan studovat roku 1926 na domažlickém gymnáziu. Za dva roky však studia zanechal za neprospěch. Za rok poté mu zemřel otec. Od té doby si jeho matka Kateřina nevěděla se synem rady. Jan vychodil měšťanskou školu, vyučil se elektroinstalatérem a ukončil studium odborné živnostenské pokračovací školy. V letech 1936-1938 absolvoval dvouletou průmyslovou školu v Plzni. O prázdninách pracoval po oba roky v muničním závodu Škodovky. Od školního roku 1938/39 začal navštěvovat Vyšší průmyslovou školu strojnickou v Kladně, kde ho zastihl vpád nacistických okupantů. V Domažlicích věnoval mnoho času skautingu. V junáckém oddíle uplatňoval své odborné schopnosti a manuální zručnost. Jeho učitelé shodně poukazují na to, že byl náladový, zarputilý, lehkovážný, vznětlivý a často neposlušný. Proto hned v prvním ročníku měšťanky dostal trojku z chování. V domažlické strojírně, kde se učil řemeslu, dostal pro trvalé rozpory s mistrem výpověď. Nepříznivé povahové rysy se snažil kompenzovat fyzickými výkony, odvahou a touhou vykonat výjimečné činy. Hned v březnu 1939 se zúčastnil porady domažlického oddílu junáků, v jejichž čele stál Karel Mathes. Na poradě přísahali, že se nikdy nesmíří s národní porobou. V květnu se napojili na odbojovou činnost Bratrského díla a posléze na odbočku Obrany národa. Spojení s odbojovým centrem v Praze zajišťoval prostřednictvím dr. Jaroslava Valenty též Smudek. Domažličtí junáci se podíleli na opatřování a ukrývání zbraní, střeliva a munice. Po jedné pistoli získali K. Mathes a Jan Smudek. Za svého pobytu na Kladně zastřelil Jan při pokusu o odzbrojení - za asistence svého spolužáka Františka Petra - 7. června 1939 německého policistu Wilhelma Kniesta. Německé úřady potom uskutečnily rozsáhlá represivní opatření - zatkli 111 osob, zastavili činnost české policie a místo ní zřídili služebnu gestapa. Bylo vypsáno pro oblast Kladna stanné právo a vypsána odměna na dopadení pachatele. Pachatele se nepodařilo odhalit. V březnu roku 1940 byli zatčeni vedoucí představitelé domažlické odbočky Obrany národa pplk. J. Herkloc a npor. O. Bartošek, brzy nato i dr. A. Žlábek a Jan Procházka. Dne 19. března se Smudek vracel z Kladna domů přes Prahu, kde se sešel s Valentou. V důsledku zatýkání jednali o možnosti útěku za hranice s tím, že jej zahájí společně 23. 3. Mezitím si zřejmě kladenské a klatovské gestapo uvědomilo možnou souvislost mezi zastřelením W. Kniesta a protinacistickou aktivitou Smudka. Dne 20. března jej přišli tři příslušníci klatovského gestapa zatknout. Smudek jednoho z členů gestapa postřelil pistolí ukrytou za trámem a zahájil útěk. U Březí mu přehradili cestu němečtí finančníci a odváděli ho na stanici. Smudek oba pronásledovatele zastřelil. V předhůří Čerchova narazil na dvoučlennou četnickou hlídku, která se ho pokusila zadržet. Jednoho z nich postřelil. Přes Švihov a Plzeň se dostal do Prahy, kde 29. 3. hodlal navštívit L. Vojtěcha na Spořilově. Tam byl spatřen hlídkou, která podala o této skutečnosti hlášení. Toto udání znamenalo pro L. Vojtěcha smrt. Smudek nicméně vždy popíral, že by tehdy Vojtěcha navštívil. Díky Valentovi se dostal za hranice a po ročním putování dorazil v březnu 1941 do Anglie. Po Smudkově útěku zatkli Němci v Domažlicích na 150 rukojmí, které odvezli převážně do koncentračního tábora Flossenbürg. Zdařilý útěk Smudka do zahraničí byl velkou prohrou nacistů, kteří učinili z celého případu záležitost své prestiže. V Anglii prošel Smudek vojenským výcvikem a absolvoval jednoroční navigátorský kurzů, zde mu také z obav před německými zpravodajci změnili jméno na Karel Doubek. Počátkem roku 1943 byl zařazen k letectvu. V posledním roce války byl čsl. styčným důstojníkem na velitelství stíhacího letectva v Anglii. Tady setrval, tehdy již ženatý s Margharet, do konce války. Po válce se vrátil do republiky a na vlastní žádost se s Bushovou stal národním správcem strojního závodu v Rossbachu (Hranice) u Aše. Po úpadku závodu pracoval u pražské továrny RUJA, zaměřené na výrobu ohřívačů vody. Politicky se angažoval pro Lidovou stranu. Po komunistickém převratu odešel 6. 6. 1948 do Anglie, kam již předtím odjela jeho manželka Margareta s dcerou. Na sklonku života se vrátil na Chodsko, aby tu s manželkou bydlel na Dílích. Je pohřben na domažlickém hřbitově. Jeho příběh byl zfilmován v Rusku a inspirovali se jím i Američané ve filmu Casablanca. Jeho přezdívka byla Nepolapitelný Jan.

Zdroj: www.mekbn.cz